Allalinhorn bez lidí

Autor: Tomáš Obtulovič <tomas.obtulovic (zavináč) seznam.cz>, Zdroj: Tomáš Obtulovič ml., Vydáno dne: 16. 12. 2007

---

Sám na hřebeni

Na konec listopadu jsem dlouho plánoval týden v Saas Fee. Představovat tuto švýcarskou vesnici v srdci Walliských Alp na konci údolí Saastal označovanou jako „perla Alp“ je asi zbytečné. Vrátil jsem se sem po sedmi letech. V plánu byl slušný vstup do letošní lyžařské sezóny, ale nemohl jsem odolat vábení přibalit si ještě nějaké lezení, zvlášť když jsem se minulý týden řádně motivoval ve čtyřtisícových výškách marockého Vysokého Atlasu.

Allalinhorn 4.027 m je jedna z nejsnadnějších a nejvyhledávanějších čtyřtisícovek v Alpách. Vděčí tomu zejména přítomnosti lyžařského areálu s lanovkami ulehčujícími nástup a relativně nenáročné výstupové cestě, kterou zvládnou i nováčci s patřičnými zkušenostmi. Při optimálních klimatických a sněhových podmínkách tak můžete zdolat svoji první čtyřtisícovku během pouhého dopoledne a v poledne již popíjet vychlazené pivo ve vyhlášeném baru Popcorn v Saas Fee nebo si dát několik oblouků na mnoha zdejších sjezdovkách, případně skoků a triků ve výborném parku na ledovci Fee Gletscher. Výhledy shora jsou opravdu jedny z nejúžasnějších na tom našem Starém kontinentu!



Poprvé se z jejího vrcholku mohla kochat okolními velikány 18. srpna 1856 vpravdě roztodivná trojice chlapíků, kteří k výstupu na vrchol zvolili cestu přes ledovec Fee Gletscher, sedlo Feejoch a severozápadní hřeben. Na vrchol se tehdy dostal právník z Londýna Edward Levi Ames, místní kněz Johann Joseph Imseng a jeho sluha Franz-Josef Andenmatten. Ze Saas Fee 1.800 m to tehdy byl a i dnes je, když se chce, pořádný výkon.



Jenže dnes většina z nás nechce a ráda využije ze „Saas Feečka“ lanovku v kombinaci s podzemní zubačkou na Mittel Allalin 3.457 m s panoramatickou restaurací. Odtud jsou okolní kopce jako na dlani, ale za výhledy na velikány Walliských Alp je potřeba vylézt na jeden z nich. Čtyřtisícová hradba stěny Mischabel s vrcholy Täschhorn 4.491 m, Dom 4.545 m a Lenzspitze 4.294 m a samozřejmě Alallinhorn s Alphubelem 4.206 m je pro náš zrak nepřekonatelná. Výhledy se tak odsud otevírají zejména k severu na Bernské Alpy a čtyřtisícovky Weissmies 4.017 m s Lagginhornem 4.010 m a na východ s výrazně nižšími Tessinskými a Adulskými Alpami. Vidět je rovněž i nížina svažující se k Milánu.



Při každodenním probuzení opětovně kroutím hlavou, jaké kanárkové počasí jsem si na konci listopadu u MeteoSchweiz objednal! Danke sehr! Žádné fronty na lanovky jsou viníkem toho, že poslední jízda v pozdní odpolední hodinu je vždy tak trochu křečovitá a dolů sjíždím se značným výrazem utrpení.
V půlce týdne nastal nejvyšší čas zjistit, jaký kopeček by šel vylézt sólo s nejmenším možným rizikem stran trhlin a technické náročnosti. Lano zůstalo doma a žádné extra výkony jsem neplánoval.







Normálku na Allalinhorn jsem okamžitě zavrhl, protože trhlin je tam nespočet a sněhové mosty jsou na podzim kvality nevalné a tenká sněhová pokrývka velmi zrádná. Tak akorát trhliny většinou zakryje. Jako nejbezpečnější a logická linie se jevil severní hřeben Allalinhornu případně v kombinaci s jeho severní stěnou. Vypadalo to na rozumný výstup ve sněhu a ledu se sklonem kolem 50°. Několik hlavních trhlin bylo jasně viditelných a přehledných, a tak jsem očekával, že půjde jen o to najít nejlepší místo, kde je přejít.



Allalinhorn nabízí šest základních výstupových směrů. Nejpopulárnější je již výše zmíněná normálka přes Fee Gletscher a severozápadní hřeben od Mittel Allalinu, která jde zvládnout zhruba za dvě hodiny. Na jaře nádherná skialpová túra.



Severovýchodní hřeben zvaný Hahlaubgrat z Brittaniahütte nebo jihozápadní hřeben z Allalinpassu nabízejí klasické alpské výstupy s lehkým skalním lezením a příjemným sněhovým hřebenem. Kdo si libuje ve sněhu a ledu, může si vybrat jednu z linií na severu a exponované skalní lezení nabízí jižní stěna. Prostě jak je libo!

Výstupové linie:

1. SZ hřeben, PD, 40°
   Z Mittel Allalinu přes Fee Gletscher a Feejoch 3.826 m (2 hod).
2. SV hřeben – Hohlaubgrat, PD+, II, 40°
   Z Brittaniahütte 3.030 m přes ledovec Hohlaub Gletscher na hřeben a po něm na vrchol. Těsně pod ním lehký skalní výšvih (4 – 5 hod).
3. JZ hřeben, PD, II, 40°
   Z Britanniahütte přes ledovec Hohlaub Gletscher, dále nahoru po ledovci Allalin Gletscher do sedla Allalinpass 3.564 m a po hřebeni na vrchol (3 – 4 hod). Možno i z Täschhütte (5 hod).
4. SV hřeben, AD+, 45° - 55°
   Z Mittel Allalinu zprava pod hřebenem Hinter Allalingrat k horní stanici vleku a od něj po hřebeni nahoru. Dle podmínek možno přímo na vrchol (3 hod).
5. SZ, SV stěna, TD, 60° - 90°
   Nástup možný z Mittel Allalinu, Felskinnu nebo Brittaniahütte.
6. J stěna, různá obtížnost, min. IV
   Nástup z Brittaniahütte.

Konečně jsem se jedno ráno odhodlal. Po několika ranních zahřívacích jízdách jsem u horní stanice vleku vyměnil lyže za pohorky, a mohl jsem vyrazit.
Prvních sto výškových metrů severovýchodního hřebene jsem šel v nafoukaném sněhu, který sahal jen do půlky lýtek. Pak jej vystřídal parádní firn. Sklon svahu se zvětšil ve výšvihu na první sérak k 50°. Za ním následovalo krátké plató s dvěma obtížně rozpoznatelnými zavátými trhlinami, které jsem ale naštěstí včas odhalil a bezpečně překročil.



To už jsem před sebou měl závěrečný výšvih, kde příjemný firn místy nahradil led. Přeskočil jsem nejprve první trhlinu táhnoucí se po celé délce výšvihu, samotného závěru severní stěny a dostal se pod ještě jednu mnohem větší, se kterou jsem počítal už dole. Sněhové mosty v místě starých zbytků stop byly zborcené, trhlina velmi široká a slušně hluboká dost na to, abych se vzdal testování zbytků mostů s novým sněhem. Podél ní jsem tak traverzoval více vpravo, kde se zdála být nejužší a dovolovala přelezení se sevřenými půlkami. Pak už mne čekalo jen příjemné lezení ve slabé vrstvě firnu a v ledu dosahující sklonu do 60° až na vrcholový hřeben, kterým to bylo ještě sotva dvacet metrů k vrcholovému kříži. Sedl jsem si pod něj a dlouhé minuty vychutnával fantastické výhledy na okolní kopce.



Přímo na jih se ostře zvedá zobák Rimpfischhornu 4.199 m, vlevo od něj oblý zaledněný Strahlhorn 4.190 m. V dálce pod slunečními paprsky líně pluje masív Monte Rosy 4.634 m a vpravo od něj Liskamm 4.527 m. Následují dvojčata Castor 4.223 m s Polluxem 4.092 m a Breithorn 4.164 m.



Více na západ o sobě dává vědět nepřehlédnutelná pyramida Matterhornu 4.478 m, za kterým nenápadně vystupuje Dent d´Hérens 4.171 m. Vpravo od něj se v dálce rozprostírá dominantní Mont Blanc 4.808 m, který zlehka stíní osamocený Grand Combin 4.314 m.



Jako zuby vlčí tlamy za sebou následují vrcholy Dent Blanche 4.356 m, Ober Gabelhorn 4.063 m, Zinalrothorn 4.221 m a Weisshorn 4.505 m. Bližší oblouk tvořený vrcholy skupiny Mischabel jsem už zmínil. Dokonalý amfiteátr, kde netřeba herců. V létě by se to tady pod modrým nebem jenom hemžilo početnými lidskými mravenci hledajícími cestu mezi trhlinami ledovců nebo stoupajícími po sněhových hřbetech zdejších obrů, ale dnes všude kolem vládne neskutečné absolutní ticho. Ani pravidelní návštěvníci z ptačí říše se neobjevili. Až jsem si připadal, jako bych nenápadný vítr slyšel šepotat.



Stín Allalinhornu na ledovci Fee Gletscher v krátkém podzimní dnu rychle narůstal, což bylo znamením k sestupu ve svých stopách. Dával jsem pozor zejména na trhliny. Ty skryté jsem měl označené křížem ve sněhu, abych na ně při sestupu náhodou nezapomněl. Vše proběhlo hladce, a tak jsem byl za čtyřicet minut dole, zatímco výstup nahoru mi trval snad ke dvěma hodinám.
První sólo na čtyřtisícový vrchol jsem měl úspěšně za sebou a v hlavě se pomalu rodil další odvážnější cíl. Weissmies. Po detailním vyhodnocení předpovědi počasí jsem od něj nakonec ustoupil, protože napozítří rosničky slibovaly oblačnost a sněžení. Ale byl opět azurit! Ono klima je v okolí Saas Fee velmi specifické. Během zimy tady ani tak nepadají metry prašanu, kvalitní sníh má však tendenci udržet se velmi dlouho. Proto letní a podzimní ježdění nahoře na ledovci je potěšením, zatímco v Rakousku se skřípajícími zuby v tu dobu brousíte led.



Včera jsem pomáhal zajistit malého klučinu po nepovedeném skoku se zlomenou a ještě vymknutou pažní kostí. Během dvaceti minut přiletěla helikoptéra Air Zermatt a lékař se záchranářem se o dítko postarali opravdu profesionálně. Naložili jsme jej do vrtulníku, který s ním zamířil do nemocnice ve Vispu. Dnes ráno jej operovali. Krom toho jsem včera ještě vyšetřoval naražené rameno francouzské dívčiny po pádu. Člověk musí pracovat i o dovolené!



Tento článek jsem už od začátku chtěl pojmout jako inspiraci k návštěvě Saas Fee a kopečků kolem. O žádné výkony zde nešlo. Svět tady je oproti hektickému Zermattu s Mattertalem rozdílný a shora máte vše opravdu více na dlani!











Text a foto: Tomáš Obtulovič ml., www.horomedicina.cz