Stará jižní stěna
Naproti masivu Sella přes Passo Gardena/Grödnerjoch je 2672 m vysoký kopec Sass Ciampac se 450metrovou jižní stěnou. Stará jižní cesta z roku 1910 vede povětšinou v pevné skále a stojí za to si ji dát.
V srpnové odpoledne to hrneme po dálnici z do Klausenu a odtud do Passo Gardena. Zajímavé je, že jižní Tyroly jsou dvojjazyčné, ale Val Gardena je údolí dokonce tříjazyčné. Osidlují ho totiž potomci pravěkého kmene Latinců, kteří si uchovali svůj jazyk dodnes. V osm večer dojíždíme z rozpáleného Arca do slušné zimy pod Passo Gardena. To je dobře - zítra bude doopravdy pěkně.
Ráno si dáváme tradičně čaj z termosky a pěknými loukami, občas však ozdobenými metrovými příkopy od pásů bagru, kráčíme skoro po rovině k našemu cíli, jižní stěně Sass di Ciampac.
Nakonec se rozhoduji pro jednu z travnatých lávek, která má vést k nástupu. Hned za námi se hrne dvojice složená z mladého svalnatého borce a pána v nejlepších letech. Chvíli s nimi hovoříme, a ten mladý říká, že je horský vůdce. Aha, tím se to vysvětluje. Určitě budou rychlejší, a tak je pouštím dopředu. Vůdce nasazuje slušivé tmavé brýle a nastupuje, cvaká skobu a za chvíli začíná hlásit, že to je nějaké divné a lámavé. Mezitím přišla další dvojka a mizí kdesi za rohem. Jdu se po nich podívat a ejhle. Správný nastup je o padesát metrů vlevo. Přejeme klientovi dobrou zábavu v nástupové variantě a jdeme se zařadit do fronty na správný nástup. Zanedlouho za námi přicházejí další adepti na výstup a tak sebou musíme hodit. Protože cesta vždycky vede kus nahoru a pak traverzuje doprava, party nad námi ani pod námi většinou nevidíme.
Vůdčík dolézá na polici a bez zaváhání sedá do staré smyce v hodinách. Já bych si ji asi napřed prohlédl, jestli není seklá a možná tam ještě jednu přidal. Holt jsem jen amatér. Ještě celkem hezká trojková délka a jsme nahoře. Na vrchol zbývá ještě sto metrů lehkého terénu. Je tu cestička, jen se neví, jestli jde tam, nebo odtud. Vybrali jsme si jeden směr, ale byl to ten špatný. Vracíme se a opět potkáváme vůdce s klientem, kteří se opět vydali za námi.
Posílám je zpátky a jdeme za nimi. Na vrcholu je nádherný rozhled, krásné počasí. Podáváme si ruce a zdravíme se Berg Heil. Klient je zřejmě znalec a pojmenovává okolní i velmi vzdálené vrcholy. A hleďme, támhle je Tofana dokonce jsou vidět oba vrcholy Lagazuoi. Vzpomínáme na Via del Drago. Ta dnešní cesta byla hezká, ale mnohem lehčí.
Sestup je dost povlovný a vede celkem zajímavými dolinami se spoustami pěkných věžiček. Cestou nás dohání vůdce, již bez klienta. Má po šichtě a spěchá na další. Ptám se, co dělá takový vůdce, když má dovolenou. Říká: "Leze, ale soukromě, vlastní projekty". Pomalu scházíme k autu a vychutnáváme cestou krásný rozhled a počasí.