Ďůro alpinismo

Autor: Martin Kleštinec <martin.klestinec (zavináč) lumen.cz>, Zdroj: Kleboň, Vydáno dne: 26. 05. 2006

---

Ledové stěny Západních Alp.

Zima je definitivně pryč a léto vystrkuje růžky… jaká to chmura, pro milovníky toho bílého (nemyslím mágo).

Tož hurá někam za sněhem a ledem, do míst, kde ještě teplota přes den nevystupuje nad nulu, kde kopce sahají až k oblakům a kde není nouze o ten pravý alpinismus!

Po celém měsíci odkládání odjezdu kvůli počasí a aktuálním podmínkám konečně začátkem května vyrážíme v táborsko-budějovickém složení směr Chamonix. První den se aklimatizujeme na místních skalkách.

Následující tři dny jsou pro nás tréninkem psychické odolnosti pro lezení v Patagonii. Nejdřív déšť, pak s klesající teplotou dva dny sněžení_jaká romantika!

Vařiče hučí nonstop, lemtáme čas za čajem. Když zrovna nesněží, krátíme si čas partičkou petangu a studováním průvodců v domě horských vůdců.



Všechno špatné ale musí jednou skončit!!! Rosničky z Meteo France tvrdí, že zítra bude plech. A žabožrouti předpovídat počasí umí, tož rychle pobalit a doufat, že se přes noc z toho sněžení vyklube modrá obloha a třeba zase po čtyřech dnech uvidíme tu ohnivou kouli nahoře.
Ráno je to tady! Rosničky tu mají přesný jak Śvýcarský hodinky a pro nás je tu konečně možnost, pokusit se něco přesápat. Lanovka na Grand Montets je zážitek převelikej, obzvlášť, když nemusíme platit a šetříme tím dvacet euráků.
Z kabinky vystupujeme za půl hodinky o dva a půl kilometru výš_v jiném světě_ve světě, kvůli kterému jsme sem jeli_Prim mají čtyři barvy_modrá, bílá, oranžová a černá.







Po řádném namlsání karet našich digifoťáků sestupujeme na ledovec Argentiere, propleteme se trhlinami a už si to neohroženě štrádujeme přímo k Ref. Argentiere, která stojí na postranní moréně ledovce přímo naproti „naší“ stěně.



Ještě nezbytná fotka motorky, kterou v padesátých letech dopravovali na chatu zásoby_



_.a pár kýčů při zapadajícím slunci_







Pivko po strohé večeři a hybaj na kutě, vstáváme brzy.

Tak a je tu den D _ teda spíš noc. Je jedna, opouštíme naše přechodné bydliště_toho času pokoj „La Verte“_něco málo pojíme, napijeme, ustrojíme se a za svitu hvězd a měsíce, který je téměř v úplňku, šlapeme přes ledovec pod nástup. Bejt tu s bábovkou a ne s těma svalnatejma vopičákama, byla by to romantika jak cip! Sníh docela nese, mrzne. Pod odtrhovkou jsme do dvou hodin. V Dejvidovi to ale nějak škroutá, hrká a je mu pekelně zle. Smutně se s námi i stěnou nad námi loučí a sestupuje.



Nám právě začíná jeden z nejhezčích dní, strávených v ledové vertikále. Na bezednou černou odtrhovku se radši navazujeme. Pokračujeme souběžně firnem, který postupně nabírá na strmosti. Po cca sto metrech se zobáky našich zbraní zakusují poprvé do vodního ledu, sklon poctivých 70°, nohama jen po předních hrotech _ fantazie. Po tři sta metrech téhle nádhery se začíná vybarvovat obzor, svítá. Můžeme zhasnout čelovky, které ve tmě ještě umocňovaly ten parádní zážitek.







Lezecká extáze pokračuje krásnými mixovými a ledovými délkami, metry rychle ubíhají_proplétáme se úzkými žlábky podél nádherných žlutých skal_jinde jsou zase krátké fleky po tenké glazuře_prostě krása střídá nádheru.
Ale jen do té chvíle, než se do nás začíná opírat slunce. Máme před sebou nekonečných dvě stě metrů firnu, který pod žárem slunce rychle měkne. Sklon se ustálil na 50°, o jištění by se dalo maximálně polemizovat. Těch dvě stě metrů soptíme snad tři hodiny. Na vršek dolézáme s velikou úlevou, že už nemusíme nahoru. Lýtka jsou jak tenisáky, a to je u mých lýtek už něco.



Je jedna po obědě_ do průvodcovského času jsme se kupodivu vešli, tak rychle dolů. Sestup nás začíná trochu děsit. Prošlápnuto není, sestupový hřebínek vypadá ve skutečnosti nějak strměji, než na obrázku, chata „pod pokličkou“ je pekelně hluboko a daleko. Zkrátka, ze sestupu se stává peklo. Bez sněžnic se boříme po kolena, místy po pás. Několikrát radši budujeme štandy a slaňujeme, abychom se vyhnuli sněhu. Traverzujeme se zatajeným dechem spoustu lavinišť i potencionálních lavinových svahů. Kilometr od chaty naštěstí zaháníme žízeň z tajícího sněhu a po šesti hodinách sestupu téměř po čtyřech docházíme na chatu Couvercle_podání ruky pak umocňuje dnešní devatenáctihodinový maratón_
Jídlo do sebe nedostaneme. Jen pijeme a slastně mručíme. Kolem desáté uléháme na kavalce a okamžitě usínáme.
  Ráno je jako z pohádky. Lepší výhled po ránu si snad ani nelze přát.







Únava trochu opadla, jen nohy máme řádně opuchlý. Snídáme, balíme a sbíháme opět po kolena ve sněhu přes ledovec Lechaux a Mer de Glace na Montenvers. Tam na nás čeká Dejvid, který nám v očekávání vyjel naproti.

Už cestou dolů vymejšlíme něco na zítra, náš poslední den. Rosničky tu nelžou a má být zase plech. To se musí využít stůj co stůj. Domluva je jednoduchá: Via Chéré v masivu Taculu je jasná volba.Ppodmínky ideální, nástup hodinu, sestup slaněním po štandech, paráda.
Přeplněnou první ranní lanovkou překonáváme 3000m převýšení na vršek Aiguille Du Midi. Já a Dejvid na sněžnicích, Elza na lyžích, sbíháme pod krásnou jižní stěnu.



Počasí je fantastický, jen pekelně fouká. Pokračujeme pod „naší“ cestu a plníme karty našich foťáků_









U nástupu se loučíme s lyžařem Elzou, který si chce splnit svůj sen a sjet si Vallé Blanche. Podmínky má ideální, takže si to náramně užívá. My nastupujeme do cesty za vichru a mrazu, doufaje že v kuloáru foukat nebude. A taky že ne, jen ty prachový lavinky, kdyby nám přes hřbety pořád nejezdily. Vlastní ledovej sopouch, zamrzlej mezi oranžovo-červenou žulou, si užíváme na max. Lezení je nádherný, výhledy taky. Nelze to popsat slovy, musí se zažít.











Jupííííjejjjjj_.to byla krása!!!! Slanění nám zabere hodinku, za další dvě jsme unavení, ale šťastní na Midi. Do odjezdu poslední kabinky do údolí zbývá patnáct minut.



Se světem hor se loučíme z ledového tunelu_



Mlčky, plni zážitků a vlastních myšlenek, sjíždíme do údolí, kde na nás již čeká Elza.

Večer vzhledem k únavě jen trochu oslavujeme vydařenou akci.A pak, již ze spacáků, smutně pozorujeme, jak se „šamonské jehly“ zahalují do nočního hávu, na Midi rozsvěcují světýlko, první hvězdy blikají ze tmy a my s pocitem dobře odvedené práce spokojeně usínáme.



RESUMÉ
Termín akce: 6.5. – 15.5.2006
Účastníci: Dawyt, Elza, Kleboň
Úspěchy: Les Courtes (3856m) S-stěna – Śvýcarská cesta - 800m/TD-/70°/IV – Elza a Kleboň
Triangle du Tacul – Kuloár Chéré – 300m/D/80° - Dejvid a Kleboň
Lyžovačka přes Vallé Blanche - Elza