Kvakerské posázaví

Autor: Radek Mikuláš <MIKULAS (zavináč) gli.cas.cz>, Zdroj: Radek Mikuláš, Vydáno dne: 11. 07. 2006

---

Pokračování historie objevování posázavských skal

Problém, kdy začala lezecká historie těch kterých skal, je dost všeobecný, a taky bych o tom mohl leccos napsat - jako správce řady vesměs "kvakerských" obvodů v pískovcích Dubských skal.

Mně vždycky (nebo skoro vždycky) potěší, když se najde či přihlásí autor pro mne dosud anonymní cesty - a ještě jich pořád dost zbývá (nevíte třeba někdo náhodou, kdo zlézal prokřemenělou věžičku na Bezvelu u Katusic ???). Aspoň je to jasný důkaz, že nejsem sám cvok, komu se tam líbí :-)

Ale zpátky k tomu Posázaví. Asi bych se měl utrhnout od svých urgentních ptákovin a popsat důkladně, co jsme kde lezli - a jaké cesty tam už byly před námi, aspoň podle skob. Slibuju, že se o to pokusím v rozumné době - není toho zase tolik, ale den práce to bude, prohrabat deníky a fotoalba. Úplně předběžně (aby to, co snad napíšu, nevyznělo "nepřesvědčivě"), jedná se o úsek velmi nápadných a částečně i vysokánských, ale většinou lámavých skal mezi nádražím Český Šternberk a Malovidy. Nejvyšší ostroh jsme přelezli zhruba podél pravé údolní hrany spolu s Pavlem Šťovíčkem a Filipem Kandou na podzim 1989, s pomocí jištění skobou "jedničkou" v klíčovém místě (název Naučná stezka V+, Pavel Šťovíček a Radek Mikuláš, F. Kanda, podzim 1989). Jestli jsme byli fakt první, to je ale otázka. Asi 10 m nad zemí v údolce je totiž rampa, kde byl - a asi doteď je - prastarý kroužek. Od něho se ovšem moc lézt nedá, levá část stěny je složená jak tašky na střeše, jen o dost strmější. Zkoušeli jsme to pak asi o měsíc později s Tomášem Koudelkou, ale vylezli nakonec v rámci záchrany prvolezce a materiálu jen s lanem shora, s četnými vyvěšeními do lana, hlavně při odlomení chytů.

Další dvě cesty - tentokrát o hodně kratší, ale použitelnější - jsme udělali na nižší skále vzdálené asi 300 m po proudu s bráchou a jeho ženou Danou myslím v roce 1991. Pěknou stěnou vystupující nad tratí se nám zdola dolézt nepodařilo - hlavně pro nedostatek míst vhodných pro vklíněnce či skoby.

Blízko Českého Šternberka, potažmo Kácova, jsou taky skály v údolí levostranného přítoku Sázavy pod vesnicí Čeřenice. Kdyby tam chtěl někdo založit lesní požár (nebo to vykácet), vznikne oblast s několika obstojnými "kvaky", dnes je to ale prodírání. Nejvyšší stěnka - poměrně krátká, snad 8 m, měla už v roce 1989 dvě staré rezivé skoby. Cesty jsme přelezli a přidali hranu a stěnu na dalším "kvaku" kousek níže ve svahu a proti proudu. Tam ale skoby nezůstaly, dalo se to odjistit vklíněnci.

Další jednu skálu v okolí si ještě dovolím "neprozradit" - je skoro celá převislá, šlo by tam pár prásků, ale mně se vloni v létě ujala zatím jediná cestička. Jestli to najde Algena, bude s tím za půl dne hotov, budiž mu přáno!

Úplně odlišnou (a dlouhou) kapitolou jsou skály na Blaníku. Lezlo se na nich asi už strašně dávno a já jsem tam byl s bráchou ještě před vojnou, asi v roce 1984, kdy jsme pod rozhlednou směrem k východu našli asi 3 staré skoby - a něco odjistili vklíněncema. Dalších asi dvacet krátkých cest beze skob jsme lezli v roce 1985 s kamarádkou Zdenou, ale to už jsme byli upozorněni, že tam je rezervace a lézt se tam nesmí. Cesty jsem ovšem zamaloval (všechny, nejen ty tzv. naše) a poslal Janu Novotnému. Vím taky, že se lezlo na Veřejové skále a v roce 1990 jsem taky lezl s bráchou dvě cesty na skále u potoka Brodce (klas. III a IV), která leží mimo rezervaci. Ale viděl jsem jí znova vloni, a byla strašně zarostlá.

Až jednou lezení na Blaníku povolí, asi bude mít správce skal hodně práce nějak rozdělit autorství cest - takových míst je ale spousta, kde se to pořádně neví, a koneckonců to taky má svoje kouzlo.

A ještě jedna skála, kde jsme "dělali cesty", mě teď napadla. Je to v údolí Šembery východně od Prahy, v krátkém kaňonovitém úseku údolí, a materiál připomíná jizerskou žulu (je stejná jako na Klepci, pokud to tam znáte). Tři směry až ale byly odjištěné prastarou skobou resp. kroužkem. My jsem přidali v roce 1994 dalších asi 6 směrů a pár skob (brácha, já, Borek Metal, Pštrosák) a taky stěnovou knížku, která vydržela asi 5 let. Pak jsem našel pod stěnou prázdnou schránku. Asi předloni jsem se tam byl v zimě mrknout a přibyly tam dvě nebo tři podle mě extrémně těžké cesty s nýty.

Tak vidíte, jak je to s těma novejma oblastma těžký!

Radek Mikuláš