Matterhorn (4478m)

Autor: Kamil Hrádek <kamilh (zavináč) centrum.cz>, Zdroj: Kamil Hrádek, Vydáno dne: 08. 07. 2012

---

Výstup na nejpopulárnější horu

Tak zase jednou vyšla rosničkám předpověď počasí na víkend perfektně. V dnešní době docela vzácnost. Už od konce května jsem plánoval výstup na Matterhorn (4478m) a pokaždé se počasí v okolí Zermattu z celkem krásného v týdnu změnilo na nehezké o víkendu. Kdo by nevyužil volných dnů začátkem července k návštěvě nějakých vrcholků, které příjemně zchladí mozek, že ano.


Ještě poslední kontrola počasí na Excite.com (na tý stránce mi spybot říká, ze obsahuje spyware), zkouknutí okolí webkamerami a nebo pohled z Gornergratu na Matterhorn, či přímo z Zermattu.
Mohu potvrdit, že předpověď počasí byla věrohodná.

Středa 14dní před odjezdem
Byli jsme 4. Žádný pes a v tanku jsme nejeli. Poznali jsme se přes inzerát. To tak bývá, když někdo má auto a nikoho do něj a jiný chce jet, ale nemá jak. Letmá schůzka před odjezdem v pražské cukrárně napověděla, kdo jaké má zkušenosti, kdo odkud je (Tomáš-Machov kousek od Ádru, Martin- Česká Lípa, Petr- Křivoklát, Kamil - Podbořany-Praha). Dohodlo se, kdo vezme toaleťák a kdo lano, aby se toho netáhlo moc a hlavně, aby se rozprostřela váha v báglech.

Pátek 2004-07-02
Vyrážíme ze Zličína směr Železná Ruda až kolem 19h. Dopoledne bychom už chtěli být v Zermattu. Osvědčená trasa Praha - Železná Ruda - Degendorf - Mnichov - Bregenz - Chur - Furkapass - Visp - Täsch nezklamala, jen se pořád povídalo, takže chvilkama 60tkou po německé dálnici to bylo hustý :. Trochu jsem se bál o čas, protože v sobotu odpoledne jsem si chtěl vyšlápnout ještě alespoň k třetímu kuloáru Matterhornu.

Sobota 2004-07-03
Do Täsche jsme přijeli lehce po poledni a hledali jsme kemp, kde se prý nechávají auta. Kemp je až na konci městečka vpravo, ale správce nám řekl, že tu můžem nechat auto jen když tu přespíme, což nám bylo k ničemu. Naštěstí je v Täschi spousta soukromých parkovišť a hned na začátku vlevo u benzínky chtěli 4eura za den, tak bylo rozhodnuto. Poslední přebalení báglů, vyhození zbytečností, jídlo na 3dny+rezerva a jdem na 7km pochod do Zermattu. Volíme trasu po silnici, protože je provoz malý. Kocháme se krajinou a za každou zatáčkou vyhlížíme Matterhorn. Syčák se schovává až do Zermattu. Na cedulích píšou 1,5h pochodu, my jsme za hoďku už u kostela uprostřed městečka. U kostela je kašna s bobříky, kteří jsou celí nablískaní od turistů, co je hladí pro štěstí. Zde dobíráme vodu na 3dny. Zermatt procházíme až na konec, kde je lanovka na Schwarzsee. Protože máme jemný časový skluz a také chceme šetřit síly na zítřejší vrchol, volíme pohodlné svezení přes mezistanici Furi na černá jezera. Tam jsme v 14:15. Lístek s cestou jen nahoru stojí 26CHF nebo tuším 19Euro. Výhled je tak krásný, že málem zapomínáme vylézt z lanovky, však to bylo jen 15min létání. Ze Schwarzsee to má být na chatu Hörnli 2h, s bágly 3h.Je zde poslední možnost nabrat pitnou vodu. Cesta je jasná, pořád za nosem nasměřovaným k vrcholu.


Matterhorn 4, foto: Kamil Hrádek
Matterhorn 3, foto: Kamil Hrádek


Potkáváme běžné turisty, víkendové drtiče horských pěšin, ale i stádo japonských turistů, fotících všechno kolem. Dokonce si mě jeden natáčel na video asi jako exota. Cesta je dobře prošláplá, dokonce i s železným schodištěm a lávkou. Cestou míjíme budku stanice vleku, ve které se schovávali ovce a která můze posloužit v případě nouze jako útočiště na přespání. Místnost vlekaře je otevřená, je v ní i stůl a židle. K chatě Hörnli přicházíme lehce po 17h. Ani nejdem dovnitř a rovnou scházíme dolů do "kempu". Vzhledem k času a ještě plánovanému okouknutí terénu, který se poleze za tmy, do sebe vsoukáme trocha jídla a bez vystydnutí vyrážíme na obhlídku (samozřejmě s přilbou). Bez Petra, začíná ho bolet hlava. Zpočátku nám není jasné, kde ti lidi bloudí, ale to nám došlo při zpáteční cestě. Holt ta skála vypadá ze shora jinak. Prošli jsme okolo dvou kuloárů až k ostrému hřebeni, kde začínaly fixní lana. Dál už se to začínalo zvedat a bylo nám jasné, o co tu půjde. Takže vracečka, najíst, napít a spát. Zítra vstáváme v 3:10. Rozhodnutí je jasné, Petr nejde a nabírá výšku v hlavě, Tomáš vzdává, když tu horu kamení vidí. Má před ní oprávněný respekt.

Neděle 2004-07-04
Chtěli jsme vyrazit dřív,než "lampionový" průvod z chaty, který měl budíčka ve 3:30, ale stejně se nepovedlo. V 3:40 nastupujeme při čelovkách do stěny. Je do děsný, nějací rozklepanci tuhnou už po 15m od nástupu, tvoří se zácpy. Tak se pouštíme fixního lana a předbíháme je. Nechápu, co tam lezou. Je to jako Hare Kršna se zábradlím z lana a oni vyvádej, jako by měli závratě. Někteří rychlíci jsou 200-300m před námi, tak udávají směr. Dokonce jsem si všiml světla v úrovni nad 3 kuloárem, ti lidi museli vyrážet snad ve 2h. Moc nebloudíme, včerejší okouknutí mělo smysl.

Pomalu svítá, zástupy se trhají dle tempa jednotlivce a poznáváme, že jsme zlatý střed. Ne rychlí,ale ne zas tak moc pomalí, podle většiny pod nami. Cestou se řídíme podle kamenných mužíků, červených značek od barvy, nebo podle slaňovacích ok. Jak se vypíná čelovka, je to veselejší. Začínám zjišťovat, že 3l vody ve vaku bude jen tak tak. Nevím jak je to možné, ale na chatku Solvay přicházíme v 8:10. Dobrý čas říkáme si, dle průvodce je to odtud na vrchol 2-3h. Zrovna rušíme dva francouze ze siesty. Jen jednu müsli tyčku a jdem dal. Začíná být šílené vedro, a obloha je absolutně bez mráčku. Těším se, jak budu na vrcholu fotit panoramu. Cestou nás dolézají další dva francouzi a lezou nám do cesty. Místo aby ten na prvnim počkal než popolezu 5m, cvaká se do našeho jištění! A nezájem lana se dřou o sebe. Nastala i situace, kdy jsem s ním lezl na stejné úrovni a on zničeho nic přecházel na druhou stranu a zamotal se do našeho lana. Nechápu tohle neobezřetné chování. Raději jsme počkali, než nadlezou 50m, abychom měli klid. Měl na druhém nějakého klienta, který nám čas od času házel dolů kamenné dárečky. To abychom se nenudili. Ponaučení: jak vidíte dvojku z níž ten na druhém je evidentně nesvůj, raději je předejděte. 30m pod chatkou je exponovanější úsek.



Od chatky Solvay je cesta jasná k bloudění nedochází. Exponované úseky jsou jištěné konopným lanem, které má místy tak 40mm v průměru. Když jsme přišli k těmto místům, málem se nám zatmělo. Ty jo, normálně kolmá skála a připadáš si, jako když šplháš. Všechno se tahá rukama. Při špatném vlhkém počasí pod nulou, kdy všechno klouže to musí být zábava. Cvaknout do toho nejde ani ferratová karabina, tak snad prusík, opruz. V těchto místech se nám náhle změnilo počasí, zatáhlo se, kolem vrcholu se točil mrak z kterého ale nepršelo. Jen jsem začal mít obavy o viditelnost na vrcholu. Na vrcholovém hřebínku nasazujeme mačky, kvůli 20m vcelku vyšláplých stop. Někdo nasazuje už u sošky sv. Bernarda tak 50m pod vrcholem. Cepín ani nebyl potřeba, ale bez něj raději ani ránu. Nikdo nikdy neví. Posledních 10m uklouzanějšího úseku a jsme u kříže. Nevím co jsme dělali špatně, kde jsme se tak zdrželi, ale na vrchol jsme přišli až v 14:15. Je to hodně pozdě. Na vrcholu byli ti dva francouzi, kteří se nám motali do lana a už byli na ústupu. Dvě, tři nutné fotky a balíme to. Je hnusně, fouká to, padá krupice, je pod nulou a z panorámy sešlo. Sestup je úplně stejnou trasou. Mačky sundaváme až po přechodu toho skoro 100m exponovaného úseku s tlustými fixními lany. Vody možná půl litru a začínám být nervózní, že to nestíháme. Zpět na chatku Solvay přicházíme v 19:40. Zas nechápu, jak je možný, že to tak dlouho trvalo, když průvodce má poloviční časy. Po zkušenostech z Nepálu jsem se raději táhl i s vysílačkou. Volal jsem klukům do Hörnli kempu, že dáváme 10min přestávku a během ní se rozhodneme, zda sestoupit a počítat opět s čelovkama na přilbě, nebo nouzově přenocovat. Stihnout by se to určitě dalo, protože při našem příchodu na chatku zrovna vyráželi nějací 3 maníci s dvěmi 50m lany. Byla mezi nima i holka, tak to snad rychlé tempo ani neměli. Jak jsem viděl jejich 50m slaňování, bylo to jasné, těm bychom nestačili. Měli svého vůdce, který evidentně věděl, kam slanit. Přespáváme tedy ač neradi na chatce s dobrým pocitem, že kluci dole o nás ví a nebudou dělat poprask. Na chatce někdo nechal flašku s vodou z rozpuštěného sněhu obarvenou nějakým šumákem. Škoda jen, že to už byla ledová tříšť. Posledních čtvrt litru jsem už vycucl, poslední tyčka na sytosti žaludku neměla vůbec vliv. Martin načal trocha čokolády. Obhlídli jsme trochu chatku, zdylo tu pár instantních polívek (sláva těm, kteří se táhnou s vařičem) a válející se deky nám slibovaly, že neumrznem. Stejně jsem spal plně oblečený, obutý, pod 2 dekami a stejně jsem se probudil kosou. Vzal jsem paralen na hlavu (trochu se projevovala) a zbytek noci se nějak proklepal.

Pondělí 2004-07-05
Ráno jsme chtěli vyrazit dřív, než přijdou první "rychlíci". Počasí už nebylo tak jasné, táhla se studená fronta a i předpovědi v pátek na webu slibovali do konce týdne deště. Vrchol už vidět nebyl. Vyrážíme proto na sestup kolem 6:30. Vysílačkou nám dává Petr vědět, že jde na procházku na Klein Matterhorn (3883m). My ho ještě cestou upozorňujeme, že se sem ženou deštivé mraky, které vidíme na obzoru. Cestou u třetího kuloáru jsme slanili níž, než se mělo a v ten okamžik jsem si vzpoměl na jiné vyprávění kluků, kterým se stalo to samé. Na mou duši, ono vás to táhne dolů do východní stěny a přitom se musíte tlačit doleva na hřeben. A držet se ho. Stálo nás to dobrých 30m výstupu a traverzu nejistým terénem, kde nikdo neleze, než jsme se dostali zas na "cestu". Cestou jsme potkali dva Poláky, kteří to ale otočili kvůli ženoucí se bouři. Nabídli nám ochotně vodu, prej, že to můžem všechno vypít. Zpět dostali prázdnou flašku, jináč to nešlo. Ti rychlíci, kteří dolezli na Solvay to také pod vrcholem asi otočili, muselo tam pořádně sněžit. Byli jsme pro tento den a pro následující min. 2 další dny posledními na vrcholu. Nevím, zda mluvit o náhodě, ale ke stanu jsme přišli na 11h a do 10min začalo pršet s krupicí. Tomáš byl rád, že nás vidí v pořádku. Nezáviděl jsem Petrovi, který byl na dohled přes údolí u Klein Matterhornu. Vyřízení jsme vypili další litr čaje, který byl jak na objednávku pro nás připravený. Byl vysloven názor, ze by se ještě v podvečer mohlo sejít až k autu, ale bouřka všechno rozhodla za nás. Martin dokonale ukotvil svůj nový stan, který měl premiéru a do rána připadlo dostatečně sněhu na to, abychom se obávali klouzačky až do Zermattu. Začali jsme se bát o Petra, který měl údajně nocovat u nějakých chatek pod vleky někde u Trockener Steg (2939m). Ještě že měl tu vysílačku. Domluva byla jasná, ráno v 9h se sejdem na Schwarzsee.

Úterý 2004-07-06
Budík 6:30. 7h ranní byla tak akorát pro vyrážení, stany přežili v pohodě. Ještě cestou jsme si upřesnili s Petrem, že počkáme na Schwarsee. Teda v takové břečce bych vám nepřál jít. Bouřka byla asi velká, při zpáteční cestě na kovové lávce bylo zrušené zábradlí, kovové rošty zprohýbané, 1m díra. Udělali jsme co jsme mohli, aby to bylo pro ostatní průchozí. Za pět minut devět jsme byli na místě a Petr se už také blížil, do 1h jsme byli zas kompletní. Procházka od Schwarzsee do Zermattu byla jak naučná stezka, postupně od prostého kamení po mechy a kleč až do bujné vegetace. Míjeli jsme vesničku Zum See (1766m) a v Blatten jsou k vidění různé byliny pohromadě v jednom záhonu a typické chajdy stojící na izolačních kamenech. Totálně vyšťavený se zapalenými lýtky a u některých i s puchýři na nohách jsme dorazili kolem 15h zpět do Täsche k autu. Místní hlídač ani nevěděl,kdy jsme přijeli, tak ze čtyř dnů či tří nocí si přehodnotil 3 dny a chtěl 12 CHF. Tedy nechtěl, my mu je málem vnutili. Plán byl jasný, další cíl je Mont Blanc. Jenže sms zprávy z Čech napovídaly, že do konce týdne bude hnusně. Jeli jsme si to tedy ověřit přímo do domu horských vůdců v Chamonix , kde nám dali za pravdu a čekal nás proto předčasný odjezd zpět do vlasti.






Trasa:
Praha - Železná Ruda - Degendorf - Mnichov - Bregenz - Chur - Furkapass - Visp - Täsch
Asi 900km. Nejeli jsme po žádných dálnicích krom Čech a Německa.

Vybavení:
- pevný GTX boty v kterých se dá lízt po skále i s mačkama po ledu. Viděl jsem i šílence ve skeletech->zbytečný.
- GTX oblečení a vrstvy tak, aby se dalo hýbat i v nouzi přespat ve stěně a neumrznout. Při dobrém počasí se po rozednění člověk svléká. GTX rukavice jsou vhodné, při teple nejsou potřeba a při sestupu se o fixy pěkně ničí.
- mačky, cepín, helma, čelovka
- sedák, pár smyc, 5 expresek (frendy či vklíněnce se ani nepoužily), HMS, osma
- voda (opravdu 3l se vyplatí táhnout, příště si beru 4), nějaké energické tyčky.
- lano jsme měli 50m poloviční, 30m stačí. Aplikováno průběžné jištění, kdy oba lezou současně, bez dobírání.

---

První vydání 2006-01-21