HUDYho tisky na zimní lezení

Autor: Vladimír Vršovský <vladimir.vrsovsky (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Vladimír Vršovský, Vydáno dne: 15. 11. 2006

---

aneb pár poznámek k recenzi Jakuba Turka na serveru HORYDOLY

Jinak často kritický (a občas oprávněně) Jakub Turek v případě tiskovin obchodní sítě HUDY-SPORT hodnotí úroveň na moje gusto až příliš vlažně (chtělo by se mi použít výraz „devótně“).

„Zimní katalog a zvláštní číslo Hudyinfo vydala síť obchodů Hudysport. Není jim možné nic zásadního vytknout. Obě publikace jsou minimálně na evropské úrovni. “

Je-li toto hodnocení míněno vážně, pak by se oprávněně mohla ta vysmívaná Evropa urazit a já bych ji pochopil.

„Zvláštní číslo Hudyinfo je ve skutečnosti velmi dobrým sešitem základní metodiky skalního lezení.“

Tuto větu mohl autor napsat pouze v případě, že zmíněný sešitek jenom prolistoval, podíval se na fotky a vlastnímu obsahu nevěnoval téměř žádnou pozornost. Pravidelným čtenářům serveru HORYDOLY je z mých občasných diskuzních vstupů jasné, že s panem Turkem na pivo nechodím, že mívám občas zásadní výhrady k jeho novinářským postupům, ale o jeho orientaci v problematice Outdooru a lezení nemám zas tak špatné mínění. Proto mne jeho hodnocení tohoto „metodického paskvilu“ překvapuje.

Z obálky na nás bafne svalnatý zakladatel obchodní sítě Jindřich Hudeček (no přiznám se, že vzhledem k pokročilejšímu věku už těmto moderním grafickým postupům – zde barevná deformace fotky – nerozumím a nemůžu jim přijít na chuť) a láká nás nadpis: “Bezpečně v přírodě a horách, základy bezpečného lezení“.

Jazyková korektura by u tiskoviny vydané na takovémto materiálu měla být samozřejmostí, nepodařilo se stoprocentně eliminovat činnost tiskařského šotka (překlepy) a kromě tohoto nadpisu jsem našel více stylistických prohřešků. Generace vychovaná Trávníčkem (já vím, dnes se to tak už nebere) by asi místo věty „Karabiny jsou spojovacím materiálem při lezení“ (str.7) použila vhodnější formulaci, např. „Karabina je spojovacím prvkem...“. Ale nešť, nebuďme škarohlídi.

Obálka sice informuje o lezení (bezpečném) v přírodě, ale podstatná část brožurky je věnovaná pohybu na umělých stěnách. „Přeskakování“ mezi out a in však není vůbec zřetelné a začátečníka musí někdy dokonale mást. Zvláště obrázkový seriál na stranách 36 a 37. Malé obrázky (a to i s ohledem na nešťastně zvolený formát celého sešitu) jsou nepřehledné, vypovídací schopnost snížena a trvá chvilku, než je jasné, že se jedná o pravidla lezení na umělých stěnách.







Toto zmatení národů, především nezdůrazněním rozdílů přístupu k pohybu na umělých stěnách a lezení na přírodních skalách může sice vyvolat úsměv, ale v podstatě je pro začátečníky zdrojem možného nebezpečí (neosvojení si správných návyků pro lezení na skalách a podlehnutí dojmu, že lezení je vlastně docela sranda, vždyť už za jednu zimní sezónu na stěně jsem všechno zvládl a teď hurá ven).

Však také již na straně 38 dostaneme bazální informace o nárocích na prvolezce. Mimo jiné :



„prvolezec musí zvládat zákládání postupového jištění, především správné vedení lana přes expresky“.

Aby to bylo všem, především začátečníkům, jasné, hned na vedlejší stránce to autoři rozváději:





„Prvolezec musí bezchybně ovládat zakládání postupového jištění. Při lezení na stěnách a cvičných skalách si vystačí jen se správným zapnutím expresek do nýtů, při alpském lezení je nutno správně zakládat i mobilní jisticí prostředky - .......“.

No budiž, jsem ochoten o tom diskutovat, ale jen do chvíle, než si o pár stránek dále (43) vyjasníme s autory jejich pohled na různorodost „disciplín lezení“. Rozverně definovaná kategorie „Sportovní lezení“ (Nejrozšířenější disciplina lezení. Provozuje se na cvičných skalách a na umělých stěnách. Cesty jsou většinou dobře zajištěny....) je hodně velkorysým sběrným souborem, který zahrnuje úplně vše, co se neodehrává v horách (tam Alpské lezení). Tedy degradace pískovcových (nejenom) terénů na cvičné skály ( i ty červené písky v USA - Indian Creek Canyon -???). A tady všude stačí vzít pár expresek, lano, a pochopitelně pytlík na magnézium (stránka 3, potřebné vybavení pro začátečníka – aha, teď se mi rozsvítilo, to je původ těch bílejch fleků na dvojkách a trojkách, stránka 30 – osm fází pohybu lezce – „případně si prsty zaprášíme (sic!) magnéziem“). A přitom autoři spisku o existenci lezení v pískovcových terénech asi ví. Alespoň na stránce 43 zmiňují: „Lezení po pískovcových skalách a věžích má u nás velkou tradici a vysokou úroveň. Přísně se dodržují specifická pravidla“.

Tento historický snímek ukazuje, že sám otec zakladatel a geniální lezec Hudy měl již v mládí k magnéziu kladný vztah.

Z poslední věty je vidět, že autoři mají i smysl pro humor (byť trochu černý a šibeniční). V celém sešitku se totiž jen obtížně hledá fotografie lezce na pískovci, aniž by měl onen kouzelný prášek. A je úplně jedno, jestli se jedná o fotografie k metodickým textům, nebo o reklamy spřátelených firem. Tento HUDY postoj (míněno postoj k používání magnezia a k dodržování pravidel) vtipně podtrhuje i jedna ze zásad bezpečného lezení (str.15): „ dodržujte zákazy a omezení v lezeckých oblastech.“ Že by pokrytectví?

Slovníček základních pojmů skrývá několik perel. Tou absolutně největší a nejzářivější, která jistě potěší Tomáše Franka a jemu podobné metodiky, je definování Pádového faktoru: „pádový faktor určuje tvrdost pádu: čím větší výška pádu, tím vyšší pádový faktor a tím tvrdší pád. Vypočítá se vydělením délky pádu činnou délkou lana“. Ani druhá věta (kterou ostatně začátečník bez doprovodného obrázku a vhodnější formulace nemá šanci pochopit) nesníží absolutní nesprávnost tvrzení ve větě předešlé. Přitom znalost toho co je PF a pochopení praktického významu tohoto pojmu, musí při správném metodickém vedení (např. v oddíle) vést k jasným návykům při zakládání a zřizování bodů postupového jištění prvolezcem. Než takovéto definice (a u takto významných pojmů) to raději nic, nebo odkaz na odbornou horolezeckou literaturu (Schubert).

A jen taková drobnost – pokud uvádím odkazy na internetové stránky, musím vycházet buď ze znalosti, nebo si údaje ověřit. Německý alpský spolek má sice tradiční a zaužívanou zkratku DAV (čti déáfau), ale při registraci domény jednoduše zaspal, a zadání adresy www.dav.de Vás přesměruje na spolek německých advokátů (Deutscher Anwalt Verein). Deutscher Alpenverein musel vzít za vděk adresou www.alpenverein.de.

Nestudoval jsem celý sešit důkladně, to je asi domácí úkol pro příslušné pracovníky ČHS. Měli by totiž vydat zprávu, že striktní dodržování pokynů v této brožurce může na sklalách vést ke vzniku nebezpečných situací a ohrožení zdraví a života.

To se prostě HUDY sportu nepovedlo.

Všem začátečníkům, kteří získají sebevědomí při zimních pohybových aktivitách na umělých stěnách, přeji pokud možno bezpečný přechod k vlastní horolezcké činnosti na opravdových skalách. K tomu ať jim pomáhá zdravý rozum, kritické zhodnocení vlastních získaných zkušeností a v knihovničce nějaký ten Procházka nebo Schubert.

Vladimír Vršovský

Původní článek Jakuba Turka je zde.