Na zkušenou v Bergellu

Autor: Martin Kleštinec <martin.klestinec (zavináč) lumen.cz>, Zdroj: Kleboň, Vydáno dne: 07. 09. 2006

---

Jak nám počasí nedopřálo Cassina

Čas odjezdu se blíží a „budějovické“ zásoby kopcůchtivých lezců se pekelně ztenčují. Všichni by moc rádi jeli, ale každý má nějaké to „ALE“.

Velkého milovníka hor Dejvida chvátí týden před odjezdem natažené šlachy a na poslední chvíli i jakási záhadná nemoc.

Při dařence na Sokolčí neuniká mým drápům Aleš. Slibuji mu u piva hory, doly, pohádkové louky, plechově modrou oblohu, kilometrový stěny, volejbalistky, pivo za dva franky, nošení batohu a já nevím, co ještě. . . Lov na parťáka pro druhý konec lana se konečně zadařil, takže v pátek po práci předělávám z osobáku obytňák a vyrážíme! Plány jsou velký, elán taky, jen toho morálu je po skrovnu.

V sobotu ráno jsme za Sv. Mořicem, u jezera balíme na tři až čtyři dny a jde se na to!

Předpověď není nijak valná - přeháňky, bouřky, Cassina teda necháme na druhou půlku výjezdu. Lanovkou vyjíždíme přehradě, která je vstupní branou do údolí Albigna. Stan stavíme kousek nad jezerem přímo pod krásným masivem Spazzacaldery, kde vedou cesty všech obtížností v překrásný žule, od lehkých až po pořádný mordy.







Navečer ještě běháme pod stěnou s průvodčíkem v ruce a vybíráme cesty na zítra. V šest slunce zalézá a nám začíná každovečerní činnost – klepání kosy u stanu.



V noci začíná pršet, achjo. Ráno taky cedí, takže vstáváme až v deset. To už ale počasí ukazuje svou vlídnější tvář, skály se hemží lezčíkama, tak rychle posnídat a do zbraně!

Vybranou máme cestu Dente per Dente s nejtěžším místem za 6+. Nástupová spárka je opravdovou lahůdkou, následuje převalení přes převísek do parádního rajbáku a vydatný odlez k prvnímu štandu. Týjo_to byla nááádhera. Aleš pokračuje přes koutový převis, pak se provlníme lehce morálovým rajbákem a soustavou spár, a je tu dnešní první přeháňka. Obloha vypadá všelijak, volíme ústup. Na zemi jsme za chvilku. Po deseti minutách ale zase svítí. Do pytle, jsme to měli dolézt! Srágory jsme! No nic, posvačíme v čekárně lanovky a zbytek dne popolézáme mezi přeháňkami v prvních délkách různých cest. Večer obligátně klepeme kosu u stanu. Fičí jak o život, takže do „rákosků“ zalézáme ještě za světla.

Po vydatném, třínáctihodinovém spánku znovu nastupujeme do Dente per Dente. Snad nám dneska dá_ První čtyři známé délky přebíháme rychle. Od posledního štandu u stromu lezeme krásnou koutovou spárou, končící pod převisem, kde je klíčová délka.



Převísek vychází na mě. Od štandu lezu krásným koutovým sokolíkem pod převísek, s úlevou cvakám nejt a parádním lezením se dostávám nad převis do soustavy spár, kterými dolézám na štand_luxusní délka!



Poslední tři délky jsou lahůdkovou kombinací spár, rajbáků, dunivých šupin a odštěpů.



Lezení nemá chybu, žula je tu opravdu fantastická, bez lokrů, s chyty akorát do ruky. S prvními kapkami dosedáme na pevnou zem a jdeme se zase schovat do čekárny. Obloha se kvapem zatahuje, tak volíme ústup. Rychle balíme tábor a lanovkou sjíždíme do údolí, kde je podstatně tepleji. Přejíždíme do Bonda a do večera vegetíme pod střechou ve starobylé prádelně.

Světe div se, celou noc cedí jak z konve a ráno je plech plechovatej.



Na informacích zjišťujeme předpověď, Natašou vyhrkáme na konec placené cesty nad Bondem, zabalíme prasata na čtyři dny a dupeme údolím. První pohled na zasněžený Badile rozhoduje za nás, Cassina holt nepolezeme. Takže volíme variantu „b“ a stoupáme k chatě Sciora, kde je na první pohled na kopcích míň sněhu. Po třech hodinách je vynáška z námi, stavíme stan nad chatou na krásném místě mezi obrovskými balvany z nádherné žuly, pár metrů od potůčku. Po chvíli ale začíná krápat, pak sněžit s deštěm. Zalézáme zase za světla_hergot, tolik jsem za dovolenou nikdy nenaspal. Celou noc se nám snaží vichr z hor rozervat stan. Ráno je jak z pohádky ( pro někoho jak ve špatným snu )_pocukrováno, pod nulou, ledovej vítr.



V tomhle počasí by si nás, lehké váhy, mohly tak maximálně pouštět jako draka, ale lézt?!? To fakt ne. No co, aspoň dojdeme zblízka omrknout Badile a na chatu Sasc Fura na pivko. Oblékáme vše, co jsme vytáhli nahoru a vyrážíme.





Na chatě jsme za dvě a půl hodiny, teploměr ukazuje za větrem 4°, paráda.





Dopíjíme zlatavý mok a ťapeme zpátky. U stanu jsme na večer, fouká i tam, kde by mělo být závětří, hrůza. Kousek od stanu si užíváme večerní piknik a vše, co k němu patří.



Brrr..rychle se nadlábnout a zalézt do péřáčku, snad bude zítra líp. Po další větrné noci vstáváme konečně do perfektního rána. Sice mrzne, ale nebe je bez mráčku a hlavně nefouká! Po snídani už nadrženě valíme na nástup místní klasiky, Žehličky.



Nástup nacházíme bez větších problémů po dvou hodinách. Cesta vede soustavou spár, koutků a nádherných odštěpů po oblé hraně Žehličky. Užíváme si 400m nádherného lezení v položených plotnách a koutech.











No prostě nááádhera. Po třech hodinách máme odlezeno_člověk by se v těch položených plotnách s odštěpem v ruce úplně rozběhl. Krásný dojem z cesty nám kazí jen fakt, že taková klasika je dojištěná nýty, stříbrňáčky. Sice spoře, ale přece. Celé by se to dalo lézt po vlastním. Śkoda.

Zápis do vrcholové knížky se nekoná, je zamrzlá v ledu. Od knížky vrcholovky lezeme ještě dvě délky přímo na vrchol Žehličky. Jsme už docela vysoko, spáry jsou vylité ledem, na štandech je sníh_jakožto milovníci zimy oba chrochtáme blahem!!!



Ještě pár foteček, když je tak krásně a jedeme dolů.







Jednu z nejfrekventovanějších cest v údolí jsme lezli prakticky sami. Hodinu po nás dolezli sourozenci z holandské placky, jinak nikde nikdo! U stanu jsme za chvíli a užíváme si konečně trenýrkovou teplotu, hygienu v potoce, radost z krásného výstupu_







Večer pozorujeme kouzelný západ slunce u pivka z terasy chaty.



Máme před sebou poslední den zájezdu. Aleš má bojovou náladu a já se nechávám snadno ukecat. Ráno už stepujeme zase pod Žehličkou, tentokrát ale pod krásnou S-stěnou, kde vedou samý dardy. Máme vybranou parádní sedmplusku, prý dobře odjištěno spity. Jak moc je ale krásná, bohužel nevíme. Hodinu nám trvá zapylení cesty hned v první délce, konkrétně pod třetím nýtem bylo pekelné místo_rajbák minimálně za 9+. Nu což, pytel je krásná věc, škoda jen promrhaného dne_dnes už nic jiného přelézt nestihneme. Takže balíme tábor, děláme nezbytnou fotku pro sponzory, a mažeme dolů.





Smutně opouštíme tohle krásný údolí s vědomím, že příští rok se sem určitě vrátíme a něco po tý překrásný žule zase popolezeme_

RESUMÉ
Termín akce: 25.8. – 2.9.2006
Účastníci: Aleš, Kleboň
Vysápáno: Spazzacaldera ( 2.487m) – Dente Per Dente 6+/230m Pizzo Gemeli – Žehlička 5/400m