DRUHÝ SVĚTOVÝ KONGRES "WILDERNESS MEDICINE", ASPEN 8.-12.8.1985

 Společnost Wilderness Medicine je početně největším sdružením, zabývajícím se vysokohorskou medicínou a zdravotnickou problematikou jiných prostředí s extrémními podmínkami - potápěním, pobytem v Antarktidě, Arktidě, pustině, poušti atd. - resp. problematikou přežití v extrémních životních podmínkách.
 Odhaduje se, že každý rok navštíví velehorské výšky 37 miliónů lidí, v horách trvale žije přibližně 420 milionů obyvatel, z toho 40 miliónů ve výšce nad 2500 m a 25 miliónů nad 3500 m n.m. Relativně velká část programu kongresu byla tudíž věnována velehorské medicíně a k nejzajímavějším patřila následující sdělení.
 P. Hackett upozornil na nejnovější zajímavé názory na příčiny a mechanismy vzniku akutní horské nemoci (AHN) a vysokohorskému otoku mozku (VOM). Zdá se, že rozhodujícím momentem je reakce mozku na nedostatek kyslíku (hypoxii), přesněji snížení difúze kyslíku do buněk v důsledku nízkého parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi - PaO2, spíše než snížené sycení krve (SaO2). Důležitou úlohu mají neurotransmitery acetylcholin a serotonin. K otoku dochází z převážné části v dutých prostorách centrálního nervového systému (tzv. vasogenní teorie), nikoli nitrobuněčně. Zvýšený nitrolební tlak není příčinou AHN, přestože AHN je vždy provázena jeho zvýšením a tímto mechanismem může obraz přejít do VOM. Otok mozku zpravidla vzniká nezávisle na AHN. Také rychlý příznivý léčebný účinek kortikoidů mluví pro převážně, i když ne úplně objasněnou cévní příčinu zvýšeného nitrolebního tlaku.
 Léčení zvýšeného nitrolební tlaku spočívá v podávání kyslíku resp. sestupu či transportu do nižších nadmořských poloh, brzké podání dexamethazonu (p.o. či parenterálně) v dávce 4 mg každých 6 hodin (u vysokohorského otoku plic - VOP - je dexamethazon neúčinný). Podávání osmotických diuretik (furosemidu) je u AHN a VOM (nikoli při VOP) sporným opatřením, avšak v některých případech těžké AHN a VOM účinným. K účinným postupům patří forsírovaná hyperventilace, aspirin a Ibuprofen při bolesti hlavy u AHN (nikoli naproxen a nadměrný přívod tekutin). Přetlakový vak je rovnocenný sestupu, nemůže jej však nahradit, neboť jeho účinek trvá jen 12 hodin. Příznivý vliv u AHN má Acetazolamid v dávce 2x250 mg.
 Současný názor na použití acetazolamidu v profylaxi AHN: "urychluje aklimatizaci", avšak v podstatně nižších dávkách než dosud používaných, tj. 2x125 mg 12-24 hodin před překročením výšky 3000 m, po dobu 2-3 dnů, u dětí 2x5 mg/kg tělesné hmotnosti. Acetazolamid prokazatelně zvyšuje okysličení krve, zvyšuje tvorbu moči, a tím zmenšuje vzestup nitrolebního tlaku a poruchy spánku. Nesmí se podávat při alergii na sulfonamidy (jsou v Biseptolu, pozn. IR).
Další nové poznatky a názory na problematiku AHN:
 Osoby trpící migrénou nejsou náchylnější k AHN, výška však může být spouštěcím fakorem záchvaty migrény. Přizpůsobování výšce je vždy spojeno s dehydratací, a to i při zdánlivě dostatečném přísunu tekutin. Zvýšené množství tekutin však průběh AHN nezlepší. Příčina periferních otoků (obličeje a končetin) není dosud objasněna. Nejsou sice závažné, ale jsou považovány za "varování" před AHN. Pokročilý věk neznamená zvýšenou náchylnost k AHN. V těhotenství se riziko vzniku AHN nezvyšuje. Převládá obava, že ve výšce je okysličování plodu snížené, i když to dosud není přímo prokázáno.
 H. Hultgren přednesl referát o vlivu středních výšek na onemocnění srdce a oběhu. Pacienti, kteří jsou v běžném životě bez obtíží, snášejí výšku zpravidla dobře, nevyskytují se u nich ani změny EKG křivky. U osob se zvýšeným krevním tlakem se může tlak ještě více zvýšit, vzestupu tlaku lze zabránit úpravou dávkování léků a omezením fyzické námahy v prvních dnech pobytu ve výšce. Je prokázáno, že správně dávkovaný aktivní režim má příznivý léčebný vliv na hypertenzi při pobytu ve výšce.
 J. B. West referoval o svých závěrech týkajících se mechanismu vzniku VPO, publikovaných již v roce 1992: průnik tekutiny a velkých molekul mezerami mezi endoteliálními buňkami vysokým tlakem namáhaných plicních vlásečnic.
 J.-P. Richalet zdůraznil zásadní úlohu krvetvorby v přizpůsobení výšce: v důsledku hypoxie stoupá tvorba erytropoetinu podněcujícího tvorbu červených krvinek. Důležitý je dostatečný přísun železa a kyseliny listové ve stravě. Úspěšný průběh aklimatizace vyžaduje následující výchozí hodnoty: hematokrit nad 40%, koncentraci hemoglobinu nad 140 g/l (optimálně 140-180), hladinu železa nad 50 ug/l. V průběhu normální aklimatizace nedochází k podstatným změnám množství krevních destiček a faktorů srážlivosti. Nezřídka se vyskytující i smrtelné trombózy u horolezců ve velkých výškách nutno přičítat především dehydrataci. Stanovisko k užívání hormonální antikoncepce ve výškách zůstává i nadále pro nedostatek údajů rozporné, při pobytu ve výškách nad 3000 m trvajícím přes dva týdny je vhodné doporučit přerušení antikoncepce.
 

SÚČASNÁ HOROLEZECKÁ ÚRAZOVOSŤ VO VYSOKÝCH TATRÁCH. MUDr. Igor Miko

 Vzájomným porovnávaním štatistických údajov z nedávnej minulosti a súčasnosti ako i štatistického vyhodnocovania činnosti u dvoch organizácií, ktoré sa zúčasťňujú záchrany v horskom teréne Vysokých Tatier, možno získať určitý, i keď neúplný obraz o uvedenom probléme. Celkovým trendom je trvajúci pokles úrazov u horolezcov, ktorý súvisí hlavne s pretrvávajúcim útlmom ich aktivity v tomto horstve. Netreba zdúrazňovať, že vzhľadom na charakter slovenských hôr sa veľká väčšina týchto úrazov odohrá práve tu. Údaje uvádzané v referáte autor získal vďaka pochopeniu a spolupráci zodpovedného pracovníka Horskej Záchrannej služby TANAP (HZS TANAP), p. A.Mlynára a managera Spoločnosti s r.o. AIR TRANSPORT EUROPE (ATE) p. P.Rajca.
Úrazovosť v osemdesiatych rokoch.
 Pre "Pelikáv seminár" v r. 1991 som pripravil referát na podobnú tému, z ktorého vyberám nasledujúce údaje:
 Celkový počet zásahov (akcií a ošetrení) uskutečnených vtedajšou HS TANAP v rokoch 1981 až 1990 bol 3352, s priemerom 335.2 za rok. Celkový počet mŕtvych bol za sledované obdobie 187, s priemerom 18.7 za rok. Teda 5.57 zásahov bolo kvôli mŕtvym, alebo umierajúcim.
 Najvyšší počet zásahov bol v r. 1981, vcelku 426, najvyššie počty mŕtvych boli v rokoch 1981 a 1984 - po 26. Z tejto štatistiky je ďalej zjavné, že v dôsledku náhlej zmeny spoločenkých a ekonomických podmienok, došlo na konci sledovaného obdobia k prudkému poklesu návštevnosti i s nehodovosťou. V r. 1990 bol počet zásahov najnižší, len 169, z čoho bolo 10 mŕtvych.
 Z uvedeného, celkového počtu 187 mŕtvych bolo 99, tj. 52.9% v dôsledku horolezeckej činnosti (na rozdiel od celkového počtu zásahov, kde dominovali turistika a zjazdové lyžovanie. Najčastejšou príčinou smrti bolo mozgovolebečné poranenie, ktoré sa vyskytlo u 107 osôb, tj. u 57.2%. Najčastejším mechanizmom úrazu bol pád. Príčiny nehôd boli temer výlučne tzv. subjektívne. Nedodržanie bezpečnostných zásad, sebaprecenenie a podcenenie vplyvu vonkajších faktorov. Najväčšie počty mŕtvych sa vyskytovali podľa mesiacov v poradí - júl, február, marec a august.

 Úrazovosť v prvej polovici deväťdesiatych rokov.
 V roku 1991 sa počet zásahov len mierne zvýšil na 266 pri 13 mŕtvych, ale už od roka 1992 sa dostáva na úroveň priemeru z osemdesiatych rokov. V štatistike HZS TANAP zisťujeme tieto údaje: v r.1992 celkom 362 zásahov, z toho 11 krát kvôli mŕtvym, v r.1993 339 zásahov, 16 mŕtvych, v r.1994 369 zásahov, 5 mŕtvych.
 Celkový počet zásahov HZS TANAP v rokoch 1991 až 1994 bol 1336, priemerne 334 za rok a celkový počet mŕtvych bo 45, priemerne 11.2 za rok. To znamená podiel 3.3% mŕtvych. Počet mŕtvych v dôsledku horolezeckej činnosti sa nezisťoval.
 Keďže je zjavne, že návštevnosť Vysokých Tatier v rýchto rokoch ani zďaleka nedosahuje úroveň z rokoch osemdesiatych, je pravdepodobné, že na vzostupe počtu zásahov sa do značnej miery podieľa lepšia evidencia, tj., že v minulosti ich hodne zo štatistiky uniklo.
Ťažkosti hodnotenia horolezeckých úrazov.
 Presné čísla som z uvedených zdrojov nebol schopný zistiť, lebo by som musel prezrieť všetky "hlásenky o zásahoch HZS" za vybrané obdobie. Ako vyplynie z daľšieho, podchytených horolezeckých úrazov je v posledných rokoch nápadne málo. Zo sumárov na konci roka môžme síce zistiť nehody v teréne označovanom ako horolezecký, avšak doň sa často dostanú i nehorolezci. Na druhej strane bývajú postinutí horolezci vyprostení z obťažného terénu svojimi partnermi a skupina záchrancov HZS zasahuje až v daľšej fáze, už v chodeckom teréne.
 Vo veľmi podrobnej štatistike leteckej záchrannej služby (LZS) Krištof 3 v Poprade, sa podobne dopátrame nehôd v teréne klasifikovanom ako loco "F" a "G" (v škále "A" až "G") a to samozrejme iba tých, ktoré sa uskutečnili vrtuľníkmi ATE. Tieto stroje, hlavne Alouette III, zasahujú ako vidno z daľšieho i v iných priľahlých horstvách Slovenska v rámci akčného rádia a kvôli špecifickému vystrojeniu pre horskú záchranu.
 Ďalej si treba uvedomiť, že nie všetky zásahy LZS vo Vysokých Tatrách sú dnes na výzvu HZS TANAP, lebo volajú i horskí vodcovia združení vo vlastnej asociácii a chatári pomocou vysielačiek i telefónu, priamo do centrály leteckej záchrany. Primárnych letov do terénu Vysokých Tatier sa v roli záchrancov zúčastňujú i pracovníci z povolania Horskej Služby Slovenskej Republiky (HS SR), ktorí majú kvalifikáciu stredného zdravotníka.
 Aj vrtuľník je niekedy privolaný až po vyprostení postihnutého do schodnejšieho terénu, ktorý už nesplňa kritéria horolezeckej klasifikácie.
 Z uvedených dôvodov nie je súhlas v počtoch zásahov a v posudzovaní terénu u všetkých účastníkov tej istej záchrannej akcie, čo ešte ďalej komplikuje ich odlišné štatistické spracovanie.
 S prihliadnutím k uvedeným skutočnostiam sa v ďalšom pokúsim o pohľad do súčasnosti.

 Horolezecká úrazovosť vo Vysokých Tatrách v rokoch 1994 a 1995.
1. V materiáloch HZS TANAP:
 Celkový počet úrazov v roku 1994 bol 369, z toho v horolezeckom teréne klasifikácie I-II 6, III-VI 7, spolu 13, čo je iba 3.5% z celkového počtu zásahov. V uvedenom roku bolo 6 smrteľných úrazov, z nich 1 pri horolezectve.
 Celkový počet zásahov v prvom polroku 1995 bol 200, z toho v horolezeckom teréne klasifikácie I-II 11, III-VI 1, spolu 12, čo je 6% z celkového počtu zásahov. Zároveň štatistika HZS TANAP zaznamenala 13 mŕtvych v prvom polroku 1995, z čoho 5 zahynulo pro prevádzaní horolezectva.
 Štátna príslušnosť všetkých šiestich mŕtvych horolezcov: 3 SR, po jednom z Poľska, Estónska a USA. Do súboru som nezahrnul 3 smrteľné nehody skialpinistov zo zimných mesiacov roku 1995.
2. V materiáloch strediska LZS Krištof 3:
 V roku 1994 vykonalo toto stredisko celkom 276 letov, z toho 189 t.j. 68% primárnych. Z uvedeného počtu 189 primárnych letov, bolo na výzvu HZS TANAP 78, a ďalších 32 na výzvu iných žiadateľov do horského terénu (HS SR hlavne pre oblasť Nízke Tatry sever a i.). Celkove sa vykonalo 110 primárnych letov prevedených strediskom Krištof 3. Z nich bolo 13 do terénu klasifikácie "F" (horolezecký terén do IV. stupňa obťažnosti) a 1 do terénu "G" (horolezecký terén ťažší ako IV. stupeň podľa klasifikácie UIAA).Z uvedených 14 letov bolo 10 vo Vysokých Tatrách.
 Za obdobie január až august 1995 vykonalo stredisko LZS Krištof 3 spolu 221 letov, z toho 132 primárnych a z nich 88, t.j. 59% v horskom teréne (66 vo Vysokých Tatrách, 8 v Západných Tatrách a ďalšie v iných horských oblastiach Slovenska). Z 12 zásahov do terénu "F" bolo 10 vo Vysokých Tatrách. Žiaden zásah sa nevykonal do terénu klasifikácie "G".
 V roku 1994 vykonalo teda toto stredisko 12% záchranných letov v horách do horolezeckého terénu, prevážne nižších stupňov obťažnosti. Za prvých 8 mesiacov roku 1995 bolo podobných letov 13%.

Pokus o zhodnotenie predložených údajov:
 Takto získané číselné údaje sa z veľkej časti prekrývajú, ale na druhej strane nepodchytia všetky úrazy ani v samotných V. Tatrách a už vôbec nie na Slovensku. Niektoré dôvody som spomenul. Medzi iné patrí skutočnosť, že o ľahších sa nevie vôbec ak nie je privolaná pomoc zo strany HS, alebo LZS. Ani počet letov uskutečnených do horského terénu strediskom Krištof 3 nám v tomto smere nepodává vyčerpávajúcu odpoveď lebo ojedinele zasahujú i vo Vysokých Tatrách vrtuľníky iných stredísk (hlavne z Košíc). Mojou úlohou bolo podať obraz o úrazoch horolezcov vo Vysokých Tatrách. Obávam sa, že tento obraz bude na základe uvádzaných faktov nielen nepresný, ale i trocha nejasný. Na príčine je hlavne skutočnosť, že teraz nie je centrálna štatistika, ktorá by zozbierala všetky údaje od rôznych organizácií podieľajúcich sa na záchrane v horách. Nie je v mojich možnostiach aby som tak spravil sám.
 Je zjavné, že zatiaľ čo sa počet úrazov pri turistike a horolezectve stabilizoval zhruba na bývalej úrovni, trvá pokles úrazovosti
horolezcov. Tento fakt by bol sám o sebe potešiteľný, keby nebolo ďalších skutočností, o ktorých nemáme dostatočnú predstavu. Určite sa teraz lezie vo Vysokých Tatrách pomerne málo a to hlavne v zime, Ale koľko sa lezie nevieme a stráca sa i pohľad cez evidenciu túr na chatách. Nebývalým spôsobom sa rozmáha nedovolené bivakovanie v dolinách v čom nezaostávajú ani českí horolezci - podľa vyjadrení pracovníkov HZS TANAP. Akiste narástla i technická vyspelosť zo strany horolezcov, ich spôsobilosť dostať sa z ťažkého terénu bez cudzej pomoci a aj úroveň ich kamarátskej prvej pomoci. Podľa niektorých skúseností možno predpokladať, že niekedy sa uplatní i strach pred finančnými dôsledkami v prípade privolania organizovanej záchrany, hlavne u zahraničných horolezcov. Ich zdravotné poistenie pre čas pôsobenia v našich horách adobúda na význame.
 Je potešiteľné, že možnosti pri záchrane v horách sa veľmi zvýšili rozvojom LZS a že v profesionýnych kádroch oboch horských služieb každoročne pribúda absolventov učebnéo odboru "záchranár" zo strednej zdravotnej školy. O ich ďalší odborný rast je tiež postarané.
 Rezervy však ostávajú a sú i vo vzájomnom dohovore všetkých organizácií zúčastňujúcich sa horskej záchrany a to nie len v technických veciach, ale aj v prevencii. Sem patrí i štatistické vyhodnocovanie a vyvodzovanie príslušných uzáverov zo získaných číslených údajov.
 V septembri 1995 MUDr. Igor Miko
 

 DĚTI V HORÁCH

 Zdravotní doporučení pro pobyt dětí v horách
 (doporučení Lékařské komise UIAA, 1995)

OBECNÁ PRAVIDLA
 Zdravé děti mohou v horách pobývat a pohybovat se v nich v závislosti na svém věku a znalostech rodičů o horském prostředí a jeho rizikových faktorech. Chůze, lezení a lyžování musí být pro dítě potěšením a je důležité přizpůsobit dobu trvání zátěže věku a zdatnosti dítěte a dodržovat odpočinek.

SPECIFICKÁ VÝŠKOVÁ RIZIKA
 Nedostatkem kyslíku ani ostatními vlivy velehorských výšek nejsou děti ohroženi více než dospělí, avšak děti nejsou vždy schopné upozornit na své zdravotní potíže - příznaky akutní horské nemoci. Proto musí rodiče aktivně pátrat po přítomnosti bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení či dušnosti. Hodnocení zdravotního stavu přísluší lékaři, není-li lékař přítomen, je bezpodmínečně nutné sestoupit. Pro kojence a děti s vyšším zdravotním rizikem (předčasně narozené, hypotrofické, chudokrevné a jinak zdravotně oslabené) je pobyt ve výšce nevhodný.
 Relativní ohrožení dětí ve srovnání s dospělými není přesněji objasněno, ale zdá se, že ve středních výškách (do 3000 m) není mezi dětmi a dospělými rozdílů. Pro výšky nad 3000 m informace chybějí, doporučuje se opatrnost a je potřeba si položit dvě otázky: 1. Opravdu se to dětem líbí? 2. Není motivací výstupu reklama?

 Akutní horská nemoc (AHN)
 Stanovení diagnózy AHN: výstup do výšky, několik hodin pobytu ve vyšší nadmořské poloze a nejméně jeden z následujících příznaků: zažívací potíže (nechutenství, nevolnost, zvracení), únava nebo slabost, závratě nebo bolest hlavy a porucha spánku.
 Pro prevenci platí, stejně jako pro dospělé:
- dostatečně pomalý výstup (300 m/24 h),
- vyloučení nadměrné zátěže po příchodu do výšky,
- sestup při přiznacích horské nemoci.
 Neexistují experimentální studie o lékové prevenci AHN u dětí (acetazolamid, dexametazon). Léky nelze doporučit a je nutné respektovat pravidla aklimatizace.

SYNDROM NÁHLÉHO ÚMRTÍ DÍTĚTE.
Definice: neočekávaná a neobjasnitelná náhlá smrt dítěte v prvním roce života
 Případy náhlých úmrtí dětí bez zřejmé příčiny jsou sporným a diskutovaným problémem. Riziko hrozí ve věku do 1 roku věku dítěte, nejvíce mezi 2. a 4. měsícem. Teoreticky platí: čím větší nadmořská výška, tím větší je riziko. V zimě může být dalším rizikových faktorem infekce dýchacích cest. Současná doporučení varují před polohou ve spánku tváří k podložce

OTORHINOLARYNGOLOGICKÁ RIZIKA (ušní, nosní a krční onemocnění)
 Bolesti v uších a záněty středního ucha hrozí při náhlých změnách výšky a barometrického tlaku. Kojenci a batolata neumějí vědomě kompenzovat změny barometrického tlaku. Při cestě autem je třeba nechat dítě sát každých 300-500 výškových metrů. Je-li dítě nachlazeno, je nutné mu čistit nos co nejčastěji, častěji je nechat sát, případně cestu přerušit. Nedoporučuje se brát kojence do lanovky, neboť změny tlaku vzduchu jsou příliš rychlé a velké.
 Zánět hrtanu se vyskytuje se často v zimních lyžařských střediscích, kde je v místnostech suchý a přehřátý vzduch. Riziko lze snížit zvlhčováním vzduchu.

CHLAD
 Riziko omrznutí a podchlazení je u dětí větší než u dospělých, neboť mají méně podkožního tuku, nižší rezervy energie, vyšší poměr povrchu těla k tělesné hmotnosti, a tudíž vyšší ztráty tepla. Regulace oblékání je pouze v moci dospělých. Relativně velké množství tepla se u dětí ztrácí povrchem hlavy.
 Nedoporučuje se nosit děti v sedačkách, kde mohou rychle vychladnout. Stlačení stehenních tepen zpomaluje krevní oběh v dolních končetinách a hrozí vznikem těžkých omrzlin.

SLUNCE
 Ochrana kůže a očí před UV zářením ochrannými mastmi a účinnými brýlemi je ještě důležitější než u dospělých. Je třeba nosit klobouk (čepici).

 VÝŽIVA
 Dostatečný přísun tekutin pitím má zabránit vzniku dehydratace a ohrožení omrzlinami v zimě, úpalem v létě a poškození šlach a chrupavek. Nízké energetické rezervy je třeba kompenzovat pravidelným stravováním, nevynechávat denní jídla.
Copyright: Lékařská komise UIAA
Official Guidelines of the UIAA Medical Commission
Vol 6. Children Going to the Mountains. 1995
 

CHYBY A NEBEZPEČÍ PŘI ZÁCHRANNÝCH A LETECKÝCH AKCÍCH V HORÁCH.

14. Mezinárodní kongres lékařů horských záchranných služeb 1995.
 Již 14. kongres organizovaný 65-letým profesorem Gerhardem Florou z Innsbrucku od r. 1971 se uskutečnil 4. listopadu 1995 a byl věnován problematice Chyby a nebezpečí při záchranných a leteckých akcích v horách. Základním problémem a prvním požadavkem je neuškodit (primum nil nocere) versus ne zcela pravdivé tvrzení "kdo nic neudělá, nic nezkazí".

1. Nebezpečí při záchraně zraněných.
 G. Vergeiner (Brixlegg) se zabýval prevenci chybných rozhodnutí záchranných center po hlášení nehod a zdůraznil nutnost překrývání místní záchrany a centrálního dispečinku. M. Mehli (Samedan) doporučil, aby zasahovala záchranná organizace, která je místu nehody nejbližší resp. je schopna nejrychleji zraněného ošetřit, a to i na území sousedního státu. B. Jelk (Zermatt) a A. Paul (Wiener Neustadt) hovořili o svých zkušenostech a nebezpečích při akcích ve stěnách a nutnosti pravidelného výcviku a školení záchranných týmů, H. Vötter (Kirchberg) doporučil věnovat pozornost disciplíně, dokonalým komunikačním kanálům a dovednosti v zacházení s technikou. P. Strasser (Innsbruck) hovořil o nutnosti shromažďovat i negativní poznatky resp. chyby ("Information ist Alles"). Neexistuje žádná maličkost, kterou bychom si mohli dovolit se nezabývat, nic nelze podcenit, všechno je důležité, i maličkosti, při všem může dojít k chybám. B. Jelk (Zermatt) pojednal o problematice záchrany z ledovcových trhlin.

2. Záchranná akce jako trauma.
 H. Forster (Kempten): Lékařská rizika při záchraně. Problematika terminologie: "Rettung" jako záchrana žijícího, "Bergung" transport zemřelého, ve Švýcarsku je "Bergung" technická záchrana z místa nehody a pak následuje vlastní ošetření ("Rettung"). Neexistuje standardní situace, vždy je nutné se přizpůsobit. Zachovává se konstantní postup při vyšetření a poskytnutí první pomoci, které předchází vlastnímu transportu. Na prvním místě je posouzení vitálních funkcí, život ohrožujících zranění, nelze zapomínat na (možnost) poranění páteře ("nicht zum Tode retten"). Nelze požadovat maximální ošetření za každých okolností ("Situationsgerechte Erstversorgung", aby se z "Rettung" nestalo z "Bergung"). U. Wiget (Vissoie) doporučil provádět pitvy v případech úmrtí během záchrany.
 M. Röggla a spol. (Wien) sledovali změny oběhových a dechových parametrů u 6 pokusných osob v průběhu 3 minutového volného visu na laně. V samotném hrudním úvazu se snížila vitální kapacita ze 4.6 na 3.0 l, systolický krevní tlak ze 122 na 88 mmHg, minutový srdeční objem ze 4.4 na 2.8 l/min, sycení tepenné krve kyslíkem z 98.8 na 98.7% a srdeční frekvence ze 77 na 67 tepů/min. V sedacím úvazu se parametry neměnily.
 H. Baumgartner a E. Jenny (Innsbruck) shrnuli současný stav znalostí o případech úmrtí bez zjevné příčiny v okamžiku záchrany ("Bergungstod") - v okamžiku záchrany dochází u zraněného k selhání "vlastní vůle" a nervového systému - extrémními útlumu sympatiku, reflexní bradykardii a hypotenzi. Tento jev vyžaduje i nadále dalšího zkoumání. Vždy je nutné pečlivě sledovat tepovou frekvenci.

3. Chyby při první a lékařské pomoci na místě nehody.
 Standardním postupem je přednostní nejnutnější technická pomoc, nelze ošetřovat v padajícím kamení (G. Rammlmair, Bozen). Zásah na místě nehody je i pro zachránce a profesionála traumatizující záležitostí, které různé typy osobností zpracovávají různým způsobem. Spektrum reakce na stressující situaci sahá od nadměrné aktivity k útlumu, od agrese k frustraci. B. Durrer (Lauterbrunnen) rozdělil typy dle iniciativy zachránce na místě nehody: 1. snížená (pomalé rozhodování a akce), 2. nadměrná (typ "Rambo"), 3. indiferentní ("Macho"). H. Mayer (Oberstaufen), K. Menzel (Oberstdorf) a H. Trimmel (Wiener Neustadt) se věnovali požadavkům na záchranáře z hlediska ovládání techniky a poskytování první pomoci.
 H. Brugger (Bruneck) vyjmenoval chyby, kterých se lze dopustit při záchraně osob zasypaných lavinou: mj. předčasné opuštění lavinového pole při neúspěšném hledání, zbytečně velký počet osob na laviništi, vytažení sondy při pozitivním nálezu, nesonduje se kolmo na povrch, lékařské ošetření až po úplném vyproštění, přerušení křísení při nálezu dutiny u zasypané osoby. Pro laiky - účastníky a svědky zasypání je prvním úkolem intenzívní hledání po dobu 15 minut, na laviniště se vstupuje jen za účelem hledání, vyproštění a ošetření, lékař zasahuje přímo na místě nehody, již po částečném vyproštění, které se provádí ze strany, aby se neporušila možná dutina u obličeje zasypaného, při celkovém podchlazení je nutno se zasypaným manipulovat co nejšetrněji, křísení u podchlazených nelze přerušit, před stanovením smrti je nutno zasypané zahřát.
 M. Födisch (Bonn) upozornil na skutečnost, že zlomenina pánve bývá na místě nehody přehlédnuta až v 77% případů a v 1/3 se nesprávně posuzuje dostatečnost žilního přístupu a/nebo množství nahrazovaných tekutin. Při poranění páteře doporučuje W. Kröll (Graz) podat na místě nehody (dle citace v New Engl J Med 1990) 30 mg methylprednisolonu na 1 kg hmotnosti, pak kontinuálně podávání od 2. hodiny. R. Michaeler (Reutte) rozebíral otázku priority analgézie a dlahování: doporučuje pokud možno současně s přednostním podáním analgetika.

 4. Personální a technické požadavky na záchranné týmy.
 W. Phleps (Fieberbrunn) klade na první místo otázku motivace, vztahu lékaře k horolezectví a úlohu psychologie, U. Wiget (Vissoie) předložil současný stav společného projektu IKARu a UIAA na lékařskou specializaci lékaře v horské (a záchranářské) medicíně a F. Berghold (Kaprun) informoval o školeních horské medicíny v Rakousku.
 Th. Küpper a R. Kipry (Düsseldorf) předvedli nejnovější anatomický, ergonomický a fyziologický záchranářský batoh "Modell Kipry". Možnost použití dokonalé techniky sníží psychickou zátěž i výskyt chyb záchranáře. Jiný model prezentoval H. Jacomet z Curychu.
 Na srdeční infarkt umírá v první hodině 50% osob, do aplikace trombolytik uplyne relativně dlouhá doba, 60-90 minut, např. v USA 77 minut, což je pro účinnou léčbu příliš pozdě. M. Said (Innsbruck) doporučuje proto podání trombolytika již na místě zásahu, riziko aplikace by nemělo být v horách vyšší než jinde.
 Problematice výběru dýchacích přístrojů a metodice ventilace se ve svých sdělení zabývali M. Röggla a spol., B. Lauber a spol., E. Foidl, organizací transportu G. Frey (Ulm) a D. Egger-Büssing (Aldrans).

5. Problematika stressu a psychické zátěže při záchraně v horách
 Akutní reakce se může projevit agresí, pasivitou nebo střídáním agrese a pasivity, jde o ochranné duševní mechanismy. Přechodem do chronického stavu vzniká porucha označovaná posttraumatic stress disorder, jejíž výskyt v populaci se odhaduje na 1% (H. Schwarzenbacher, München). Dosud se neučí, co s pocitem bezmocnosti, strachem ze selhání. Kromě psychoterapie se doporučují betablokátory, antidepresiva, karbamazepin (F. Seidl, Graz). V prevenci a profylaxi se doporučuje podrobně rozebírat záchranné akce, zejména pak zvláště tragické a neúspěšné.
 

11. MEZINÁRODNÍ KONGRES O LYŽAŘSKÝCH ÚRAZECH (ZPRÁVA Z KONGRESU)

11th International Congress on Ski Trauma and Skiing Safety
Voss 23.-29.4.1995. Norsko

Úvod
 Jedním z hlavních propagátorů a odborníků pro bezpečnost při lyžování (DHS, down hill skiing) a snowboardingu (SB) je Robert Johnson, MD, který je členem týmu z Vermont University a Vermont Ski Safety Equipment. Tento tým 22 let studuje úrazy kolena - hlavně poškození předního zkříženého vazu (ACL). Podrobnou analýzou 1400 poranění se jim podařilo vytvořit model vzniku úrazu a pomocí tohoto modelu informovali o existenci typu a závažnosti postižení ACL profesionální pracovníky v lyžařských centrech. Srovnávali mezi sebou 22 center, ve kterých byl zaveden tréninkový systém s ohledem na možní poškození ACL a 22 lyžařských center kontrolních. Z celkem 179 postižení kolena bylo zřejmé, že způsob užité prevence vedl ke snížení počtu poranění kolena o 62%, Tento příklad budiž dokladem toho, že pečlivá analýza problému může vést k úspěšnému preventivními zásahu. Z tohoto důvodu jsem se snažil z ostatních přednášek vyzvednout to, co je pro naše lyžařská centra aktuální a možné využit.
  Druhým propagátorem a zakladatelem ISS je E. Eriksson. Z jeho klíčové přednášky jasně vyplynula nutnost orientovat se na bezpečnosti při lyžování daleko systematičtěji než dříve. Celý problém dle mého názoru stojí na důkladném epidemiologickém rozboru. Eriksson se ve své přednášce orientoval na mládež, u níž jak počet, tak i možné následky úrazu nejsou nezanedbatelné, Vypracoval hudebně populární videoklip, pomocí něhož se snaží vysvětlit mládeži možné příčiny úrazu při lyžování.

 B. Cadman stávající situaci charakterizoval, že výzkum úrazů při lyžování velmi dobře popisuje epidemiologii, ale zatím se jen pohybuje na úrovni vztahu mezi úrazem, chováním lyžaře a vlivu okolí. Podpora zdraví (potažmo prevence úrazů) nepožaduje jen výuku lyžaře, ale vyžaduje kombinovanou strategii za účasti všech složek, které mohou ovlivnit úrazovost, tj. výrobci sportovní výzbroje, pracovníci lyžařských center, ale je i nutná podpora zvýšené odpovědnosti lyžaře za svoji bezpečnost.

Stručně dopady pro Horskou službu
1. Upřesnit situaci úrazovosti při lyžování a SB tak, aby výsledky byly srovnatelné s ostatními zeměmi. Domnívám se, že nejreálnější je přepočet na počet transportovaných vlekem, spíše než počet prodaných permanentek. Jinde není možné viděti tolik nelyžujících lyžařů díky frontám.
2. Již dnes je možné připravit kampaň za účelem kontroly vázání před každou sezónou. Stačil by krátký klip do TV.
3. Závažná je informace o vlivu alkoholu požitého v průběhu předchozích 24 hodin.
4. Možná nepříznivě se projeví trend lyžování jen jeden týden v Rakousku či jiné lyžařské velmoci. Jasně dokladovaná rizikovost.
5. Překvapil mě počet lyžujících žen nad 35 let, Z úvodních přednášek lze vyzvednout jakousi orientaci k rizikové skupině - koleno, žena, zlomenina adolescent.
6. Nutné upozornit SB na nesymetrickou zátěž dolních končetin, vzniklá únava podpoří vznik úrazu.
7. Zjistit hodnoty tabulek pro "nové" nastavení vázání.
8. Doporučit použití ochranné dlahy pro SB začátečníky na předloktí.
9. Možná by bylo vhodné podpořit společné sezení Horské služby spolu s lyžaři, vlekaři a právníky a možná i dovozci vybavení k ujasnění problematiky a možných ovlivnění na svém úseku. Nutná i účast pojišťovny vzhledem k trvalým následkům.
10. Lze očekávat, že velkou měrou se na zvýšené úrazovosti podílejí u nás cizinci a možná, obdobně Češi ovlivňují z pohledu počtu návštěvníků sice málo ale z pohledu našeho úrazovou statistiku v Alpských zemích, Řešení není jen v naší zemi.
Vše padá a leží na epidemiologické analýze a srovnání s okolím.
Myslím si, že společnou rozvahou přijdeme na daleko lepší závěry, než na jaké jsem přišel sám.

 R. Johnson (Vermont) - trend úrazovosti.
 V letech 1972-1994 pozorovali více než 8000 úrazů, kdy zaznamenali celkový pokles o 50%, přičemž dle lokalizace došlo k poklesu úrazů dolní končetiny (DK) o 80% (zlomeniny), ale k enormnímu nárůstu poškození vazů kolene o 200%. Četnost úrazů horní poloviny těla nedosahuje podstatných změn, jen pokles úrazů palce a je popisován lehká nárůst zlomenin klíčku.

J.E. Shealy - rozbor úrazovosti s ohledem na pohlaví a věk.
 Zahrnuje období 1982-1984. u každého poraněného byla provedena fyzikální vyšetření, anamnéza a bylo-li potřeba i RTG. Při poranění DK provedeno i testování vázání. Jako kontrolní skupina sloužil stejný počet lyžařů, kteří neutrpěli poranění při lyžování. Bylo zjištěno: u mužů dochází k častějšímu poranění horní poloviny těla, častěji se u nich vyskytuje zlomenina a úraz vzniká častěji než u žen při kolizi s jiným lyžařem. U žen je dvakrát vyšší četnost poranění kolene než u mužů. U obou pohlaví zjištěn vyšší průměrný věk u zlomeniny tibiálního plateau než u kontrolní skupiny. Autoři se domnívají, že zjištěné rozdíly by měly vést i k rozdílnému přístupu v prevenci úrazů.

Greenwald - rozdíl úrazovosti v závislosti na pohlaví.
 Utah Ski resort za dobu 6 let 6350 úrazů (51% muži, 49% ženy), které byly léčeny na ortopedické klinice. Asi 10% všech úrazů tj. 599 úrazů kolene, z nichž 407 bylo u žen. 69% úrazů kolene bylo postižení vazů včetně III. stupně až ruptury ACL. U žen nedošlo k vypnutí vázání ve větším počtu úrazů. Nebyla zjištěna korelace mezi rychlostí a uvolněním vázání. Informace jsou důležité pro výuku lyžování, je nutné zdůraznit, které pozice jsou nebezpečné a je doporučována revize vypínací síly vázání.

Laport a spol. - obdobná studie - riziko pohlaví.
 Studie zahrnuje 41199 poraněných v sezóně 1993-94 ve Francii. Popisují jednak známé riziko výskytu zlomenin u žen nad 50 let, ale varující je výskyt úrazů kolene žen 21% ve věku nad 25 let a vysoký výskyt zlomenin u chlapců mezi 11. a 15. rokem.

Huber - úrazy při snowboardingu.
 Jde o mladší osoby, průměrně 18.6 let, muži tvoří 51.5% (DHS 28 let, muži 54%), mají častěji zlomeniny - 38% (DHS 15%), 15krát častěji poraněné zápěstí, častější postižení horní poloviny těla, není rozdíl ve výskytu zlomenin dolních končetin.

Burtscher - náhlá smrt při sportu v rakouských horách.
 Za 7 sezón 114 náhlých úmrtí při DHS a 340 při turistice. Asi v 1/3 šlo o náhlou smrt při srdečním selhání. Rizikem je vyšší věk a neorganizovanost. Je známé, že pravidelná příprava a trénink snižuje riziko náhlé smrti. Přepočet náhlé smrti na 10 miliónů hodin pobytu v horách je při turistice 13.5, při lyžování 6.6. U trénovaných jsou hodnoty asi 10krát nižší.

 Meyers - riziko pití alkoholu při lyžování.
 Zjistil velice těsný vztah mezi požitím alkoholu a vznikem úrazu. Ve většině případů byl alkohol požit v posledních 24 hodinách, nikoli během lyžování.

Röhl - nová koncepce pro nastavení vázání.
 Nový systém bere v úvahu věk, hmotnost a pohlaví lyžaře, nejen sílu tibie a hmotnost. U žen bylo nastavení o 0.3 nižší než stávající tabulky a u mužů o 0.2 vyšší.

Crawford - požadavky na retenci vázání.
 Hodnotil vztahy mezi silami na tibii, horní části boty i další faktory: lyžařské umění, svalové napětí, technika. Závislost mezi hmotností a výškou je v mezních situacích, tj. flexe kolen 15-35 st. Domnívá se, že požadavky na retenci vázání nejvíce ovlivňuje technika bez vlivu svalového napětí a lyžařského umu.

Boldrino - aktuální hodnoty uvolnění vázání u rakouských lyžařů.
 20% lyžařů používá nenastavitelné vázání (vliv stáří či poškození vázání), 30% má nastavené vázání dle výšky a hmotnosti a pouze každý 5. lyžař se vázání před sezónou nechává seřídit. Kampaň pro každoroční kontrolu vázání.

Greenwald - změny uvolnění vázání v torsi.
 Důvodem výzkumu je časté poranění ACL, kde torse v koleni je jeden z hlavních momentů poškození. Zjistil, že jakákoli torse dolní končetiny spojená s vyosením proti vázání vede k nepoměru mezi pevností tkáně a nutným silám k uvolnění vázání. Bohužel není vázání, které by tento problém mohlo postihnout.

Weiss - užití vleků T kotvy a SB.
 Na podkladě EMG vyšetření zjistil, že díky asymetrickému postavení SB na vleku T dochází ke svalové únavě, a tím k větší pravděpodobnosti úrazu. Doporučil vázání, které lze nastavit na režim jízdy na sjezdovce a na režim pro vlek, dále možnost používání systému katamarán, kdy SB používá malou přídatnou lyži. T vlek byl prý vyvinut pro lyžaře.

Natri - poranění kolene při lyžování.
 Jediná přednáška, která zahrnovala i běžkaře. Ze 141 úrazů 65% při sjezdovém lyžování, 35% na běžkách. Nejčastější je poranění MDL a ACL v kombinaci. Hlavní roli hrála neúměrná rotace v koleni.
Přednáška týkající se bot - byla jakési shrnutí užívaných bot, systému testování. Snad typ zadního spojleru dokáže snížit výskyt postižení ACL.

Lystad - úrazy při stylu telemark.
 Studie zahrnuje 2656 úrazů v Hemsedalu. 10% všech úrazů bylo u lyžařů telemarku. 37% všech poraněných navštěvovalo kurs. Nejčastějším úrazem je distorse (34%), dále zhmoždění (25%) a zlomenina (18%). Jedna třetina zlomenin postihuje kotník-Typický je 23 letý muž, který se považuje za dobrého lyžaře a způsobil si na sjezdovce vymknutí kotníku nebo palce, příp. s tržnou ranou na hlavě.

Shealy - epidemiologie u snowboardingu (SB).
 Pečlivě rozebral fyziologické rozdíly a zdůraznil asymetričnost SB oproti DHS. SB je kombinací skateboardu, windsurfingu, tradičního lyžování a vodního slalomu. Četnost úrazů je ve srovnání s DHS stejná: 3-4 úrazy na 1000 lyžařských dnů. Stejný je i MDBI, avšak struktura úrazů je rozdílná, 20% všech úrazů je poranění kotníku či zápěstí, postižení kolene je asi v 15%. Riziko postižení kolen je vyšší při použití tvrdých bot, velkým rizikem je skok. Zdůrazněna nutnost pečlivé analýzy pro opatření ke snížení úrazovosti u SB.

Peter Janes - referovalo 2699 poraněných při SB v letech 1988-1994.
 Ve 38% poranění horní končetiny, 35% dolní končetina, 41% zlomeniny a 20% vymknutí. Oproti DHS je menší počet poranění palce ruky, ale u začátečníků je v 50% poraněné zápěstí. Trend poranění ACL stoupá. Z končetin je poraněna častěji "přední" noha. Používá výraz snowboarders fracture - zlomenina anterolaterálního výběžku talu, která je poměrně těžko diagnostikovatelná, ale byla popsána u 61 zraněných. Pro začátečníky se doporučuje ochrana zápěstí.

Binet - kolize mezi lyžaři při SB.
 V roce 1994 celkem 37234 úrazů, z nich 2871 při SB. U DHS bylo 13% a SB 8.1% způsobeno kolizí. 89% všech kolizí bylo mezi dvěma lyžaři a 7.5% mezi SB a DHS.

Schröcknadel - SB v Rakousku.
 Ze 14000 úrazů bylo 87% při DHS a 10% při SB. Úrazovost se uvádí hodnotou 41 na milión přepravených vlekem. Jsou rozdíly mezi jednotlivými oblastmi. 90% všech poraněných při SB je mladších 31 let a 60% u mužů, což u DHS je 50% a do 31 let jen 40%.

Kvelid - statistika úrazů ve Vossu.
 V sezóně 1990-1991 celkem 87 poraněných, zajímavý je pohled na hodnocení viditelnosti, užití kontaktních čoček a helmy. Zřejmé je zvýšené riziko úrazu při požití alkoholu.

Elmquist - trvalé následky po lyžařských úrazech.
 Ze 620 poraněných udávalo po jednom roce obtíže 24%, nejčastější bylo poranění kolene u ženy kole 28 let.

Deibert - poranění při lyžování u dětí a mládeže.
 Statistika vychází z prací R. Johnsona. Je hodnocen počet úrazů na 1000 lyžařských dnů. u dospělých 2.75, u mládeže 3.04, u dětí 3.94. Zaznamenán pokles zlomenin dolní končetiny u adolescentů, ale na druhé straně nárůst zlomenin horní končetiny u dětí z 3.6 na 11 (%).

 Bezes - úrazy u dětí za 21 sezón Grenoblu
 Z 18000 úrazů bylo 25% u dětí, 4510 poranění u 4434 dětí, 61% u chlapců. Uveden přesný rozbor dle lokalizace, ale vzhledem k dlouhému období nebylo bohužel vyhodnocen trend. Z hlediska léčení je zajímavé, že jen 5.6% bylo léčeno osteosyntézou.

Cadmen - poranění dětí při organizovaných zájezdech.
 Školami organizované lyžařské zájezdy jsou více rizikové než kontrolní skupina neorganizované populace.Zdůrazněno, že právě škola by měla být místem, kde se začínají dětem vštěpovat zásady bezpečnosti při lyžování.

Ekeland - úrazovost při lyžování v hlubokém prachovém sněhu.
 Počtem lyžařů malá studie, ale je předpoklad nižší úrazovosti vyšší vyspělostí lyžařům kteří se do tohoto terénu odváží.

Raszkovski - úrazy na umělých površích.
 Za jednu sezónu na 150 m dlouhé sjezdovce 352 úrazy, v 70% postižena horní končetina.

MUDr. Jan Rokyta, předseda Lékařské komise Horské služby České republiky
 

DALŠÍ AKTUALITY HORSKÉ MEDICÍNY

Přenosná hyperbarická komora
Osvědčené jsou dva modely
Gamow bag: šlapací pumpičkou lze simulovat výšku 2300 m. Cena US$ 2945, lze pronajmou za 95 (na týden) až 525 US$ (na 3 měsíce), adresa: Chinook Medical Gear Inc., P.O.Box 3300, 725 Chambers Ave. 12, Eagle, Colorado 81631, fax 970-328-4404
Certec: s ruční pumpičkou, je lehčí (4.8 kg), cena přibl. FFr 12 000, Société CERTEC, Sourcieux Le Mines, F-69210 L ARBRESLE, fax 74703766

Taktika výstupu a aklimatizace:
 Jaká je optimální rychlost výstupu v horách je jedna z nejčastějích otázek: jak se co nejlépe a nejrychleji aklimatizovat aniž bu došlo k AHN?. Není pochybností, že o aklimatizaci rozhoduje výška, ve které horolezec přespává. Platí to pro výšky od 2500-3000 m do přibližně 5500 m (výše se přizpůsobit nelze). Schaffert a Berghold doporučují 300 resp. 500 výškových metrů + jednu noc navíc na každých 1000 m, Richalet 500 a Hackett 660 m ("pokud to jednotlivec snese"). Jsou to údaje vycházející ze zkušeností, tzn. že neexistuje zásadní přesné pravidlo a spíše je nutné respektovat aktuální zdravotní stav a příznaky poruch aklimatizace a rychlost výstupu průběžně regulovat, např. podle výskytu bolestí hlavy. Hackett navíc doporučuje: "Jestliže se při výstupu horolezec po dosažení denního cíle a místa přenocování cítí dobře a zbývá mu ještě čas, může po odpočinku vystoupit ještě volným tempem a bez zátěže 100-200 m a pak opět sestoupit do dosaženého tábora. I když to není exaktně prokázáno, považuje se to za prospěšné pro rozvoj aklimatizace."
 
EPAP-maska a PEEP-ventil
 docílí přetlaku v dýchacích cestách při výdechu, a tak mohou zlepšit sycení krve kyslíkem v případech VPO (Hackett). Praktických i teoretických zkušeností je minimálně. Obě pomůcky (asi 48 US$) jsou dostupné u výrobce Gamowova přetlakového vaku.

Očkování proti záškrtu při cestách do zemí bývalého SSSR
 Podle sdělení vídeňského Ústavu tropického medicíny je doporučováno přeočkování společně s přeočkováním proti tetanu, u osob narozených před rokem 1945 úplné očkování. V posledních dvou letech byl v uvedených zemích zaznamenán epidemický výskyt záškrtu.

Ibuprofen (Brufen) je účinným lékem při bolestech hlavy ve výšce.
 Výskyt bolestí hlavy je udáván ve 3000 m ve 30%, ve 4000 m ve více než 50%. V dávce 600 mg byl ve výšce 3480 m podstatně účinnější než sumatriptan, který je specifickým lékem proti migréně (Lancet 346: 254-255, 1995).

Periferní otoky ve velehorských výškách
 byly prokázány již při 7 denním pobytu ve 2315 m ultrazvukovou metodou měření tloušťky tkání (Eur J Appl Physiol 70:1-5, 1995).

Záchvaty křečí ve velehorských výškách (Th. Küpper, Düsseldorf)
 Není prokázáno, že by byl výskyt křečí resp. epileptických záchvatů či tzv. náhodných záchvatů ve výšce častější než v nížině. Autor popisuje výskyt epileptického GM po pobytu ve výšce, další v rámci typického VPO v 6500 ma jeden ve 1440 m po alkoholovém excesu.

Dexametazon je lékem volby v léčení výškového mozkového otoku.
 H.-R. Keller a spol. srovnávali účinnost přetlakové komory (simulované výšky 2250 m) a podávání dexametazonu (v dávce 8 mg, pak 4 mg každých 6 hodin) v léčení akutní horské nemoci (AHN) ve výšce 4559 m (Capanna Regina Margherita). Oba léčebné postupy se ukázaly účinnými, avšak zatímco přetlak měl zpočátku rychlejší účinek než dexametazon, zlepšení bylo přechodné, byl účinek dexametazonu po 11 hodinách léčení lepší. Znamená to, že optimální léčebnou metodou je kombinace přetlaku a dexametazonu v případech, kdy okamžitý sestupu není možný. U vysokohorského plicního otoku je dexametazon neúčinný.
 Použití dexametazonu v profylaxi AHN zůstává stále diskutovaným a sporným problémem. Bylo zjištěno, že výskyt příznaků AHN po rychlém výstupu do výšek 4300-5300 m byl nepřímo úměrný individuálnímu vzestupu hladiny kortisolu. Dosavadní studie však neopravňují k doporučování dexametazonu k usnadnění procesu aklimatizace a k rutinnímu používání v profylaxi. (Br Med J 310: 1232-5, 1995).
 
AKO VYTVORIŤ PODVEDOMIE BEZPEČNOSTI. HOW TO DEVELOP SAFETY AWARENESS
UIAA Bulletin Nr.148, December 1994

Zvykni si hovoriť o bezpečnosti s inými ľuďmi, skúmaj nehody.
Hľadaj súvislosti, nachádzaj obdobu vo vlastnej skúsenosti.
Vyber jednu nehodu, ktorej si bol účastníkom, ktorá zostala v tvojej pamäti.

a) Pripomeň si miesto, kde sa to stalo.

b) Spomeň si na ostatných účastníkov.

c) Kedy sa to stalo (mesiac, deň, hodina)?

d) Čo bolo špecifické pre prostredie? Aké bolo počasie?

e) Aké bolo vyšetrovanie? Jednostranné alebo objektívne?

f) Ktoré rozhodnutie o postupe bolo kľúčové? Kto ho vykonal? Aké boli následky tohoto postupu?

g) Aké ponaučenie ti zostalo z tejto nehody? Má na teba v súčasnosti vplyv?

h) Zvolil by si iný postup, keby si sa dnes vrátil späť do tej situácie?
 

Čo môžeš urobiť ako vedúci.
Najprv si vytvor vlastný úsudok o tom, čo sú ostatní ľudia schopní sami urobiť. Urob si úsudok pravdepodobnosti nehody (rizikovosti) členov skupiny.
Ako? Posúď ich schopnosti špecifickým spôsobom, metodicky.

1. Venuj sa celkovému zdravotnému stavu osôb
 - posúď vytrvalosť
 - obratnosť (koordináciu pohybov)
 - silu
 - výsledok lekárskeho vyšetrenia, ak je dostupné
 - zhojenie zlomenín
 - náchylnosť k hypochondrii
 - čulosť
 - náchylnosť k ochoreniu počas cesty
 - bolesti zubov
 - hnačky
 - prechladnutie
 - pľuzgiere

2. Ber do úvahy ich duševné postoje
 - ostražitosť
 - aktivita
 - úroveň pozornosti
 - schopnosť riešiť problémy

 3. Napokon prever, ako sú na tom emočne
 - reakcia na strach (Ako sa chovajú?
 Pripúšťajú si, že se boja? Chápú strach?)
 - pozri sa na ich schopnosť starať sa o druhých, pomáhať druhým
 - akú úroveň zrelosti vykazujú?
 - aký sú vytrvalí? Sú dosť vyrovnaní?
 - pri všetkom, čo je uvedené vyššie, hľadáte schopnosť prežitia.

4. Ako sa ľudia správajú v skupine?
 - kto sú vaše vedúce typy?
 - aká je úroveň spolupráce? Dokážu vplývať na ostatných?
 - sú v skupine dobrí poslucháči?
 - je v skupine zmysel pre humor?
 - počúvajú ťa?

5. Vidíš nejaké negatívne postoje/správanie?

a) abdikujúci (vzdávajúci sa): "moja bezpečnosť je vo vašich rukách, je to vaše zodpovednosť". Ak sú takí, môžu potrebovať vyššiu aktivitu v záujme získania zodpovednosti za seba samých. (Napríklad ľudia, ktorí stoja okolo a stávajú sa podchladenými, ktorím sa "zakaľuje zrak").
b) nesmrteľní: Tí, ktorí nemajú žiadnu súdnosť o sebe sa často zaraďujú do tejto kategórie negatívnych postojov. Aby ste im pomohli zabrániť takémuto správaniu, dajte im príklad, ukážte im, že pravidla beriete vážne.
c) duchom neprítomní: ľudia, ktorí nie sú plne pri vás, s medzerami v správaní.
d) Hľadaj najmä také osoby, ktoré prejavujú pozitívne postoje: ľudí entuziastických, pozorných, asertívnych (nie nevyhnutne agresívnych).
 Vo všetkom, snaž sa o vysvetlenie správania, osobné predsudky nechaj bokom.

6. Venuj pozornosť konkrétnemu prostrediu:
a) Poznáš oblasť (terén)? Ako dobre? Ako dlho? V ktorom ročnom období?
b) Je tu pocit prílišného sebavedomie vo vzťahu k terénu? "To zvládnem, žiadne nebezpečie, atď.." Príliš často vnímame prostredie ako nemenné, upozorňujem ale, aby ste mysleli na 50-ročný cyklus katastrof: hurikán, ktorý sa prehnal cez Moosilauke v štyridsiatich rokoch, veľké snehové lavíny v niektorých rokoch, zosuvy na Giant Mountain v Adirondacks v šesťdesiatych rokoch. Mysli na prostredie, cez ktoré bude skupina prechádzať, ako na územie, na ktorom môže vypuknúť katastrofa 50-ročnného cyklu v ktorýkoľvek deň.
c) Skús sa cítiť pohodlne a "nič nevedieť".

7. Aura a sieť
Raz uzavrieš svoje posudzovanie, aj keď je to stále prebiehajúci proces v ktorom neustále hľadáš odchylky... ale raz získaš silný pocit, ktorí členovia skupiny najviac potrebujú podporu od teba a daľších členov skupiny, buď pripravený im poskytnúť psychologickú pomoc, ak to bude potrebné (napríklad pozrieť im priamo do očí, prejaviť dôveru).
 
Použi svoju vitalitu na zdokonaľovanie týchto tvojich priateľov alebo žiakov. Vyžaduje niekto z nich dôrazný prístup v otázkach bezpečnosti?
Naopak, keď je tvoja energia vyčerpaná, daj si pozor:
- Nedokážeš si predstaviť, že aura bezpečnosti je prekročená a bezpečnostná sieť pod tvojimi poartermi... je nedostatočná.
- Partnerov, o ktorých schopnostiach máš pochybnosti, drž v svojej blízkosti.
Napísal a upravil Jed Williamson, predseda výboru pre bezpečnosť American Alpine Club. Posledná časť Aura a sieť je prevzatá z prednášky Randy Udalla z Colorado Outward Bound School v r. 1979.
Preložili:
MUDr. Igor Miko, Ing. Juraj Rokfalusy, Vysoké Tatry, máj 1995.

HORSKÉ TÚRY - SAMOZREJME! ALE BEZPEČNE.
Hlavné body plánovania:
Vyberte si trasu v závislosti na ročnom období (snehové podmienky, dlžka dňa).
Dlžka a náročnosť túry by mala byť plánována v závislosti na zdatnosti a schopnostiach najslabšieho člena skupiny (deti).
Zaistite dostatok možností pre odbočenie alebo návrat späť (napr. v prípade zmeny počasia, fyzickej vyčerpanosti).
Informujte sa o aktuálnom stave poveternostných podmienok v miestnych turistických informačných kanceláriách alebo u chatárov (snehové plia, ľadovcové polia).
Vypočujte si najčerstvejšiu predpoveď počasia.
Horskú túru začínajte skoro ráno a doprajte si dostatočnú časovú rezervu (oddych, nepredvídané nehody).
Informuje aspoň jednu osobu (príbuzného, recepčného, chatára) o vašej túre a jej cieli. Nezabudnite ohlásiť svoj návrat alebo dosiahnutie cieľa tejto osobe.
Vhodné vybavenie:
Poveternostné podmienky sa môžu v horách meniť rýchlo a neočekávane (dážď, búrka, ľadovec a sneh v nižších polohách aj v lete alebo v jeseni). Primerané vybavenie je preto životne dôležité:
- celé horské topánky s gumenými profilovanými podrážkami
- oblečenie pre prípad neočakánej zmeny počasia
 - v súčastnosti je všeobecne odporúčane pravidlo viacerych vrstiev: namiesto veľmi teplej bundy je lepšie nosiť niekoľko ľahších častí odevu jednu na druhej
- ochrana proti chladu: pulóver, čiapka, rukavice, nohavice
- ochrana proti slnku: klobúk, slnečné okuliare, krém
-batoh so širokými a nastaviteľnými poprhmi
- vhodné turistické alebo topografické mapy v mierke 1:50000 alebo 1: 25000 a knižný turistický sprievodca, výškomer a kompas, ak je k dispozícii
- potraviny a nápoje: musí byť k dispozícii dostatočné množstvo tekutín, najmä pre deti. Na horske túry nepatrí nijaký alkohol!
- pre naliehavé prípady a úrazy. elastický obväz a leukoplast, izolačná termofólia, píšťalka a baterka, ak sú k dispozícii
- turistické palice môžú byť veľkou pomocou pri zostupe, pretože znižujú zaťaženie kľbov.

Podľa štatistik Švajčiarského alpského klubu (SAC) sa jedna tretina smrteľných nehôd vo Švajciarských Alpách stane pri horskej turistike. Najčastejšie sa stávajú v ťažko schodnom teréne, ale môžu sa stať aj na chodníku.
Horské túry nie sú (bezrizikové) nevinné prechádzky prírodou. Pri príprave túry, ako aj pri túre samotnej, je nevyhnutný vysoký stupeň zodpovednosti a uvedomenie si možných rizík (nebezpečia).

Správna príprava.
Pestovanie rôznych druhov športov počas celého roka zvyšuje fyzické možnosti potrbné na bezpečné vykonávanie horských túr.
V záujme dosiahnutia a udržania dobrej fyzickej kondície, človek by mal pravidelne precvičovať pohyblivosť, koordináciu pohybov, silu a vytrvalosť.
Gymnastika a fyzický tréning zvyšuje pohyblivosť - kordináciu - silu.
Jogging, beh na lyžiach, bicyklovanie a plávanie zvyšujú vtrvalosť.

Primerané (správne) plánovanie.
Primerané plánovanie môže zabrániť mnohým nehodám v horách. Pri výbere trasy a určovaní vzdialeností, prevýšení a času pochodu môžu byť použité špeciálne turistické alebo topografické mapy v mierke 1:50000 alebo 1:25000. K dispozícii sú knižní turistickí sprievodcovia, v ktorých sú mnohé užitočné informácie o teréne a chodeckých podmienkach. Používajte vždy najnovšie vydanie!

Ako si správne počínať.
Nikdy nechoďte ba túru sami.
Nikdy neopúšťajte značkované chodníky (značené bielo-červeno-bielymi pruhmi).
Nikdy nekráčajte pri zostupe v záklone (nebezpečie prokľznutia).
Je dôležité piť, aj keď nie ste smädný - telo potrebuje tekutiny skôr než sa prejaví naplno pocit smädu.
 
Na ľadovec vstupujte len v sprievode kvalifikovaného horského vodcu.
Pri zhoršovania počasia, alebo ak niekto prejavuje príznaky ochorenia alebo únavy, alebo ak sa vyskytnú akékoľvek iné ťažkosti, neriskujte. Vráťte sa, pokiaľ nie je neskoro a nepreceňujte svoje možnosti.
Krátke kroky šetria silu pri výstupe a kľby pri zostupe.
Snehové polia môžu byť nebezpečné. Prekľznutie niekedy ťažko zastaviť a môže mať v neprehľadnom teréne smrteľné následky. Je lepšie sa vrátiť, ak tvrdý alebo zmrznutý sneh neposkytuje dostočnú oporu.
Slepá minícia (z vojenských cvičeníä je nebezpečná. V žiadnom prípade sa jej nedotýkajte! Označte miesto nálezu. Nález ohláste na telefónnom čísle 1551200.

Núdzové signály pre záchranný vrtuľník:
 POTREBUJEME POMOC NEPOTREBUJEME POMOC
 W W W
 W O W O W
 WWW WWW
 WWW WWWW
 WWW W WWW
 W W W W
 W W W W
 W W W W

Medzinárodne núdzové signály:
Šesť signálov za minútu (napr. volanie, pískanie na píšťalke, blikanie baterkou). Počkač jednu minútu. Potom opakovať signály.
Odpoveď: tri signály za minútu.
Zvláštnu pozornosť treba venovať vysokohorským túram (trasy značené bielo-modro-bielými pruhmi)! Vysokohorské túry vedú neschodným terénom, cez ľadovce alebo skaly, vrátane lezeckého terénu, skúsebí turisti musia použiť aj tuky a miestami je potrebná i ďalšia výstroj ako lano a čakan.

Šesť pravidiel horskej turistiky.
1. Starostlivo si naplánuj každú túru.
2. Presveč sa, že máš primeranú a kompletnú výstroj.
3. Nikdy nechoď na túru sám.
4. Informuj príbuzných, známých, chatára alebo recepčného o túre. Ohlás mu dosiahnutie cieľa.
5. Neustále sleduj vývoj počasia.
6. Drž sa zásady: Ak máš pochybnosti, vždy sa vráť.
Niektoré dôležité telefónne čísla:
Záchrana vrtuľníkom 013831111
Núdzové volanie polície 117
Predpoveď počasia na páske 162
Materiál vydal: Schweizerische Beratungstelle für Unfallverhütung
Laupenstrasse 11. P.O.Box 8236, CH-3001 Bern, Switzerland
preložil Ing. Jurak Rokfalusy, Dolný Smokovec - Pod lesom
 
DALŠÍ LITERATURA
Educational Slide Sets. (Wilderness Medical Society. P.O.B. 2463, Indianapolis, IN 46206-2463)
 Šest sérií diapozitivů (po 70-140 obrazů) pro témata přednášek: střevní onemocnění a dezinfekce vody v terénu (H. Backer), výšková medicína (K. Zafren a P. Hackett), život na moři (P. Auerbach), podchlazení (D. Danzl), kožní onemocnění (L.A. Kaplan). Cena 1 série 100 US$, všech 6 sérií za 550 US$. V přípravě témata: onemocnění z tepla, medicína potápění, léčba úrazů v terénu.
Practical Guidelines for Wilderness Emergency Care. W.W. Forgey. Wilderness Medical Society, ICS BOOKS, Inc., Merrillville, Indiana.
Medicine for the Backcountry. Practice Guidelines for Wilderness Emergency Care. F.R. Hubbel, American Alpine Club, RFD 1, Box 163, Tasker Hill Conway, NH 03818, USA.
Altitude Illness. Prevention and Treatment. How to Stay Healthy At Altitude: From Resort Skiing to Himalayan Climbing. S. Bezruchka, 2030 Bonair Drive SW, Seattle, Washington 98116-1882, USA.

KAPITOLY ZDRAVOVĚDY PRO HOROLEZCE A HORSKÉ MEDICÍNY

Vis na laně a uškrcení lanem
 Úrazy vznikající v důsledku nesprávného navázání na lano jsou pro horolezectví specifické.
 Již při samotném pádu dochází asi u 40% zřícených k mechanickým poraněním nárazem na skálu a může dojít i k uškrcení.
 Řada smrtelných nebezpečí při visu na laně v samotném hrudním úvazu (nebo při navázání přímo na lano) začíná ihned po pádu možností náhlého bezvědomí (vazovagální synkopa s nedostatečným prokrvením mozku) a několik málo minut po pádu dojde k obrně horních končetin v důsledku zaškrcení cév a nervů v podpaží. Poruchy citlivosti rukou a paží: mravenčení, brnění, necitlivost a nakonec rychle nastupující úplná porucha hybnosti - obrna - ukončí záchranné pokusy postiženého. Jsou otoky horních končetin, nehmatný tep a neměřitelný krevní tlak při šokovém stavu. Je-li postižený vyproštěn do třiceti minut, je prognóza dobrá, obrna se upraví během několika hodin až dní. Po delším visu trvá uzdravení týdny až měsíce, mohou přetrvávat i trvalé následky.
 Ve visu na laně ochabne břišní stěna a svalstvo dolních končetin a v rozšířeních žilách dolní části těla "zmizí" až 60% objemu krve, která se nalézá mimo hrudník. Výsledkem je snížení žilního návratu do pravého srdce a šok. Současně je ve visu ztíženo dýchání. Po určité době - asi po dvou hodinách - selhávají kompenzační mechanismy a šok končí smrtelně.
  Důležitá je skutečnost, že zdaleka ne každý kombinovaný úvaz umožní déletrvající vis ve volném prostoru bez poškození zdraví - oběhového selhání - v případě, že je zraněný v bezvědomí nebo není schopen se postavit do smyčky, kterou si uváže na lano. Těsný úvaz resp. déletrvající tlak popruhů úvazu zaškrtí dolní končetiny, ve kterých se hromadí krev a opět dochází k výše uvedeným změnám. Vznik šoku je pak jen otázkou dostatečně dlouhé doby visu, tj. zpravidla dvě hodiny a déle.
 Po vyproštění z déletrvajícího visu dochází v poloze vleže k rychlému návratu krve z dolní poloviny těla do pravého srdce a ke smrtelnému srdečnímu selhání. Z literárních údajů je známo, že si postižené osoby krátce před smrtí stěžovaly na dušnost, pocit úzkosti, bolesti na hrudníku, tj. na příznaky podobné plicní embolii.

 Při první pomoci při visu na laně je nutné postupovat takto:

1. Svépomoc: po pádu si stoupnout do smyčky, i když jsme navázáni na kombinovaný úvaz, zejména nemůžeme-li opřít nohy o skálu.

2. Co nejdříve vyprostit postiženého z volného visu, nemůže-li stát a nelze-li jej spustit. Zajistit protišokovou polohu ve visu na laně. Nohy musí být alespoň ve výši hlavy.

3. Po vyproštění z visu nesmí být postižen v prvních minutách položen vodorovně, aby se zabránilo přetížení pravého srdce. Tento doporučovaný postup může značně ztížit až znemožnit křísení, které je při zástavě dýchání a oběhu přednostním opatřením. Snažíme se provádět umělé dýchání a srdeční masáž v šikmé poloze, kdy je postižený opřen o skálu a současně zahájíme opatrnou masáž a pasívní pohyby bérců. Je-li postižený při vědomí, opřeme jej v stoje o skálu a nutíme lehce pohybovat prsty na nohou, bérci a stehny. Nejdříve po deseti minutách lze zaujmout polohu v dřepu a později v sedě. Čím déle byl postižený ve visu, tím pomaleji postupujeme.

4. Transport je možný jen na nosítkách, nejlépe ve skrčené (schoulené) poloze (ve dřepu). Nedovolíme chůzi ani fyzickou námahu, neboť by mohlo dojít k srdečnímu selhání. I přes zdánlivě dobrý stav se postižený nachází ve smrtelném nebezpečí.
 Po visu trvajícím třicet minut a dále je bezpodmínečně nutná lékařská péče v zařízení vybaveném umělou ledvinou pro léčení hrozícího selhání ledvin v důsledku šoku ve visu na laně.

 Prevence oběhového selhání při visu na laně a prevence úrazů při pádu spočívá:
1. v navázání na spolehlivý a vyzkoušený kombinovaný úvaz, vylučující  vznik městnání krve v dolních končetinách,
2. po pádu si stoupnout do smyčky zavěšené do lana před sebou,
3. správná technika jištění,
4. nošení přilby (sníží riziko úrazu hlavy s bezvědomím),
5. dodržování zásad správné a rychlé první pomoci.
 Případy uškrcení na laně samotným lanem nebo smyčkou nejsou zcela výjimečné. Nebezpečí pro padajícího i jistícího hrozí téměř při každém pádu. Lano působí zranění nárazem, stlačením hrudníku nebo zaškrcením krku. Ke škrcení stačí zlomek tělesné hmotnosti, nemusí se ani vytvořit smyčka, stačí částečné stlačení krku lanem. Bezvědomí nastupuje během několika sekund, přičemž srdeční činnost může být zachována ještě dalších patnáct minut. Při zapletení části výstroje a výzbroje do lana při slaňování dochází k zaškrcení končetin.
 Záchrana vlastními silami je zpravidla nemožná, o životě rozhoduje blesková pomoc. Jedinou prevencí je správná manipulace s lanem při jištění (napnuté lano, krátké sebejištění atd.), nenosit smyčky lana kolem krku a hrudníku. Navazování kolem břicha (kolem pasu) je rovněž smrtelně nebezpečné.

POŠKOZENÍ ÚČINKY CHLADU - PODCHLAZENÍ A OMRZLINY
 Lidský organismus si lze zjednodušeně rozdělit na centrální tělesné jádro a periferní obal (slupku). Tělesné jádra, ve kterém teplota kolísá jen v malém rozmezí a tak zajišťuje stabilitu životních funkcí, tvoří obsah dutiny lební, hrudní, břišní a vnitřní část svalstva končetin. Tělesný obal, tj. kůže a podkoží s tepelnými čidly a vrstva svalů uložená v blízkosti kůže je nejdůležitějším činitelem v mechanismech výměny tepla a udržování stálé vnitřní tělesné teploty (termoregulace).
 Celkové podchlazení přímo ohrožuje na životě a jeho léčení má absolutní přednost před ošetřením omrzlin. Alkohol zvětšuje ztráty tepla a urychluje podchlazení. K častějšímu výskytu chladových poškození ve velkých výškách dochází v důsledku současného působení hypoxie, nedostatečné aklimatizace, silného větru, ztrát tělesných tekutin, vyčerpání a dalších faktorů.

CELKOVÉ PODCHLAZENÍ (HYPOTERMIE, NÁHODNÁ HYPOTERMIE)
 Je-li chladu vystaveno celé tělo, je přirozeným mechanismem obrany konzervace tepla. Teplota tělesného obalu kolísá se změnami prokrvení, s teplotou zevního prostředí, vlhkostí vzduchu, rychlostí větru, a může klesnout až do blízkosti teploty vnějšího prostředí. Teplota končetin se zpravidla udržuje na dostatečně vysoké úrovni, aby nedošlo ke zmrznutí. V nepříznivých podmínkách, zejména za silného větru (tab. *** a tab. ***), se udržuje vyšší teplota jádra na úkor teploty končetin (periferních tkání) resp. tělesného povrchu, a dochází k omrzlinám. Po vyčerpání obranných schopností klesá tělesná teplota v jádru pod 35 °C a nastává podchlazení, které může probíhat ve dvou formách.
 
Prudká forma podchlazení
 vzniká v chladné vodě při pádu do ledové vody. Nastává intenzívní zúžení kožních cév s následným omezením ztrát tepla kůží. Chlad vyvolává bolestivý svalový třes k získání potřebného tepla, tím se rychle vyčerpávají zdroje energie (glykogen ve svalech a v játrech). Při neschopnosti udržet tělesnou teplotu dochází k centralizaci tělního tepelného jádra. Zrychluje se dechová a tepová frekvence, postižený je zprvu neklidný, úzkostný, později nastupuje únava, apatie a smrt nastává fibrilací komor i dříve než za 15-20 minut, či okamžitě v důsledku reflexní poruchy srdečního rytmu. Ztráty tělesného tepla jsou ve vodě mnohonásobně vyšší (vedení a proudění, ztráta izolující vzduchové vrstvy v blízkosti kůže), plovací pohyby tepelné ztráty urychlují (prokrvení periférie na úkor teplejšího tělního jádra). Po pádu do ledovcové trhliny je průběh pomalejší.

Pozvolná forma podchlazení
 je častější a obvyklejší. I když má organismus větší možnost využít svých obranných mechanismů, často předchází vyčerpání, které vznik hypotermie urychluje. Důležitou roli hraje mnoho faktorů: konstituční typ, podkožní tuk, trénovanost, aktuální zdravotní stav fyzický i psychický, výživa, ztráty tekutin, zevní faktory (teplota a vlhkost vzduchu, vítr, nadmořská výška, délka expozice). Podchlazení se projevuje apatií, ztrátou soudnosti, změnou chování. Postižený většinou žádá odpočinek. Zhoršuje se koordinace pohybů, dochází k pádům. Příčinou svalové slabosti je jejich prochlazení. Klamný pocit tepla (selhání chladové vazokonstrikce a zvýšení prokrvení kůže) může být provázen paradoxním odkládáním oděvu. Při fyzickém selhání se ztrácí mimika, smazaná řeč a postupně dochází k bezvědomí. K úmrtí může dojít i za 1-2 hodiny po začátku prvních příznaků.

Průběh hypotermie.
 Podle stadia hypotermie se řídí opatření první pomoci:

1. stadium - lehké podchlazení: svalový třes a slabost, zrychlení tepu a dýchání, vědomí je zachováno.

2. stadium - těžké podchlazení: bezvědomí, zpomalení tepu a dechu. Ke ztrátě vědomí dochází při poklesu teploty na 30 °C.

3. stadium - zdánlivá smrt: nelze zjistit dýchání a srdeční činnost, zpomalení reakce zornic na světlo. Nedojde-li k poklesu tělesné teploty pod 20-15 °C, je naděje na oživení i při déle trvající zástavě oběhu a dýchání, neboť nízká tělesná teplota minimalizuje potřebu kyslíku. Z toho vyplývá zásada, že podchlazenou, jinak nezraněnou osobu nelze prohlásit za mrtvou, dokud není její tělo zahřáto.
 
První pomoc
 První pomoc na místě nehody (závisí na místních podmínkách):
1. Ochrana před dalším prochladnutím (deky, fólie, oděv a teplo zachránců)
2. Vyvarovat se aktivních nebo pasívních pohybů podchlazené osoby, tzn. že s podchlazeným jednáme jako při poranění páteře, netřeme jej ani nemasírujeme.
3. Nepodáváme léky ani alkohol.
4. Podchlazeného nesmíme ponechat o samotě, pro zmatenost může dojít k pádu.
5. Rychlý transport vrtulníkem, nejlépe do specializovaného zdravotnického zařízení s možností mimotělního krevního oběhu, neboť i lehce podchlazený může během pozemního transportu zemřít.
 Další postup se řídí dle stadia podchlazení:
A. Při zachovaném vědomí (1. stadium): podávání horkých oslazených nápojů, bez alkoholu, sledovat dýchání a oběh, nepodávat léky
B. Při bezvědomí (2. stadium): sledovat dýchání a oběh
C. Při zástavě dechu a/nebo dýchání (3. stadium): umělé dýchání a srdeční masáž až do příletu vrtulníku.

 První pomoc na chatě: nezahřívat povrch těla v horké koupeli, uložit dobře tepelně izolovaného do chladné místnosti až do transportu. Není-li naděje na rychlou odbornou pomoc a transport, zahřívat horkými zábaly na hrudník, do podpaží a třísel. I lehce podchlazeného je nutné transportovat vleže.
 Na hrudník a na břicho přikládáme Hiblerovy horké zábaly: pětkrát složené prostěradlo se zevnitř polije horkou vodou a přiloží na spodní prádlo. Přes obklad se ponechá svetr a větrovka. Zábal měníme, jakmile vychladne. Je-li postižený při vědomí, podáváme horké a slazené nápoje bez alkoholu.
 Metoda aktivního zevního zahřívání v horké koupeli 40-42 oC se v současné době nedoporučuje pro riziko selhání oběhu, přechodného snížení teploty tělního jádra, které by mohlo být kritické, generalizace místní acidózy, poruch srdečního rytmu, hypoxie mozku. Dle některých autorů je možné tuto metodu použít v případech prudkého podchlazení, zejména u mladých a zdravých osob.

OMRZLINY
 Omrzlina je akutní místní poškození tkáně způsobené chladem při teplotách pod bodem mrazu za současné nízké vlhkosti vzduchu. Při silném větru k ní může dojít i při teplotách vyšších. Nejčastěji dochází k omrznutí na prstech nohou, rukou a v obličeji.
 Rozeznáváme tři stupně omrznutí:

1. stupeň: kůže je voskově bílá, chladná a necitlivá. Po zahřátí dochází k úplné úzdravě, trvale může přetrvávat místní přecitlivělost k chladu. Takto vypadá na místě nehody každá omrzlina!

2. stupeň s puchýři a fialovým zbarvením kůže, které se objevují až za 1-3 dny, je přechodným stadiem mezi vratným poškozením při první stupni a nevratným poškozením při

3. stupni, který se, avšak až po několika dnech projevuje zčernáním a úplným ztvrdnutím postižené části těla.

První pomoc
 První pomoc na místě nehody:
 1. Zabránit dalšímu ochlazování
 2. Zahřívání tělesným vlastním nebo kamarádů (např. v podpaží), avšak  jen za předpokladu,že se současně nejedná o celkové podchlazení.  Aktivní pohyb končetinami a masírování okolní tkáně bez dotyku  vlastní omrzliny. Tření sněhem je zakázáno.
 3. Horké, oslazené nápoje s přísadou minerálů.
 4. Sterilní vatový obvaz, nesmí omrzlinu stlačovat.
 5. V rámci laické první pomoci na místě nehody v terénu se nepodává  alkohol, léky, neaplikují se masti. Kouření se zakazuje.
 6. Transport: při těžkých omrzlinách vleže vrtulníkem.
 Další opatření na chatě či v bezpečném teplém úkrytu:
 7. Horké a oslazené alkoholické nápoje (rum, svařené víno) v "rozumném  množství".
 8. Horká vodní lázeň: ve vodě teplé 35 až nejvýše 42 st.C (nutné  přeměřit teploměrem) pohybovat omrzlou částí těla pod dobu asi 30  minut resp. až dojde ke zčervenání kůže a dostaví se bolest. Na  obličej přikládáme teplé obklady. Lze opakovat několikrát denně.  Jestliže lze očekávat nové omrznutí, omrzliny nezahříváme!
 9. Po lázni kůži šetrně osušíme a sterilně zavážeme do vaty. Puchýře  nikdy neotvíráme, chráníme je před protržením. Puchýře obsahující  světlou tekutinu jsou dobrým prognostickým znamením, tmavý obsah je  prognosticky nepříznivý.
10. Transport k lékaři nebo do nemocnice jen pokud nehrozí nové  omrznutí, dle okolností nejpozději do týdne (např. v podmínkách  vzdálených velehor.

Prevence chladových poškození
 Principy prevence poškození chladem jsou:
1. Tělesné a duševní zdraví, pravidelné lékařské prohlídky.
2. Tělesná zdatnost, otužilost a aklimatizace na velehorské výšky.
3. Správná výživa s dostatkem tekutin a vitamínů.
4. Dokonalá výstroj, i pro nouzový bivak, která chrání před chladem,  větrem a vlhkem.
5. Správná taktika výstupu a znalosti horského prostředí.
6. Trvalé sledování zdravotního stavu, příznaků omrzlin a vyčerpání  během túry.
 
MIMOŘÁDNÉ ZASEDÁNÍ LÉKAŘSKÉ KOMISE MEZINÁRODNÍ HOROLEZECKÉ FEDERACE (UIAA), LETIŠTĚ CURYCH-KLOTEN , ŠVÝCARSKO, 31.5.1996
 Mimořádná schůze komise byla svolána k objasnění nedorozumění mezi výkonným výborem UIAA a presidentem lékařské komise profesorem Dr. Bergholdem a k vypracování koncepce další činnosti komise. Za výkonný výbor UIAA se schůze zúčastnili president UIAA Ian McNaught-Davis a generální tajemník UIAA Robbert Leopold.
 Profesor Dr. Berghold podal přehled dosavadní 14ti leté činnosti komise (poznámka: český delegát se zúčastnil všech valných zasedání komise od roku 1984, s výjimkou roku 1995, kdy se zasedání konalo poprvé mimo Evropu - v Aspen, Colorado). Činnost LK byla výborem UIAA vždy uznávána. Komise založila centrum horské medicíny v Londýně, financované z rozpočtu komise, až do roku 1993 přes 80% rozpočtu komise, vytvořila Mezinárodní společnost horské medicíny a v posledních dvou letech navázala úzkou spolupráci s Lékařskou komisí IKARu a početně největší organizací sdružující zájemce o horskou medicínu a pobyt v extrémních přírodních podmínkách - Wilderness Medical Society.
Ve shodě s představiteli výkonného výboru UIAA byly konstatovány resp. projednány následující fakta a problémy:
1. Poměrně nízká účast členů na schůzích komise neznamená její nečinnost, práce členů komise se děje převážně mimo schůze.
2. V budoucnosti se nebude opakovat, aby o činnosti komise bylo jednáno bez přítomnosti jejího presidenta, jen na základě zkreslujících informací jednoho z členů komise.
3. UIAA - Regulation, IOC Medical Code. O protidopingových opatření olympijského výboru není co diskutovat, jde o jasnou a závaznou záležitost a týká se závodního lezení. Po úmrtí předchozího presidenta UIAA Dr. Segantiniho ztratilo UIAA nenahraditelné úzké osobní kontakty s olympijským výborem.
4. UIAA reprezentuje všechny horolezce, horolezectví jako "volný sport", nejen soutěžní lezení. Proto se lékařská komise musí a bude zabývat všemi aspekty horolezectví. Lékařské problematice soutěžního lezení se dnes věnují lékaři - specialisté soutěžních družstev a sportovní medicína. Po lékařské komisi UIAA nelze požadovat stanovení určitých, zejména věkových limitů s cílem zabránit poškození pohybového ústrojí dětí a dospívajících. Extrémní zátěže jsou pro obě věkové skupiny naprosto nevhodné a nepřijatelné.
5. Vztahy mezi Lékařskou komisí UIAA, Mezinárodní společnosti horské medicíny a IKARem nejsou nevyjasněné, naopak, každá z organizací má svou stanovenou oblast společně vypracovaly koncepci univerzitní lékařské specializace v horské medicíně. Lékařská komise UIAA: šíření poznatků mezi horolezci. Mezinárodní společnost horské medicíny: výzkum, věda. IKAR: záchrana v horách
6. Jako příštího presidenta lékařské komise navrhli členové komise Dr. Durrera z Lauterbrunnen.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o mimořádnou schůzi komise, nemohl být zařazen odborný medicínský program konference "Horská medicína dnes", který proběhne 4.-6.10.1996 v rakouském Lienzi.