Hračka pro dospělé - Postalmklamm Klettersteig
Autor: Jan Polák <japola (zavináč) atlas.cz>, Zdroj: Jan Polák, Vydáno dne: 18. 07. 2006
Zcela nová zajištěná cesta v Solné komoře.
Nevím, zda autoři této cesty náhodou nepracují s dětmi nebo v nějakém příbuzném oboru, ale co vím jistě je to, že znají pořekadlo: „Kdo si hraje, nezlobí!“.
Jak jinak si vysvětlit vznik atraktivní zajištěné cesty, která nevede na žádný vrchol a naopak končí na pastvině, kde se na vás nechápavě podívá leda některá z kravek, spokojeně transportujících naškubanou trávu z bachoru do čepce, knihy, případně slézu? Ať je pravda jakákoliv, na Klettersteigu Postalmklamm nehledejte sportovní výkony, kterými ohromíte svět, zato zábavy si tu užijete až až!!
Celá legrace začíná na můstku lesní silničky, nedaleko chaty Simonhütte, což je malá dřevěná, mírně zanedbaná bouda asi dva kilometry za mýtem na silničce vedoucí na planinu Postalm. Odbočku na ferratu nemůžete nenajít. Upozorní na ni vesele ilustrovaná schematická mapka celé ferraty a tak můžete cestou k prvnímu lanovému mostu mudrovat o tom, co že to asi bude ten „Gattsprung“, „Hangelbrücke“ , „Dschungelbrücke“ a nebo zda se budete tvářit také tak vyděšeně v „céčkových“ místech, jako človíček namalovaný na ceduli. Času na to moc nemáte, protože než se nadějete, stojíte na začátku asi třicetimetrového lanového mostu, pod nímž kdesi v hloubce hučí divoce potok. Most je skutečnou branou do „zábavního parku Klettersteig Postalmklamm“ a prubířským kamenem vaší odolnosti vůči závratím a obavám z exponovaných úseků. Berte jako fakt, že pokud se tady vyskytnou problémy, lepší to dál nebude. Spíš horší!!
První z lanových mostů - Seufzerbrücke, foto: V. Dušánková
Ale dost řečí. Vzhůru do soutěsky!! Údolíčko se začíná rapidně zužovat a pomalu opouštíme jeho zalesněné svahy a vstupujeme do kaňonu sevřeného skalními stěnami. Cestička přestává být cestou a další postup umožňují pouze ocelové kolíky, kramle a lana umístěná ve stěnách nějakých čtyřicet metrů nad hučícím potokem.
Vstup do soutěsky, foto: Jan Polák
Aha! Tak tohle je ten Hangelbrücke!!! A konečně se vyjasňuje, co měla znamenat malůvka na mapce znázorňující druhý most. Tři ocelová lana zavěšená nad sebou tak, že pro přidržení se rukama musíte využít pouze provazy, které visí z toho nejvyššího. Z přechodu na druhou stranu se tak rázem stává jemná práce s rovnováhou připomínající výkon kouzelníka Arnoštka z Vančurova Rozmarného léta. To vše za ohlušujícího forte rozbouřeného potoka hluboko pod vámi. Teď už je jasné, že tady nebude o zábavu nouze. A to ten nejlepší kousek je teprve před námi!
Hangelbrücke, foto: Jan Polák
Gattsprung!!! Ozdoba celé cesty!! Diadém v náhrdelníku osázeném rubíny ostatních mostků, lávek a jiných atrakcí! A jako krása drahokamu, která je ukryta v nevzhledném kameni, stejně tak krása tohoto úseku vyžaduje určité úsilí a námahu aby byla odhalena. Přece jen člověk běžně neskáče z jedné strany kaňonu na druhý každý den a tak to alespoň kousek osobní statečnosti a odvahy chce. Zvlášť pokud přeskoky obecně nejsou vaší silnou stránkou. To je pak zapotřebí, aby ten kus byl pořádně velký. Ostatně posuďte sami na následujících obrázcích.
Gattsprung, foto: Jan Polák
Gattsprung, foto: Jan Polák
Gattsprung, foto: Jan Polák
Gattsprung, foto: Jan Polák
Gattsprung, foto: Jan Polák
Celková známka 9.6 bodu, přece jen tam byly drobné chybičky :-))
Ještě šikmý traverz hladkou plotnou a „banální“ přechod lanového mostku (Ano, to co nám teď už připadá jako pohoda, je v zásadě to samé, jako most na začátku cesty. A pamatujete se ještě, jak sevřené pocity jsme měli?) a jsme z nejhezčího venku.
Hladká plotna příznačně nazvaná Zrcadlo - Spiegel, foto: Jan Polák
Brodění kaskádového vodopádu už jen zpříjemní víceméně standardní situace na zajištěných cestách. Sem tam nějaká skalka, strmý svah a všude perfektní zajištění, ostatně jako na celé ferratě. Obtíže ustávají a strmým lesem stoupáme pod závěrečný skalní výšvih Gamsleckenwand.
Velký kaskádový vodopád, foto: Jan Polák
Jím vede podle autorů nejtěžší úsek celé cesty, „déčkové“ mírně převislé partie. Není se však třeba ničeho bát. Není zde nic, co by člověk ferratový už někde ve větší či menší obměně neabsolvoval a navíc jištění i tady je perfektní.
Nástup do závěrečných partií ferraty slibuje pěkné lezení, foto: Jan Polák
"Déčková" partie výstupu, foto: Jan Polák
Dlouhý traverz stěnou téměř na samém konci výstupu, foto: Jan Polák
Pokud by se vám z jakéhokoliv důvodu už přece jen nechtělo dovádět ve vertikále, je možno tento úsek obejít lesem, do kterého tak jako tak stejně musíte, abyste již částečně upravenou cestičkou doklopýtali na planinu Postalm.
Na planině Postalm, foto: Jan Polák
Z ní pohodlně sestoupíme částečně lesními cestami a částečně po silničce zpět k Simonhütte, kde jsme nechali zaparkované auto.
Technický popis cesty je v databázi cest zde.