Piz Bernina

Autor: Petr Drápalík <supervht (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Petr Drápalík, zakladatel a organizátor klubu Supervht, Vydáno dne: 20. 09. 2007

---

Výstup na královnu východních Alp

Piz Bernina je nekorunovaná královna Východních Alp. Jako jediná překračuje hranici 4000 m. Její majestátní skalně ledová koruna zcela ovládá své okolí. Piz Bernina dle naší zkušenosti není běžným turistickým vrcholem.

Za mlhy a větru se zdála oficiální obtížnost PD / II-II.UIAA téměř neřešitelným oříškem. Celý okolní kraj italského údolí Valmalenco s vrcholem Piz Bernina v jeho závěru dával této výpravě punc jedinečnosti.

Rozhodnutí pro tento vrchol padlo potom, co se před námi v národním parku Ecrins ve Francii zřítila silnice a tím zablokovala přístup k dalším vrcholům, jež jsme měli v plánu. Netrvalo dlouho a už jsme se přesunovali do Itálie do doliny Valmalenco.

Výjezd dolinou Valmalenco (větev údolí Valltelina) je samo o sobě zážitkem, na který se jen tak nezapomíná. Město Sondrio leží v nadmořské výšce 298 m.n.m. a cílový bod silnice na Campomoro je v 1934 m.n.m. Nespočet serpentin, desítky tunelů vystřílených ve skále a ve finále dvě krásné přehradní nádrže na konci silnice v nás zanechaly příjemné dojmy. Od přehradního jezera Lago Campomoro se vydáváme po stezce č. 5 (Via Alpina). Nejprve velmi strmě překonáváme po kvalitně upraveném chodníku skalní ostruhu a dlouhým traversem míjíme stavení Alp Musella ležící asi 120 metrů pod naší cestou. Pokračujeme suťovou kotlinou směrem k chatě Rif. Carate Brianza. Tento úsek cesty se nazývá pro svou úmornost Sedm vzdechů. Asi po 2 hodinách od parkoviště docházíme, předbíhajíce dav asi 20 lidí před námi, k chatě Rif. Carate Brianza ( 2662 m.n.m. ).

V chatě a hlavně v jejím blízkém okolí je to jako v mraveništi. Snad stovka lidí se opaluje, konverzuje a pokukuje. Zde také 80% turistů končí. Potkáme zde rodiny s dětmi, babičky v keckách apod. Nad chatou dosahujeme sedla Bocchetta di Forbici odkud se otevře překrásný pohled do jižních stěn Piz Bernina, Piz Roseg (čti Roseč) a na rozlehlý ledovec Vedretta di Scerscen (čti šeršen).



Cesta pokračuje lehkým sestupem v kamenném poli (dobře značeno) až do rovné pánve pod skalní stěnu na které již vidíme asi 160 metrů nad námi chatu Marinelli. Je zde také jezírko, ale o nabrání vody (kalná) si necháváme jen zdát. Jdeme tedy prudkým stoupáním na chatu. Po asi 20 minutách již popíjíme pivko na chatě Rif. Marinelli Bombardieri ( 2813 m.n.m.).



Chata má velkou kapacitu a bez problémů schramstne všechny zdejší návštěvníky. Voda teče pár minut nad chatou (uvnitř je nepitná z ledovce). Ubytování v legeru nás stálo 12 EUR/osoba (Alpenverein), pivo 4 EURO. Velmi milá a hezká obsluha vše bohatě vynahrazovala. Kolem chaty by se těžko hledalo místo pro stan, leda na travnaté terase přímo pod okny (to by ale byla komedie). Spaní je zde tedy více než vhodné.

Na druhý den v 6 hod. ráno vycházíme po širší cestě až ke skalnatému prahu. Ten překonáváme lehce podél tekoucího potůčku a vycházíme tak nad ledovec Scerscen v sedle Passo Marinelli occidentale. K ledovci musíme opět sestoupit asi 60 metrů. Ledovec Vedretta di Scerscen Superiore je zde poměrně mírný, avšak krutě rozbrázděný trhlinami. My jsme na něm neměli žádný sníh, a tak byl dobře čitelný. I tak jsme se ale neubránili nutnosti mnoho trhlin přeskakovat. Některé dokonce s velikým rozběhem Po vymotání z bludiště ( není až tak hrozné, doporučuji jít horním okrajem ) přicházíme ke stoupání. Několika serpentinami ve výšce asi 3300 m překonáváme střední část ledovce. Zde je velké nebezpečí pádu do trhliny, protože se zde celoročně drží slabá vrstva sněhu. Také se nám to jednou povedlo a to celkem nečekaně až po pás. Kameny v tomto úseku jenom sviští, takže rychle pryč. Překonáme malý skalní výšvih a dostáváme se tak na horní patro ledovce. Úvod je velmi strmý, uklouzaný od nahrnutého štěrku ( místy jemně zasutěný ) a velmi ohrožený padajícími kameny. Zde doporučuji se zajistit. Místo přechodu do bezpečí bylo asi 10 - 12 metrů široké a velmi prudké, takže jsme ho raději odjistili. Uklouznutí by mělo za následek sjezd minimálně 250 metrů neznámo kam. Po stoupání rozbředlým sněhem dojdeme ke skále, z níž zrovna slaňuje družstvo 5 horolezců. Nástup na zajištěnou cestu (pozor hned tak nějaká Via ferrata se jí nevyrovná) je místy převislý, stupačky kramlí jsou velmi daleko od sebe (je tu spuštěno i fixní lano zn. Beal).



Tento úsek při nejistotě také doporučuji odjistit (nazpět 100% slanit, slézaní bez jištění je v tomto místě téměř nesmyslné). Po kuriózním vyhýbání a vzájemné pomoci se slaňujícím družstvem jsme se dozvěděli, že je toto nejtěžší úsek vedoucí na chatu, a že oni na vrchol Berniny nevylezli. To nás rozhodně na nohy nepostavilo a za přicházející mlhy a celkové velké vlhkosti vzduchu docházíme pořád velmi namáhavě za pomoci jištění řetězy, kramlemi a kolíky k chatě Marco e Rosa ( 3609 m.n.m. ).



Chata je zcela nově přestavěna do supermoderní základny zvenčí obložené solárními kolektory. Vnitřek jenom voněl novotou. Byli jsme tam však zcela sami. Jen dva chataři dělali nenucenou společnost. Zřejmě špatné počasí nikoho na vrchol nelákalo. Ubytování zde stojí 12 EUR/noc (Alpenverein). Čaj stál 1,50 EUR. Po asi půlhodině odpočinku vyrážíme za husté mlhy po stopách směrem k Bernině. Ty nás vedou pouze prvních 200 výškových metrů sněhem. Poté jsme dorazili k nástupu na skálu. Zde nebylo žádné značení, ale postup byl čitelný. Stále v mačkách překonáváme několik desítek metrů skalního úseku ( I-II.UIAA ) a po krátkém komínu se dostáváme k šikmé desce ( 6 metrů, II.UIAA ), kde Láďu raději jistím (umístěné dva nýty). Potom krátký sněhový hřebínek a dostáváme se tak ke klíčovému místu výstupu. Tím je asi 50 metrová skalní stěna.



Dva nýty jsou vidět, dál ne. Mlha snad ještě zhoustla. Všude jen ticho a do toho vítr, který zesiluje svou intenzitu s přibývající výškou. Nalézám na mokrou skálu raději v mačkách a tahám lano přes dva nýty. Další je za menším bubnem, který poměrně obtížně přelézám. Zde dobírám Láďu. Přelezením této skály ( podle Summitpost II. místy až III.UIAA ) se dostáváme na předvrchol La Spalla ( 4020 m.n.m. ). Vítr je již dost silný, ale máme před sebou ještě úzký sněhový hřebínek Spallagrat.



Po několika minutách dojdeme pod vrcholové skály a plotny. Celkem obtížně ( II.UIAA ) je překonáváme zprava a vycházíme na vrchol Piz Bernina v husté mlze, nic nevidíce.



Sestup zahajujeme takřka ihned. Přes skalní části slaňujeme (celkem asi 5 délek) a slaňovacích kruhů a velkých zahnutých skob využíváme až po ledovec pod skálou. Takřka celý úsek z vrcholu La Spalla sjedeme na laně. Na chatě Marco e Rosa se jen stavujeme oznámit náš úspěšný pokus a to že jsme oba přežili a sestupujeme stejnou cestou podél řetězů dolů. Kritické místo "ferraty" také slaňujeme ( asi 20 metrů ) a pelášíme po ledovci Secerscen.



Opět opatrně přejdeme (s jištěním o zašprajcovaný cepín do skály) strmý vyhlazený, padajícími kameny ohrožený úsek a sestoupíme na spodní část ledovce. Po něm již relativně bezpečně a dá se říci po rovině dojdeme do sedla nad chatou Marinelli. Na chatě to spraví opět čaj a pivko a po shlédnutí hodin (bylo 18:30 !!) rychle popadáme batožinu a míříme dolů k autu. Již za tmy asi kolem 21:00 dorážíme po 15 hodinové túře na parkoviště u Campomoro. Ještě týž den sjíždíme do Sondria, kde na poněkolikáté konečně v automatu natankujeme (stejně nám ta svině sežrala 30 EURO) a pádíme přes sedlo Berninapass ( 2323 m.n.m. ) až do Landecku, kde už jedu se zavřenýma očima. Přespíme na parkovišti a ráno vyrážíme domů.





UPOZORNĚNÍ : Voda teče na několika místech při cestě na chatu téměř pod nohama. Na cestu k chatě Marco e Rosa doporučuji mít veškerou ledovcovou výbavu a v úvodu zajištěné cesty se minimálně jistit ferratovou smyčkou. Terén tam je často mokrý a skála bývá namrzlá. Bez znalostí techniky slaňování a alespoň elementárního ovládání lezení a jištění bych se do Berniny nepouštěl. Dle mé zkušenosti je výstup těžší než třeba na Ortler. Nevím zda jsme šli přesně po klasické výstupové cestě, ale žádná turistika to nebyla. Navíc bylo špatné počasí, takže konfrontace s okolím nebyla možná. Helma je na výstupu více jak vhodná. Pár úseků je enormně ohroženo padajícím kamením, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Trhlin je v ledovci jak naseto takže opatrně. Za hezkého počasí to jistě takové drama není.

NADMOŘSKÁ VÝŠKA : 4049 m.n.m.

POHOŘÍ : Bernina

OBLAST : provincie Sondrio, Itálie

VÝSTUP : od parkoviště u přehrady Lago Campomoro - 1934 m.n.m. jihu

OBTÍŽNOST : 5

KOLIKA DENNÍ VÝPRAVA : 3

CELKEM KM : 23,9 km

CELKEM PŘEVÝŠENÍ : 4664 metrů celkem / 2115 metrů z vých.bodu

NA TĚŽKO : 0%

DATUM VÝSTUPU : 14.8. - 16.8. 2007

TI KDO TO PŘEŽILI : PÉŤA, LÁĎA

www.supervht.com