Seminář uspořádala Rakouská společnost pro alpskou a výškovou medicínu jako první specificky zaměřenou konferenci o zdravotní problematice sportovního lezení. I přes poměrně malou účast měla tato velmi dobře připravená akce zásadní význam pro další výměnu poznatků v oblasti biomechaniky, fyziologie, patologie a aplikace v tréninkovém procesu stále se rozšiřujícího tohoto sportu. Český horolezecký svaz umožnil, aby se semináře zúčastnil zástupce Lékařské komise ČHS.
V současnosti se v Rakousku věnuje sportovnímu lezení přes 100 000 převážně mladistvých osob a umělé lezecké stěny patří téměř ke standardnímu vybavení sportovišť. Přibližně 120 lezců získalo pedagogickou nebo trenérskou kvalifikaci (Burtscher a Fetz, 1995). V důsledku integrace lezení do školní tělesné výchovy se závodů ve sportovním lezení účastní stále mladší sportovci, takže již 12-14 letí mají poškozené prsty následkem tvrdého tréninku
Largiader a Ölz (Schweiz. Zeitschr. Sportmed. 41: 107-114, 1993) zjistili u 332 dotázaných poškození z přetížení v 34.4% - u 114 osob se vyskytlo 237 problémů. Ve 34.6% šlo o chronické defekty: deformity nohou, dystrofie nehtů, v 65.4% akutní potíže z přetížení především na prstech, předloktích a loktech. V rakouské studii 1993-1995 (Burtscher a Fetz, 1995) u 100 sportovních lezců potíže z přetížení u mužů v 84% a u žen v 50%.. Výskyt v %: prsty 35, rameno 32, koleno 24, zápěstí 8, loket 8, svaly dolních končetin 4, hlezno 4. Nejméně příležitostné potíže udalo 76%, avšak jen 21% vyhledalo lékařské ošetření. Zajímavým zjištěním byla skutečnost, že potíže byly častější jestliže byl lezecký trénink zahájen, a to většinou s velkou intenzitou, až po pubertě. Svalstvo je totiž dobře vyvinuto, naproti tomu opěrný a vazivový aparát není adaptován! Často jsou nadměrně prováděny jednostranné cviky, zotavení se zkracuje, tréninkový plán je nesprávně sestavován. Léčení bývá nedůsledné a potíže se stávají chronickými.
Lékařská komise UIAA formulovala tyto zásady pro lezení mládeže (MEDCOM UIAA 30.9.1997):
Anatomie a biomechanika lidské ruky a prstů (G. Straub, Wells/A)
Podrobná, zejména funkční anatomie zaměřená na nejvíce zatěžované struktury: šlachy, šlachové pochvy a jejich zesilující vazivový aparát (tzv. šlachová poutka ohýbačů prstů). Velmi obezřetně je třeba posuzovat úžinové syndromy - operace syndromu karpálního tunelu rozšíří prostor o 10%, následné snížení síly ohýbačů může být významné pro lezení cest nejvyšších stupňů obtížnosti. Důraz na interosseální svaly, speciální trénink na oblých chytech, které nepřetěžují a nepoškozují prsty. “Anatomie ruky je geniální, avšak nesmírně komplikovaná.”
Poranění prstů, ruky a lokte při sportovním lezení (T. Hochholzer, Innsbruck/A)
Autor analyzoval výskyt chorobných změn u 225 lezců. Postihovaly v 95% případů horní končetiny, z toho v 57% prsty a ruku. Mezičlánkové klouby (PIP a DIP klouby) u 68, ruptury šlachových poutek u 38, epikondylitidy u 37, záněty šlach u 35, úžinové syndromy u 17, zlomeniny u 14, distenze šlach u 11 a ruptury šlach u 2 osob.
Adaptační změny lze dobře sledovat RTG počítačovou tomografií (CT): po 5 letech lezení hypertrofují mm. lumbricales, zesilují vazy i kosti (corticalis), jsou zvětšené úpony svalů.
O výskytu artrózy se nelze jednoznačně vyjádřit. Za zmínku stojí, že Stefan Glowacz nemá známky artrózy, u jiných jsou naopak pokročilé. Význam cyst v kloubních pouzdrech a subchondrálně není objasněn.
Nutno zdůraznit účinné léčení i drobných kožních poranění (oděrky, popálení apod. při manipulaci s lanovou brzdou a lanem). Nekróza měkkých částí bývá výjimkou, avšak může mívá devastující následky.
Zlomeniny jsou působeny velkým zevním násilím, při rotačních silách dochází k luxačním fakturám, pád kamene způsobí tříštivou zlomeninu. Při pád na ruku vyloučit špatně se hojící zlomeninu člunkové kosti.
"Pád do ruky (prstů)" mívá za následek přetržení šlachových poutek A2 a A3, diagnostika tohoto zranění je obtížná, avšak vyšetření nukleární magnetickou rezonancí (NMR) prokáže krvácení mezi šlachu a kost. Tyto ruptury by měly být operovány, rekonstrukce obnoví biomechaniku, avšak Gabl a spol. (Handchir.,..1996) referovali o reziduální nestabilitě – snížení síly a subjektivním pocitu nestability při lezení. U zastaralých zranění - po organizaci hematomu dochází ke srůstům a rekonstrukce je obtížná.
Zánět šlachy ohýbače je charakterizován otokem bříšek prstů, na NMR je vidět hromadění tekutiny, vyšetření ultrazvukem prokáže "halo fenomén" kolem šlachy.
Výskyt "chronických otoků prstů" je syndrom vyskytující se často u mladých lezců: podkladem je hypertrofie, chronický zánět synovie a ztluštění kloubních struktur. V prevenci má význam "docvičení" po lezeckém výkonu.
Úžinové syndromy se v současnosti pozorují méně často. Význam dlouhých svalových bříšek flexorů sahajících až do karpálního tunelu. Výskyt syndrom sulcus ulnaris není častý.
Poranění epifýz je nově se vyskytujícím charakteristickým poraněním u mladistvých. Autor viděl 7 případů s odlomením růstové ploténky prstového článku, jen dva postižení si mohly vzpomenout na vyslovený úrazový mechanismus. Lze usuzovat, že v pěti případech šlo o poškození přetížením - plíživou růstovou frakturou. Po 6 týdnech je na operaci pozdě.
Po lezeckém výkonu lze prokázat NMR nahromadění nitrokloubní tekutiny.
Epikondylitidy - projev podcenění tréninku natahovačů a svalových dysbalancí.
Úrazy a poškození ramenního kloubu při lezení (F. Krallinger, Innsbruck/A)
Anatomie. Impingment syndrom. Stálá traumatizace. Pasívní vis na rukou poškozuje anatomické struktury ramene.
Léčebné a rehabilitační schéma: 1. Léčení: klid, chlad, antiflogistika, infiltrace anestetiky, elektroléčba, ultrazvuk, laser, manuální terapie. 2. Zotavovací fáze: přiměřená zátěž, manuální terapie, koordinační cvičení, úprava stereotypů. 3. Fáze "výstavby" ("Aufbauphase") až po úplném zotavení.
Lezecká technika ve světle poznatků nauky o pohybu a důsledky pro tréninkovou praxi (Guido Köstermeyer, trenér německého reprezentačního družstva, Köln/D)
Problematika terminologie "sportovní a lezecké techniky". V lezení nejsou normované pohyby. Základními elementy jsou:
1. Úchop (Greifen) - záleží na tvaru chytu, směru zatížení, sklonu. Způsoby úchopů.
2. Stoupání (Treten): tvar stupu, přitahování se za stup.
3. Pozice těla (Körper positionieren). Úloha těžiště.
Zdokonalování "techniky" se děje ve 3 fázích:
1. Hrubá koordinace
2. Jemná koordinace
3. Variabilní výběr (variable Verfügbarkeit)
Vlastní průběh lezení probíhá podle rozhodovacího postupu (algoritmu) “Wenn - Dann - Regel Klettern.” Kondice má význam až u nejvyšších stupňů obtížnosti.
Biomechanický rozbor je předpokladem účelného tréninku: nemá např. význam trénovat shyby na hrazdičce, nýbrž např. na kruzích, aby byl opravdu trénován i sval musculus brachioradialis.
Zatížení srdečně cévního a dýchacího ústrojí a látková přeměna při lezeckém výkonu (M. Burtscher, Innsbruck/A)
Zdroje energie, tvorba ATP. Anaerobní práh. Telemetrická spiroergometrie.
Laboratorní měření VO2max srovnáno s vyšetřením na 25 metrové lezecké cestě - některé sledované hodnoty - t doba výkonu v minutách, TF minutová tepová frekvence, LA hladina laktátu v mmol/l, RQ respirační kvocient:
1. Obtížnost 4. stupně: t 3, TF 130, LA 1.8,. RQ 0.75
2. Obtížnost 4. stupně se zátěží (batoh): t 4, TF 140, LA 2.3, RQ 0.84
3. Obtížnost 8. stupně: t 6, TF 150, LA 4.2, RQ 0.98
Ve všech případech se spotřeba kyslíku (VO2) pohybovala v rozmezí 2.2-2.3 l/min. Výsledky souhlasily s laboratorními hodnotami.
Lze předpokládat, že schopnost regenerace v odpočinkové fázi (likvidace laktátu) je závislá na kondici (VO2max).
Sledování hladiny kyseliny mléčné při lezeckém výkonu (V. Schöffl, Bamberg/D)
Běžné metody sledovaly laktát při statické zátěži (doba držení) nebo "vis" za prst při stoji na měřící plošině. Z literatury (Billet, Francie) je známo, že hladina laktátu, která koreluje se svalovou únavou, byla vyšší při lezení na cestě s vyšší specifickou zátěží svalů předloktí.
U 26 lezců (průměrné hodnoty: věk 26.6, 68.5 kg, 178.5 cm) stanovena laktát na pohyblivé lezecké stěně “Rockn Roller”. Maximální dosažená hladina LA 8.9 mmol/l, maximální srdeční frekvence 205/min. Měřítkem schopnosti regenerace tepový deficit, opět význam vytrvalostní schopnosti.
Použití: řízení tréninku, dlouhodobé sledování, objektivní možnost srovnávat jednotlivé lezce.
Výskyt úrazů při boulderinku a lezení na umělých stěnách (V. Schöffl, Bamberg/D)
V průběhu 6 měsíců sledován výskyt úrazů ve 2 oblastech boulderinku a na 8 umělách stěnách. Definice úrazu: událost, která si vyžádala návštěvu u lékaře. Soubor 25163 návštěvníků. Zaznamenány 4 úrazy, tzn. úrazovost 0.016% resp. riziko úrazu na osobu a rok 1.8%. Konkrétně se jednalo 2 distorze hlezna, zlomeninu předloktí a pohmoždění zad.
Limb (Anglie) udává rizikovost lezení na umělých stěnách (indoor climbing) 0.6%, pro závěsné létání 2.2%. motorismus 6.3% a školní tělesnou výchovu 5% (přepočet na sportovce a rok).
Diagnostické možnosti při úrazech lezců (E. Bodner, Innsbruck/A)
Radiologická diagnostika zahrnuje RTG, CT, MRI (NMR), ultrazvuk (USG), artrografii, angiografii aj. Přitom měkké tkáně a vazivové struktury jsou nejlépe zobrazitelné NMR, ale i technicky a ekonomicky dostupnější speciální USG s vysokou rozlišovací schopností (10-13 Mhz. Autor zjistil že 90% vyšetřených lezců má na USG patrné změny: cysty kloubních pouzder, šlachových pochev, ztluštělá poutka, nalezen i neurinom.
První poznatky z využití telemetrického elektromyografického sledování sportovce při lezeckém výkonu (G. Straub, Wells/A)
Autor referoval o předběžných zjištěních při telemetrické EMG, které bude mít v budoucnosti jistě nesmírný význam pro řízení tréninku a prevenci poškození. Je známo, že excentrický (negativně dynamický) trénink je spojen s vyšším rizikem úrazu a poškození z přetížení. Demonstroval vysoké zatížení (aktivaci) svalu musculus brachioradialis, význam tohoto zjištění není zatím úplně objasněn, avšak napovídá, jak může docházet k syndromům přetížení.
Deformace nohou u sportovních lezců (V. Schöffl, Bamberg/D)
Při úrazech nohy se může u lezců jednat o zhmoždění (nejčastěji hlezna či nártu), podvrtnutí a zlomeniny (nejčastěji hlezno a patní kost). Mechanismus vzniku úrazu při pádu bývá buď náraz na stěnu (Anpralltrauma) anebo dopad při seskoku s distorzí (Niedersprungtrauma).
Pro prevenci při boulderinku se používají matrace (“crash pad”), měkké jsou nevhodné, ve švu může uvíznou noha a dojde k distorzi
Výskyt chronických změn je spojen s vývojem lezecké obuvi (tradiční kožená ® “EB” ® “moderní” lezecká obuv). Současná obuv je charakteristická těsností a předpětím, špička bývá asymetrická nebo symetrická. Je pochopitelné, že “malé”, těsné a úzké lezečky působí zdravotní problémy. Po obutí se noha “zkrátí” o délku celého článku! RTG snímky ukáží postavení článků prstů do téměř 90 stupňů.
Autor analyzoval soubor 30 lezců provozujících sportovní lezení obtížnosti nad 9 stupňů déle než 5 let (následují průměrné hodnoty): věk 29.2 let, hmotnost 68.7 kg, výška 179.9 cm, lezecká činnost přes 12.8 let, lezli 12.3 hodin týdně 10- RP a 9- OS. Bolesti nohou v těsné obuvi akceptuje vědomě 87%, stejné procento udává zdravotní potíže. Objektivní vyšetření zjistilo (počet osob s nálezem) otoky prstů u 30 osob tj. ve 100%, otlaky (26), krevní výrony (9), bolesti Achillovy šlachy (1), puchýře (3), zarostlé nehty (6), infekce nehtů (2), zlomeniny nehtů (3), odumřelé nehty (3).
Deformita vybočený palec (hallux valgus) se normálně vykytuje u mužů v 5%, u žen v 10.1%, závisí na věku: muži 17-44 let 4.3%. Normální úhel je 5-10 stupňů, při 10-15 stupních se mluví o hallux abductus. Jako kritérium vzat úhel od 20 stupňů: výskyt na jedné noze byl 53%, na obou ve 20%.
Prevence: 1. Rozum. 2. Další zlepšení konstrukce, materiálu. 3. Omezit používání těsných lezeček na minimum – pro trénink používat větší čísla.
Sportovní lezení u dětí (Burtscher a Fetz, 1995).
Na základě současných znalostí je stále poměrně obtížné definovat zásady pro provozování sportovního lezení u dětí. Analogicky s jinými sporty je nutno respektovat individuální psychomotorický vývoj. Na jedné straně mají děti obrovskou schopnost přizpůsobení, avšak dosud rostoucí kosti, šlachy a vazy ve vývoji reagují na extrémně vysoké, dlouhodobé a jednostranné zatížení negativně! Růstový a pohlavní hormony zvyšují trénovatelnost síly u dívek až od 11y mají .-13. roku, u chlapců od 13-15. Při tréninku síly je nutno používat nízkou zátěž, cviky mají být pestré, mnohostranné, se záměrem chránit vazivový aparát. Cílem není dosažení maximálního výkonu, nýbrž optimální příprava zejména pohy4bového ústrojí, jakož i oběhového ústrojí tak, aby bylo možné plně a bez rizika využít vysoké trénovatelnosti v pubertě (Burtscher a Fetz, 1995).
Vhodné předpoklady pro dlouhodobý trénink ve sportovním lezení u dětí
Další literatura (novější citace):
Holtzhausen a Noakes, 1996: přehled literatury do května 1995
Hochholzer a spol. (1993): 2 kasuistiky
17.5.1998 14:45 MUDr. Ivan Rotman,
Lékařská komise Českého horolezeckého svazu
Prebraté zo serveru Českého horolezeckého zväzu