Johann – Klettersteig

Autor: René Jelínek <renejelinek (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Renda Jelínek (Vanilka), Vydáno dne: 09. 10. 2006

---

alias Südwandklettersteig na Dachsteinwarte

Úplně stejný scénář jako obvykle. Několik telefonátů, dohady jaké bude počasí a pak už jen zásadní rozhodnutí. V pátek večer vyrazíme! A kam? Na Klettersteig “DER JOHANN“ v pohoří Dachstein.

15.09.2006 kolem půl sedmé večer mě Tomáš prozvání. To je signál, že už stojí před domem. Sestava jako obvykle: Tomáš, Míra a Já.
Jedeme směr Benešov, Tábor, České Budějovice, Linz, Lienzen, Ramsau a po projetí mýtnicí silnicí Dachsteinstraße až na spodní stanici lanovky Türlwandhütte, kde je velké parkoviště. Přijíždíme v časných ranních hodinách a pár aut, u kterých spokojeně odpočívají jejich posádky, tu už parkuje. Takto jsme to měli také v plánu, takže neleníme, vytáhneme karimatky, spacoše a hurá do hajan. Obloha jasná, sem tam mráček, hvězdy na dosah, co víc si můžeme přát – jen ať to vydrží do druhého dne.

16.09.2006 v půl osmé vstáváme a balíme. Děláme bojové rozdílení co kdo ponese a co si s sebou vzít. Vyrážíme po osmé a při pohledu na nebe se ujišťujeme, že počasí určitě vydrží.

Procházíme kolem konečné stanice lanovky Türlwandhütte směrem na chatu Südwandhütte 1871 m.n.m. a na ukazateli je doba 40 min. Tento úsek na chatu Südwandhütte zdoláváme asi za 30 min. U chaty fotíme a debatujeme, v které části stěny vlastně ten “Johann“ je.



Traverzujeme pod chatou a snažíme se držet směr po červených tečkách, případně kamenných mužících, které nás mají dovést pod stěnu kde “Johann“ začíná.



Docházíme tam asi za hodinu a s úžasem pozorujeme zeď, která se před námi tyčí.



Shazujeme batohy, bereme si sedáky, helmy na řepy a pouštíme se do lezení. Cesta začíná asi 3 metrovým převisem doplněným o ocelové stupy. Tlačím nohy do skály a pevně se držím ocelového lana. Jakmile stojím na ocelových stupech, tak už vím, že to je moje.



Cesta se mírně uklání a pokračuje dále po kolících vzhůru. Fotím kluky jak lezou a rozhlížím se po krajině. Výstup se klikatí stěnou až dolézáme k místu, na které se nejvíc těšíme. Exponovaný zářez kudy vedou kolíky a ocelové vodící lano. Tento úsek je na můj vkus přejištěn, ale jistě je to z důvodu bezpečnosti.





Kolíky jsou rozesety po stěně jako na žebříku, tudíž lezení celkem odsýpá. Tento úsek je opravdu krásným exponovaným lezením, kde si to člověk užije. Po přelezení této cca 150 m vysoké pasáže se cesta uklání a pokračuje na vrchol k Dachsteinwartehütte (jiný název je Seethalerhütte) 2740 m.n.m.




Cestu je dobré opravdu dolézt podél vodícího lana až na vrchol a nikde si to nezkracovat, protože kolem vrcholu je pěkná exponovaná rampa, odkud je krásně vidět do celé stěny.



Na vrchol dolézáme cca po 2,5 hodinách lezení. Podáváme si ruce, fotíme se a jdeme na zasloužené pivko do chaty Dachsteinwartehütte. Nadšeně rozprávíme a hodnotíme náš výstup.



Počasí se mírně horší, tak velíme k odchodu. Jdeme po ledovci asi 30 minut na konečnou stanici lanovky Hunerkogel 2700 m.n.m. Procházíme se po vyhlídkové rampě SKY WALK, kde je pěkný pohled skrz skleněnou podlahu do stěny, kterou kopíruje lanovka.

Kupujeme si každý lístek za 16,5 EUR a lanovkář se nás ptá zda máme dole auto. Kývneme a on nám píše na lupen datum lihovkou (po předložení tohoto lupenu neplatíte mýtné na Dachsteinstraße).

Z lanovky obhlížíme náš další cíl SKY WALK - Klettersteig a společně se shodujeme na tom, že se sem musíme co nevidět znovu vypravit.

Renda Jelínek (Vanilka)

Schéma cesty a další údaje jsou zde v databázi cest.