Procházka Schusterem
Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>,
Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 29. 09. 2022
Krátký výstup dlouhou trojkou
Co dělat, když slaníte z Falkensteinu v oblasti Schrammsteine Saských pískovců a je už pozdě na nějakou těžší cestu, ale brzy na odchod? Nebo jsou pro vás sedmy a víc příliš těžké, ale chcete se podívat na tento monumentální vrchol? Nebo se chcete projít po stopách historie? Pokud je odpověď na kteroukoliv z těchto otázek ano, je to jasné. Vylezte si Schusterweg! Včera bylo výročí 130 let od prvovýstupu.
Schusterweg - první délka vede roklí na písčitou polici, ze které se rozbíhá i řada jiných cest, foto: Petr Jandík
Tým Horyinfo se spolulezci vyrazil do Saska. Nikdo kromě mne tu ještě nebyl a
tak nás vedu samozřejmě na Falkenstein, snad nejmohutnější vrchol Saských
pískovců, který byl ve středověku strážním hradem českých pánů Berků z Dubé. Z
té doby pochází vytesané schodiště v cestě Turnerweg a mnoho patek pro trámy v
severní stěně. Vylezli jsme si tu parádní klasické cesty, Südriss a
Rohnspitzlerweg. Zbylo ještě něco času, a tak naše skupina sólistů bez orchestru
vyrazila na Schusterweg doplnit si vzdělání, protože tahle cesta ke vzdělání
rozhodně patří. Nástupovou roklí na východní straně se dostanete na velkou
písčitou vodorovnou polici, ze které vychází řada cest. Třeba velmi zajímavá je
Strubichweg za VIIb, ale o tom jindy. Po polici jdeme doprava ke krásné
chytovaté stěnce a čekáme až odleze dvojice před námi.
Schusterweg - nádherná stěnka ve druhé délce vede k šikmému komínu, foto: Petr Jandík
Vykráčíme krásnou stěnku a pokračujeme šikmým poněkud plazicím komínem. Čím
víc se leze venkem, tím méně to dá práce, ale sólista se raději víc namáhá a je
víc vevnitř v bezpečí. Jen musí vyřešit logistický problém špagátu, protože s
lanem na zádech se tam nevejde, odložené lano vedle by asi spadlo a když ho
potáhne za sebou, bude si na něj šlapat.
Schusterweg-výlez se šikmého komína, foto: Petr Jandík
Na polici, která následuje, je první a jediný kruh cesty. Od něj vede dále
rajbásek, přičemž je třeba hned po nastoupení přejít do pravého žlábku, ve
kterém není kruh. Jít přímo by znamenalo se zaprásknout, tak pozor.
Schusterweg-rajbásek od kruhu vede k Schusterově památníku. Do žlábku s kruhem nechoďte., foto: Petr Jandík
Za chvilku jsme všichni čtyři na skalním hřebínku přilehlém ke stěně a
scházíme po něm k Schusterově plaketě, která tu je již od roku 1919.
Schusterweg - okolo Schusterovy plakety se slézá dolů, foto: Petr Jandík
Pavel: Proč se na mne ten Schuster tak zle dívá?, foto: Petr Jandík
Následuje sestup dva metry dolů k hodinám, odkud je skvělý výhled na
nádhernou rajbasovou cestu Reginawand (VIIIa bez stavění). Břízka, která
sloužívala jako jištění pro kritický krok ke kruhu, je pryč. Asi si ji někdo
vzal s sebou do doliny. V expozici vlézáme do šikmého komína zábradlovitého
charakteru.
Schusterweg-hlemzací komín za hodinami u Schustera. Předposlední délka, foto: Petr Jandík
Na konci komína se ještě leze krátkou stěnkou na vnitřní mezikomínové náměstí
a z něho šikmo doleva ubíhajícím žebrem na vrcholovou plošinu.
Vrchol Falkensteinu, foto: Petr Jandík
Dneš už se z Falkensteinu slaňuje rovnou zpátky na písečnou polici a z ní na
zem, ale my si nechceme nechat ujít další atrakce, které tenhle kopec nabízí a
sestupujeme Turnerwegem - to je druhá trojka, vedoucí na Falkenstein. Nejprve je
tu atrakce pro paní a dívky - přeskok. Samozřejmě jim neprozradíme, že se dá
komín i celkem pohodlně přelézt na druhou stranu, to bychom přišli o tu bžundu.
Kamilovi jsem to sice prozradil, ale stejně si chce skočit.
Sestup Turnerwegem začíná přeskokem, foto: Petr Jandík
Mírný rozběh, poněkud přehnaný odraz a Kamil má co dělat, aby na druhé straně
zabrzdil a nepřiplácl si nos o protější stěnu. Dobře to dopadlo a tak si ještě
vybíjí energii snahou svalit do údolí volně ležící balvan na vedlejším
vrcholu.
Ale, co to má být? Kameny se přece neshazují!, foto: Petr Jandík
Konec blbnutí, hajdy do díry a dolů.
Vysekané stupy sestup usnadňují, foto: Petr Jandík
Skupina Němců, vystupující Turnerem se diví, že ještě někdo dneska touto
cestou sestupuje
Skupina Němčíků se díví, že dnes ještě někdo sestupuje Turnerem, když je u knihy slaňák, foto: Petr Jandík
Mineme je a scházíme po schodech, vytesaných v šikmé plotně. Je zajímavé, jak
se ten rajbas vysekáním schodů zlehčí.
Po sestupu vysekanými schody narazíme na slaňák, foto: Petr Jandík
Odsud se nadvakrát slaní na zem, ale tvrďáci a milovníci tradic mohou podlézt
vklíněný balvan, sestoupit koutovou dvojspárou na balkónek, z něho do úzkého
komína až na konec, ale pozor! Nepřejet! Komín končí v převisu a je třeba se na
předskalí dostat traverzem.
Nástup do úzkého komína. Při sestupu je třeba zastavit včas., foto: Petr Jandík
Krásný květnový den na Falkensteinu se chýlí ke konci. Ještě si vychutnat
nádherný západ slunce za Schrammtorwächterem a jedeme do Ostrova, do hospody, do
Staré pekárny, do baráčku a spát.
A víte vy vůbec, kdo to byl Dr. Oscar Schuster? Tak tedy, narodil se 1873 v
Marktneukirchenu a jeho rodiče se odstěhovali do Drážďan. Do roku 1901 studoval
na různých univerzitách lékařství, ale lékařskou praxi nikdy nevykonával. Jmění
jeho rodičů mu umožňovalo věnovat se horám. V patnácti letech vystoupil na
několik významných Alpských vrcholů, jako byl Ortler a Königsspitze, později
stanul i na Matterhornu a Monte Rose. Lezl v Kaiseru a Wettersteinu.
Když se vrátil do Drážďan, začal objevovat věže Saského Śvýcarska. V září
1891 vykonal prvovýstup na po něm pojmenovanou věž Schusterturm v Bielatalu,
čímž se odstartovala jeho lezecká aktivita. Nejčastěji s ním lezl Martin Klimmer
a bratři Meurerové. Jeho nejvýznamnější prvovýstupy jsou Schusterweg na
Falkenstein (1892), Böser Turm (1893), Meurerturm a Grosses Spitzes Horn (1894),
Kampftum a Ostertürme (1897). Celkem vyvedl 45 prvovýstupů, dalších 37 se
zúčastnil jako druholezec. Jeho význam spočívá kromě na svou dobu úžasné lezecké
výkonnosti ve striktním odmítnutí umělých pomůcek, čímž ovlivnil další vývoj
lezení v Sasku. V pozdějších letech se Schuster činil ve vysokých horách. 725
túr v Alpách, Norsku a na Kavkaze hovoří samo za sebe. V roce 1903 se zúčastnil
prvovýstupu na jižní vrchol Kavkazské Ušby (4710 m). Zde lezl i v pozdějších
letech a na Kavkaze byl také po vypuknutí 1. světové války zatčen carskou
policií. Po strastiplné cestě vězeními a internačními tábory zemřel v roce 1917
na tyfus v Astracháni.
Západ slunce ve Schrammsteinech. Poslední svit prochází přes Schrammtor, foto: Petr Jandík
Reedice na památku 130 let od prvovýstupu, poprvé vyšlo 18. 5 2006