Vánoce na jehle

Vánoční svátky jsou v plném proudu, embargo na cukroví pominulo, včerejší salát s kaprem nám ještě leží v přejedených žaludcích a maratón pohádek pokračuje druhým dnem. Venku je lehce pod nulou a sluníčko nesměle občas vystrčí hlavu z mračných polštářů. Nic z toho nám ovšem nebrání v touze uspokojit naše horolezecké choutky a zakončit sezónu nějakým pěkným výstupem. Pikovická jehla bude tím pravým vánočním cílem.



První vážné úskalí – vstát vcelku brzy ráno – se i po absolvované Půlnoční nějak podařilo zvládnout a „posázavský pacifik“ nás veze vstříc našemu cíli. Ani se nestihneme ve vláčku pořádně zabydlet a už musíme zase ven. Vystupujeme v Petrově u Prahy a Medník se na nás shovívavě dívá z protějšího břehu. Cestou proti proudu Sázavy se obdivujeme nejenom vyskládaným kamenným náspům, ale i fantazii stavitelů chatek na břehu řeky a podle použitého materiálu hádáme, u jaké firmy kdo z nich v době stavby pracoval.



Samotnou Jehlu nemůžeme přehlédnout. Její silueta se odráží v šedivé hladině řeky a my se už těšíme, jak si připijeme na jejím vrcholu. Ještě než začneme lézt, hodnotíme kvalitu cukroví a testujeme, nakolik termosky dokáží udržet punč ve správné teplotě. Zdá se, že je vše v pořádku a tak můžeme přistoupit k vlastnímu lezení. Obě údolní hrany jsou krásné cesty a jejich obtížnost odpovídá sváteční náladě i chladnému počasí. Lezeme co nejrychleji, aby prsty začaly zábst až co nejvýš. Ale zima je přece jen rychlejší a tak si do sytosti vychutnáváme i necitelnost zmrzlých prstů.





Že Pikovická jehla je opravdu špičatá si ověřujeme v okamžiku, kdy se všichni sotva vejdeme na její vrchol. Spraví to ale několik organizačních přesunů, které se naštěstí nedotknou personálního stavu a všichni si nakonec i v dnešní krizí poznamenané době, podržíme svoje místo na vrcholu.







Vánoční náladu dokreslují zdobené perníčky a přípitek horkým čajem s rumem. Už chybí jen sněhové vločky, aby zimní idylka byla dokonalá. Sedíme na vršku a užíváme pohody co nejdéle, ale přece jen je znát, že zima převzala vládu nad krajinou a tak se po chvíli pouštíme do našeho, letos pravděpodobně posledního, slanění…