Jak drytoolista o cepíny přišel

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 06. 02. 2006

---

Humoristický fotofejeton z Maltatalu

Jednoho nepříliš krásného dne se pod tímto esteticky i lezecky hodnotným ledopádem ocitá skupina ledolezců. Sprcha z tekoucího tajícího sněhu a ledu je díky Goráči příliš neodrazuje.

Pravý ledopád v Maltatalschlucht. Na druhém balkóně vlevo se odehrává naše příhoda.

Jeden z nich, náš drytoolista, nastupuje do visícího rampouchu, který při každém zaseknutí temně duní. Leze samozřejmě bez poutek, jak velí moderní trendy. Za chvilku je v ledové polici. Tady začíná drytoolingový úsek. Nejpve zkoumá, jak na to. Pravou zaháknout támhle, potom levou do téhle jamky...

Tak jak na to?


Drží?


Drží! ...tak o polici dál, levou mačku na lištičku...


...ještě zaháknout pravou zbraň do spárky a bude posekáno...


nebude! Škrááááb, žuch, pink... Tak tahle to nepůjde.


Zkusíme to víc zleva...


...jo, to je dobrý.... už vím, proč je tu tolik nejtů.


Bingo, mám spáru!


Překřížit a traverz doleva...


... a honem stup na levou nohu, než mi dojde magi...


... nebo alespoň nouhendrest!


Kdepak, gravitace zvítězila. Sbohem, mé Quarky!

Ale jako v každém americkém filmu, máme i zde happyend. Myšlenka, že by měl zanechat ve spáře viset cepíny za 10 tisíc, vlila drytoolistovi tolik sil a bojovnosti, že vzal skálu do teplejch a neuvěřitelným rozkrokem se vyštajfoval do komína mezi rampouchem a stěnou, a kýžené cepíny vysvobodil. Hurá! A děkujeme rampouchu, že se neulomil. No a fotograf mohl vylézt ze sprchy, tekoucí mu z ledového převisu na hlavu, chopit se vlastních zbraní a dolézt vedlejší cestu. Mimochodem, věděli jste, že digitál Canon 350 je sprchotěsný?