Turm am verborgenen Horn

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 04. 12. 2008

---

O cestách na tuto věž a o Heile Weltu zvláště.

Cesta k téhle věži se skoro nevyslovitelným jménem je celkem jednoduchá. Z Hřenska to ohnete hned za německou celnicí ve Schmilce po dlážděné cestě mezi hrázděné saské domečky doprava do kopce. Podejdete mlejnem, kde bejvávalo kdysi hodně veselo, minete vpravo stánek s pohlednicemi, kde se dá koupit i průvodce, a o kousek dál vpravo nezapomeňte nabrat vodu, protože to je poslední možnost. AKTUALIZACE - doplněná mapa a video.

Pak se jde po asfaltce (Wurzelweg) lesem do pořádného kopce, který už dal zabrat nejednomu řádně opivěnému lezci v historických dobách pivka za tři kačky. Na prvním rozcestí je vpravo nahoře lovecká chatka. Doprava okolo ní odbočuje cesta k Lolaturmu, ale my jdeme rovně po kraji lesa, mineme další odbočku doprava, která vede k Fluchtwandu a pod Schwarzes Horn a z široké cesty, která zahýbá ostře doleva, pokračujeme po písčité cestě dnem údolí. Vpravo nad sebou už vidíme vysokou hradbu věží. Ještě kousek údolím a cesta se strmě zvedá na okružní polici, která vede pod věžemi skoro v celé Schmilce. Doleva se jde ke slavnému bivaku, zvanému Autobus. My ale jdeme naopak doprava. Projdeme kolem Mlhové věže - Nebeltum se zajímavou hvězdičkovou osmou Nebelkante VIIIb, a jsme na písčité plošině pod rozložitou věží, jejíž název "Turm am Verborgenen Horn" se stane stravitelnější, když si ho přeložíme do češtiny - "Věž na skrytém rohu". 

Hned ještě před samotným Rohem je první cesta, která vypadá jakoby vedla na jinou věž. Je to Linksaussen (Vlevo venku) původně VIIIc od Arnolda. Vede na západní křídlo a začíná veselým rajbuňkem, kde se začnete smát hned při zvedání ze země, oblez kruhu vám taky polechtá bránici a když se cesta zvedá do kolmého až převislého žlábku, smíchy se skoro neudržíte. Dneska je cesta v průvodci za IXa a to je důvod k veselí, ne?
 

 

Za roklí, oddělující západní křídlo od vlastní věže, kterou vede stará cesta Alter Weg III, je západní stěna s další slavnou Arnoldovou cestou - Wilder Westen, z roku 1982 za VIIIc, spoďákovým sokolíkem nahoru a dolů. Dnes kolem ní je řada variant a dalších cest. Jestli si chcete polechtat morál, je tu Urbanova hvězdičkovykřičníková Westwand VIIIc, která je opravdu o ústa - od 1. kruhu nejít hned nahoru, ale doprava, spíš dolů(!), a pak teprve vzhůru. Kousek vedle vpravo začíná hvězdičková pěkná Lorenztürmerweg za VIIb. Od nástupu vede šikmo doprava, na hraně nahoru a stěnka pak přechází do spáry a komína. Rozhodně stojí za to si ji dát, ale musíte umět úzké komíny, protože ten závěrečný stojí za to. Kdysi měla dva kruhy, ale pod výlezovým spárokomínem je jen starý pahýl - ovšem to nevadí, protože hned vedle jdou bombový uzle z lanovic. Je vhodné tam dobrat, protože ten závěr je ještě hutnější. Společně s ní nastupuje také hororový proužek Horrorstreifen od Jürgena Höfera, ale ten si nespletete, protože je za Xa.
 

Hned za hranou jsme pod údolní stěnou, ve které vede povícero cest. Historicky první je v jižní ceně Oehmeova Südwand za VIIc z roku 1940. Vede 6m vpravo od hrany převisem do spárky a na polici, po ní doprava a nahoru do spáry a komína. Její nástupový převis je vlastně klíč ke zdi a užívají jej i některé novější cesty.
Stěně ale vévodí opravdová saská krasavice, velkolepá dlouhatánská dvojhvězdičková Arnoldova cesta Heile Welt, IXb (RP IXc) z roku 1979. Tato rozmanitá šestikruhovka má klíčová místa až nahoře. Z pikantního rajbasového dolezu už nad šestým kruhem už hodilo tlamu povícero lidí. Hrozně jsem si ji chtěl vylézt, ale ten závěrečný úsek v nás vždycky vyvolával obavy. Jaké to jsou asi kroky tam vysoko nahoře?
 

Hned vpravo vedle Heile Weltu je dost jedovatá cesta Bergkameradenweg. Sice jen VIIIa, dokonce s hvězdičkou, ale vyžaduje morál a nadhled. Její první kruh je ve výšce druhého kruhu Heile Weltu a jistit pod ním se dá ne příliš bombovými smyčkami. Dále vede mírně vlevo přes druhý kruh do výlezu cesty Südwand. Je známý případ Vency Bezkrka, který tam hodil pod prvním kruhem záda, otrhal všechny smyčky a skončil v písku na zemi bombardován poutrhanými krachlemi.
Ve východní stěně pak stojí za zmínku Sandiger Weg VIIIa a z lehčích cest Gondaleiter VIIb , který se dnes téměř výlučně dolézá Ostwandem, Ostwand VIIa a Ostweg VIIa.

Mezi těmi Ostwandem a Ostwegem je taky jeden Čertův a můj hřích z mládí Diagonála za VIIIb, končící dolezem do spáry sedmičky Ostweg.

Celkem vede na Věž na zastrčeném rohu 42 cest od trojek do Xa a určitě si tam něco vyberete. A když ne, je tam i spousta jiných krásných věží, ale o těch zase někdy jindy. Podívejte se ještě na věž na mapě:

Teď si ještě dovolím poděkovat Vaškovi Širlovi za doplňky a připomínky a na závěr přidám tři příhody z jedné cesty a to jednu dokonce z natáčení a snad i veselou - měla dobrý konec.

---

Jak jsme dobývali Heile Welt

První pokus jsme udělali v roce 1984 s Čertem a Honzou Kreisingerem. Čert byl téměř na vrcholu formy a Honza mladičký nadějný. Střižbou jsme si rozdělili kruhy a dali se do díla. To víte, na RP se tenkrát ještě nehrálo. Převislý úsek k prvnímu kruhu, zhruba za VIIIb dostal Honza, podobně těžké pokračování ke druhému já. Dlouhou a relativně lehkou štreku ke třetímu si vystříhal Čert. Kolečko se točí a Honza jde ke čtvrtému. Moje kolmá až převislá stěnka s malými chyty k pátému kruhu už má devítkové grády. Dolézám ke kruhu jen tak tak. K šestému to není o nic lehčí, ale Čert to zvládá dobře. Začíná se stmívat a stahují se mraky. Do technického úseku od šestého kruhu na vrchol posíláme Honzu. Sedím u pátého a pozoruji, jak se Honzovy podrážky postupně zmenšují, jak odlézá od kruhu a dostává se k velkému kyzu, jedinému chytu široko daleko. Honza byl tehdá mladý a nadějný, ale poněkud méně zkušený. Místo traverzování co nejvíce doleva vylezl na ten kyz. Neuvěřitelné. Odtud ale už cesta nahoru nevede a vrátit se lze jen jako chlap - vzduchem. A tak se ty podrážky začaly zase rychle zvětšovat a Honza se za chvíli houpal vedle mne. Protože začalo pršet, nebylo už na další pokus ani pomyšlení. Prohlásili jsme pytel za dešťový a čest byla zachráněna. Ještě že začalo pršet včas.

O rok později jsem pod Heile Weltem opět, tentokrát s bratry Mirkem a Michalem Coubalovými. Je duben, pošmourno a dost chladno. Pěkně fouká.

Mirek s Michalem jsou v repremančaftu a dělají desítky, takže by nám nemělo stát nic v cestě. To je až do čtvrtého kruhu pravda.

Pátý kruh už dělá potíže. Nakonec vítězí heslo staří vpřed a tahám opět pátý kruh a ještě kus od něj k hodinám v cestě Lorenztürmerweg, kde se dá zajistit travers k šestému kruhu. Dál už mi dochází bojovnost.

Mirek, zajištěný hodinami, celkem dobře dolézá k šestému kruhu. Následuje ho Michal a hoši se snaží odlézt, ale přes různé prvky příkruhové akrobacie to prostě nejde a nejde. Nakonec volíme variantu brod. Dolézám komínem Lorenztürmerweg na vrchol a poslední úsek už nedělá bráchům jištěným shora problémy. Takže další pytel, tentokrát morální.

O měsíc později jsem pod Heile Weltem znovu - s Jirkou Večeřou, Ivošem Semrádem a s kamerou. Tentokrát je pěkně, všechno klape. Začíná Ivoš. Jako specialista na 2., 4. a 5. kruh odvádím své osvědčené úseky a přidávám ještě šestý, od kterého se dá krásně filmovat.

Véča jistí Ivoše přes 6. kruh zezdola a já mám volné ruce na filmování.

Na Ivoše zůstává ten zakletý morální pikantní vrcholový rajbas. Zhostil se ho jako zkušený mazák bez viditelného problému. Heile Welt je konečně náš a vy se na to můžete podívat na tomhle filmu přetočeném z orwácké super osmičky, natočené v květnu 1985.