Skialpinistické toulky XI. – Sellrain

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jiří Vodsloň, Vydáno dne: 12. 02. 2008

---

Malý klenot Stubaiských alp s krátkými nástupy a prašanovými i firnovými sjezdy

Sellrain je pro mne jedinečný, je to moje první skialpinistická "láska". Samotné vyslovení onoho jména vytváří to neopakovatelné chvění a vábení, a když se k tomu přidá dobrá předpověď, jsem ztracen a musím se pomazlit s jeho cukrovými svahy.



Do Sellrainu jsem se dostal čirou náhodou. Bydlel jsem v Nizozemí a sehnat skialp průvodce nebylo tak jednoduché, v jediném krámku Pied à Terre v A'damu nebyl velký výběr. Jen pár náhodných kusů a mezi nimi i něco od Weisse: Sellrain a starý Zillertal. A tak jsem raději koupil vše neboť zima právě nastala, ale jiná než ta středoevropská. Byla šedivá, větrná, deštivá, blátivá, holandská a hlavně dlouhá. Vzniklá deprese se dala léčit různě, chvíli stačila whiska a Tom Waits, ale nakonec pomohlo jediné: nastartovat auto. Po necelých devítistech kilometrech, dvanácti hodinách a závěrečném rodeu na letních gumách jsem se ocitl na parkovišti v Praxmaru. Vše zalité sluncem, bíle oděné a jiskřící v prašanu - láska na první pohled. Lyže se daly nasadit přímo na parkovišti, přede mnou nebylo žádné údolí, ale svahy Lampsenspitze a Zischgelesu. Byl jsem jak v tranzu a ani nevnímal hordy innsbručanů. Po sjezdu jsme ještě stihli slunce na terase penzionu Schwarzer Adler, kde jsme se také ubytovali. Večer byl korunován vídeňským řízkem a císařským pivem. Bylo rozhodnuto, byl jsem polapen, zasažen a věděl jsem, že se sem musím vrátit.

Zima tehdy Sellrainu přála, já jsem tam vyrazil hned několikrát a skoro pokaždé do penzionu Schwarzer Adler, kterému tehdy vládli milí manžele z Axams. O několik let později jsem opět podlehl a zavolal do Schwarzer Adleru, přijel, ubytoval se a těšil se na kuchyni pana domácího a povídání jeho paní. Vše však bylo trochu jiné, z jídelny zmizely lovecké trofeje, stálých hostí bylo méně o to více chodili známí a po nějaké chvíli jsem se dozvěděl, že je to poslední víkend, kdy pan domácí vaří a paní stele. Staré dobré časy se nachýlily, jako štamgast jsem dostal prachem obalenou a zažloutlou publikaci Tirolsko, jejíž fotky visívaly na stěnách chodeb. A tak skončila má první láska, přišly však jiné, a do Praxmaru si rád zajedu, vyběhnu na Zischgeles nebo Lampsenspitze, vypiju pivo a sním štrůdl v Alpengasthofu a zavzpomínám na "prvničku ".

Sellrain je vcelku malý, ale túr je nepřeberně a nelze popsat vše, proto jsem vybral to, co považuji za nejzajímavější. Popis jsem členil podle východisek.

Praxmar, Lüsens a Westfalenhaus

1. Lampsenspitze (2 876)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 689 m.n.m. 2 876 m.n.m 1 187 m 1 187 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30° 3-4 h Praxmar

Popis:
Přímo z parkoviště jdeme okolo budky vleku, stoupáme po sjezdovce vzhůru. Nad sjezdovkou zprvu řídkým lesem následně výšvihy do sedélka. Odtud podle sněhových podmínek buď na lyžích, nebo pěšky na vrchol. Sjezd s mnoha variantami podél výstupové trasy. Výstup lze podnikat i za méně příznivých lavinových podmínek.
Jedná se asi o nejnavštěvovanější kopec celých Tirol, vhodné na všední den.

2. Zischgeles (3 004)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 689 m.n.m. 3 004 m.n.m 1 315 m 1 315 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30°- 35° na krátkem úseku 4 h Praxmar

Popis:
Z parkoviště jižním směrem přes potok a po nepoužívané sjezdovce stoupáme údolím, ve zhruba 2 400 m se údolí stáčí doleva pod strmý závěrečný svah. Vystupujeme jeho levou, východní, mírnější částí a traverzujeme na západ do sedla. Podle sněhových podmínek na lyžích pod vrcholový výšvih. Poslední metry musíme pěšky. Sjezd podle výstupové cesty, nebo pokud tomu lavinové podmínky dovolí, ze sedla přímo na sever, nebo západním údolím. Často lavinézní, pozor zejména po periodách silného západního, či severního větru.
Tip
Pro ty, kteří mají rádi závody, je v Praxmaru pořádán legendární Wildsaurennen čtyřčlenných hlídek: první vybíhá na Lampsen, druhý sjiždí, třetí běží na Zischgeles a poslední z něj šusuje do cíle. Nejlepší časy okolo dvou hodin.

3. Schöntalspitze (3 002)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 634 m.n.m. 3 002 m.n.m 1 368 m 1 368 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30°-35° 4 h Lüsens

Popis:
Z parkoviště jihozápadním směrem k Schöntal, k potoku a dále do Schöntalu. V závěru údolí, na jižní straně, se vypíná Schöntalspitze. Na lyžích se dá vystoupit až na předvrchol (2 945), zde je ski-depo a dále pěšky na vrchol.
Tip
Pro ty, kteří míří na Westfalenhaus, je možný za firnových podmínek sjezd z předvrcholu nejdříve na sever a přes západní sedlo následně na jih (S). Tento sjezd je vhodný i v případě, že je na východních svazích již krusta.

4. Lüsenser Fernerkogel (3 298)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 634 m.n.m. 3 298 m.n.m 1 664 m 1 664 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M nebo S 30°- 35° 5-6 h Lüsens

Popis:
Fernerkogel dominuje údolí svou mohutností a přitahuje zraky skialpinistů svým mohutným prahem a severovýchodním kuloárem. Z parkoviště jdeme po běžecké trati až do závěru doliny a západní částí prahu na Lüsenser Ferner. Po ledovci stoupáme pod stěnami Fernerkogelu, ve výšce asi 3 000 m jsou plotny protnuty kuloárem, který směřuje severovýchodním směrem do malého sedla Rotgratferneru. Po ledovci opět severozápadním směrem do jižního sedla. Do sedla již pěšky a následně hřebenem na vrchol.
Sjezd buď výstupovou trasou, nebo levým příkrým kuloárem Rotgratferneru. (Při výstupu nutno zkontrolovat podmínky) anebo pravým kuloárem Rotgratferneru. Oba kuloáry mají sklon přibližně 40°.

5. Längentaler Weisserkogel (3 217)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 634 m.n.m. 3 217 m.n.m 1 585 m 1 585 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30°- 35° 5-6 h Lüsens

Popis:
Z parkoviště dále údolím až k nákladové lanovce, pod lanovkou vystoupíme pod Westfalenhaus (2 273), ten mineme a pokračujeme až do závěru doliny, zde traverujeme na západ abychom na vrchol vystoupili ze severu. Sjezd výstupovou trasou.

Kühtai a Haggen

Kühtai nabízí řadu krátkých výstupů na vrcholy severního hřebene (Pirchkogel, Grießkogelscharte, Hochalter), kde nástup usnadňují lanovky. Tím se stává atraktivní pro méně náročné, nebo pro rodinky, kde část může holdovat lyžování na přírodním sněhu a ostatní stihnou vyběhnout na blízký vrchol. Za dobrých sněhových podmínek je možné ze severního hřebe sjet až do Inntalu.

6. Zwieselbacher Roßkogel (3 081)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 513 m.n.m. 3 081m.n.m 1 568 m 1 568 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30° 5 h Haggen

Popis:
Z parkoviště severním směrem přes louku do řídkého lesa, údolím po cestě až k soutěsce, přímo soutěskou do další části Kraspestalu, údolím až pod skalní práh, který obcházíme zleva strmým svahem. Nad prahem pohodlně na ledovec až pod závěrečné skalky, nejprve pod skalky, které obejdeme zleva. Za dobrých podmínek dojdeme na lyžích až na vrchol. Sjezd podél výstupové trasy. Další možností je sjezd na jih k Pforzheimerhütte.

7. Wechner Scharte (2 758) a Schafzoll (2 399)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

1 900 m.n.m. 2 758 n.m 858 / 1 300 m 858 / 1 300 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30° 4-5 h U hráze přehrady Längental

Popis:
Přes hráz přehrady, po cestě na západ. Před koncem cesty do řídkého lesa a tím do Mittertalu, až na konec údolí, kde se schovává západní svah Wechter Scharte - většinou prašan. Ze sedla se dá vystoupit (III-IV) na Maningkogel. Sjedeme zpět až k řídkému lesu (2 000), nalepíme pásy a vystoupíme severovýchodnímy svahy na Schafzoll.

St. Sigmund a Neue Pforzheimerhütte

Ze St. Sigmund vybíhá dlouhé údolí Gleirschtal, které ve své zadní části ukrývá skvělé túry. A aby k túrám nebylo moc daleko, je zde Neue Pforzheimerhütte (2 308), která zamezí zbytečnému běžkování.

8. Nördlicher (3 106) a Südlichste Sonnenwand (3 091)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 308 m.n.m. 3 106 m.n.m 1 400 m 1 400 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

M 30-35° 5 h Pforzheimerhütte

Popis:
Z chaty údolím na sever. Za východním žebrem Vordere Sonnenwand odbočíme na jihozápad a uvidíme náš cíl Nördlicher Sonnenwand. Ledovcem (pozor trhliny) vystoupíme na vrchol. Z vrcholu sjedeme podél výstupu zpět do hlavního údolí, zde nalepíme pásy vystoupíme následným bočním údolím přes ledovec na Südlichste Sonnenwand. Oba sjezdy jsou parádní zážitek.

9. Gleirscher Fernerkogel (3 189)

Start: Cíl: Stoupání: Klesání:

2 308 m.n.m. 3 189 m.n.m 1 050 m 1 050 m

Obtížnost: Max. Sklon: Čas: Místo:

S 30-40° 5-6 h Pforzheimerhütte

Popis:
Z chaty až na konec údolí, zde doprava a následně kuloárem na severní hřeben. Z něj závěrečnou strmou stěnou (40°) na vrchol. Sjezd výstupovou trasou

Průvodce a mapy

Sellrain, R. a S. Weiss
Mapy: AV-Karte 31/2 Sellrain