Strach a pot nad jezerem

Autor: Michal Sylla <michalsylla(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: sysel, Vydáno dne: 05. 06. 2007

Lezení na vltavské žule

Sem tam duši skalkařovu přepadne v našich končinách splín a zalituje, že nemáme jihofrancouzské Buouxy ani španělské Siurany. Nezbývá mu než sednout k počítadlu a ve virtuálním světě najít nějakou českou oblástku, kterou ještě nezná.

Optimální je, aby:
a) nebyla daleko
b) byla v létě ve stínu
c) nebyla narvaná lidmi
d) měla od každého druhu lezení trošku.

Virtuální svět ovšem občas přehání a tak jsme se i my nechali napálit a vyjeli si do Županovic.
Tato skalka spadá do tak zvané vltavské žuly nedaleko Příbrami a opravdu „stojí za to“. Po příjezdu k chatové oblasti se průvodcovské dvě minuty ke skalám protahují na čtvrt hodinovou projížďku po louce a procházku lesem s nálezem jednoho lahváče, dvou bloudících lezců a nakonec i modrého slaňáku nad skalami. Ano, našli jsme i sestup, ale slanění se jevilo bezpečnější.

Tak kdepak jsi slaňáčku?
Tak kdepak jsi slaňáčku?, foto: Markéta Syllová


K lezení je tady asi dvacet cest s obtížností od 4 do 8-/8, nicméně cesty v levé části stěny se ukázaly být spíše kvakovitého charakteru a po rozlezení v pískovišti jménem „Návrat do hry“ (6) se raději rychle přesouváme doprava.
Návrat do hry.
Návrat do hry., foto: Markéta Syllová


Při lezení téměř teču, když koukám na hladinu Vltavy hluboko pod sebou a neúprosně se do mě opírá slunce, před kterým se nelze schovat ani za strom. I jistič se tulí za mdlý šípkový keř a sousední lezci se už asi z vedra zbláznili a pořád vidí nějaké „Oči sfingy“ (cesta za 7).
Touha mojí sestry Markéty po lehké pětce jménem „Šróby do hlavy“ (5) rychle opadá poté, co se celá zamotává do nástupového křoví, zatímco Terka - moje jistička - nepřestává kýchat. Něco tu kvete, a tak se raději nadopuje prášky, což dodává lezení punc dobrodružnosti. Ještě než lezeme hezkou hranu „Nagano 98“ (7), dostává Markéta úžeh v cestě „Strach nad jezerem“ (6+).
Sluneční stěna.
Sluneční stěna., foto: Markéta Syllová


Dnešní výlet korunuje můj zcela marný pokus přelézt „Modrou planetu“ (8-/8) - nejtěžší cestu oblasti „abych už sem nemusel“. Odspodu sestupová cesta pod stěnu nevypadá tak špatně a vidina stínu v lese nás vyhání z nástupové police 2,5m krát 15m zpátky nahoru. Dost bylo dobrodružství a až vaší duši zase něco přepadne, jeďte do Županovic. Vystřízlivění zaručeno!

Příjezd: Od Příbrami směrem na Sedlčany. V obci Obory odbočit na Nečín. Za Nečínem dále až do vsi Drevníky a odtud doprava dolů před obec Županovice. Po mírné levotočivé, před začátkem lesa odbočte doprava na cestu do chatové oblasti a pokračujte až ke značce zákaz vjezdu u nové zástavby, zaparkujte. Odtud pěšky dále po silničce okolo chat až k lesu. Do lesa vlevo a po cestičce k sestupu (70 metrů od okraje lesa) nebo o kus dřív slaněním (modrý kruh) pod stěnu.

Županovice naleznete zde