Návrh na soužití horolezců a ochrany přírody

Autor: Jan Puš <dagjan (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Jan Puš, sir Dagles a profesor Autsajd., Vydáno dne: 06. 03. 2006

---

Idealistická úvaha

Již více nežli sto let se v Čechách věnuje nezanedbatelná část lidí horolezení. Tento sport je pro mnohé nepochopitelný, ale pro mnohé zase jednou z největších životních hodnot. Přítomnost lezců v pískovcových skalních městech a skalách tu i onde po naší zemi je již snad i součástí české krajiny. Nejznámější skalní věže a horolezecké cesty se staly za ta léta pojmem, známým i těm, kteří se o horolezení nikdy ani nepokoušeli, stejně jako jsou pojmem některé osobnosti našeho horolezení. Je tu i dílo kulturní, s horolezením úzce související, ať už knihy, fotografie, obrazy...

Západ slunce v oblasti Hochkönig

Horolezení ale s sebou přináší i mnohé problémy a není bezkonfliktní. Krom toho, že některé objekty jsou na soukromých pozemcích a může dojít ke sporu s vlastníkem, který si samozřejmě nemusí přát nezvané návštěvníky na svém pozemku, jsou to především problémy s ochranou přírody. Je pochopitelné, že příroda, vystavená masivnímu a moderními trendy i podpořenému zájmu o všechny adrenalínové aktivity, trpí. I horolezení potřebuje usměrnění, příroda ochranu a jsou nutná i omezení a případně místní zákazy.

Přírodní rezervace vítá návštěvníka obludným kontenjerem. Jakou estetickou hodnotu má ve srovnání s oranžovými kruhy v Tisé, nebo ledolezci otlučeným ledopádem na Klíči?

Díky vývoji v právním řádu u nás, došlo k situaci, kdy lezení je na většině míst zakázáno z principu. Jeho provozování je umožněno na základě výjimek ze zákona, což nemusí být ideální pro žádnou stranu. Z hlediska horolezců to vytváří pocit ohrožení, nejistoty, zda jejich koníček, a pro mnohé i jeden ze smyslů života, bude ještě legálně provozovatelný. Málokomu je jasné, co se vlastně smí a co ne, dochází k masivnímu porušování vyhlášek i zákonů. Z hlediska ochrany nastává situace, kdy by bylo potřeba kontrolovat nesmírně rozsáhlé plochy, přeplněné neukázněnými a vzdorovitými návštěvníky. Plošné zákazy vždy budí živelný odpor, zejména u mladých lidí, a na místo spolupráce se dostává boj.

Odpadky ve skalní dutině v Tisé. Kdo tu nechal takový binec? Turisté, čundráci, horolezci?

Jako jedno z možných řešení se nabízí opačný postup. Plošně povolit horolezení a vymezit oblasti, kde je třeba dodržovat některá omezení a nebo je zcela uzavřít. Naprostá většina horolezců odchází do skal i za zachovalou přírodou a takový odůvodněný zákaz by pravděpodobně byla ochotná přijmout, dokonce i vzít za svůj a jeho dodržování vyžadovat od ostatních.

Magnézium v Tisé a nejen tam, je další neuralgický bod, možná ani ne tak mezi ochranou přírody a lezci, jako uvnitř samotné lezecké komunity.

Zkušenosti ukazují, že to jde. Horolezci jsou přístupní k brigádám na zabezpečení svých milovaných terénů před devastací a dá se očekávat, že by byli ochotní se i podílet na vymáhání a dodržování omezujících vyhlášek.

V NPR Karlštejn byly po povodních vystavěny různé žulové ochranné zídky, které se do vápencové blasti zrovna dvakrát nehodí.

Dnes dochází k jednáním z principu, neboť jedna výjimka skončí a je třeba vyjednat novou. Jednání by ani nemusela být a energie by se mohla na obou stranách věnovat konstruktivní práci. Konkrétní omezení by byla přehlednější a tím i akceptovatelnější, pokud by je nedoprovázela ona stálá hrozba plošného zákazu.

Bože jak sladko je snít. A nebo ne?

Ilustrační obrázky a jejich popisky doplnila redakce.