Hrana prvního pilíře Tofany
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 17. 02. 2012Dolomity pro začátečníky a lenochy
Jeden z nejznámějších kopců v okolí Cortiny d´Ampezzo je Tofana di Rozes. Její jižní stěny s četnými pilíři jsou perfektně vidět ze silnice na Passo Falzarego. Co pilíř, to několik pěkných, ale i dost frekventovaných cest. Platí to i o hraně prvního pilíře. Aktualizace: Video
To je ten na obrázku úplně vpravo s ostrým stínem a zásekem - suťovou policí v horní části. Nástupový kout je také dobře vidět.
Tofana di Rozes, hrana prvního pilíře
Tofana di Rozes, jižní pilíře, foto: Petr Jandík
Noc v kempu byla dost krátká. Vstáváme v šest, v sedm jdeme platit 16,5€. Na to, že ani nemají na WC dost papíru, to je drahota. Přes Passo Falzarego sjíždíme směrem na Cortinu a u značky 113,8 km odbočujeme na silnici na Malgha Fedarola a dál k chatě Dibona. Na parkovišti už je dost aut a lidí, vyrážejících na nejrůznější túry. Jdeme s davem, který se postupně větví do různých směrů. Máme poněkud zpoždění proti plánu a na nástup docházíme skoro v deset. Je tam nějaká holka s klukem a jejich prvolezec dolézá kout nad námi.
Tofana di Rozes, Pompanin-Alvera, nástupová délka, foto: Petr Jandík
I když jsou ti před námi ve trojici, brzy nám mizí, protože zatímco my lezeme pětku, oni mají před sebou trojkovou a čtyřkovou délku. Vysoko nahoře nad sebou vidím další partu. Tohle je asi populární cesta. Naštěstí nikdo nehází šutry a my naopak vidíme kudy se leze. Úvodní pětkové délky nejsou zadarmo. V koutě s převisky si člověk celkem pěkně zaleze. Na štandu se zase může dost zblízka pozorovat postup třech družstev v cestě Pilastro na druhém jižním pilíři.
Žlutá stěna vlevo od nás je opravdu veliká a z té blízkosti z ní až švidrají oči. To až někdo vyleze, to bude prásk. My se zatím trojkou a čtyřkou dostáváme na stanoviště na hraně, odkud má vést pěkná spára s převiskem. Pěkné to je, a taky oklouzané. Daň popularitě. Maglajz sice nemám, ale jde to i bez něj, když musí. Další pěknou délkou dolézáme na velkou suťovou plošinu uprostřed hrany, ze které je krásný výhled na chatu Dibona a dál k masivu Civetty.
Tofana di Rozes, Pohled k Civettě, foto: Petr Jandík
Posílám Evu najít za jedničkovým traversem na konci police další stanoviště se dvěma skobami. Hlásí jen jeden kroužek a žádnou spáru, která by od štandu měla vést. Jde dál a když už vymotá skoro 40 metrů, je zřejmé že jde blbě. Docházím k tomu hlášenému kroužku. No jasně, půl metru vedle je skoba a nahoru vede křivolaká spára. Tady to je. 
Tofana di Rozes, Pompanin-Alvera, Stanoviště pod křivolakou spárou, foto: Petr Jandík
Ta lámavá spára za V- je zajímavý úkaz. Vypadá hnusně, ale lezení v ní je pěkné. Na štandu nad ní zastihuji ještě odlézat to děvče s klukem. Jejich vyvaděč vlezl za hranu, ale táhlo mu lano tak, že se vrátil a dobírá na hraně. Než doleze Eva, už jsou zase pryč.
Tofana di Rozes, sestupová cesta, foto Petr Jandík
Pět metrů nahoru a traverz deset metrů doprava. Jištění žádné a tak dávám majzla aby mi třeba neujela noha. Na hraně jsou dvoje hodiny a tak tu štanduju taky. Pětmínusová stěnka vede doprava pod dva převisky, ve kterých právě funí ti dva naši předchůdci. Převisky jsou sice namáhavé, ale pětku to nepřekračuje. Pár kroků a věším popruh na šutr na konci. A teď jak odsud? Plácat se 120 metrů trojkovýni komíny se nám nechce a tak traverzujeme po polici doprava. Ostatně jsem tam před chvíli viděl někoho s batohem. Tak tam jdeme, ale musí se ještě vylézt o patro výš. Tam je stěna a rokle, končící sice kolmým srázem, ale dá se přetraverzovat doleva do jiné rokle, která vede nahoru. Pak už jen přejít v začínajícím dešti suť a podle mužíků traverzovat po exponované cestičce až ke svahu ke staré chatě Cantore a dolů. Když jsme zpátky u chaty Dibona, přeháňka končí a tak se můžeme na sluníčku sušit a opět si vyfotit ty krásné pilíře. Cesta nám trvala jen o půl hodiny déle, než bylo psáno v průvodci a to není zase tak špatné.