Zimní lezení ve Velické dolině

Autor: Jan Polák <japola (zavináč) atlas.cz>, Zdroj: Jan Polák, Vydáno dne: 25. 02. 2011

---

Malá pozvánka do zimních hor.

Datum v kalendáři se konečně převalilo přes oficiální začátek zimy, teploty klesají pod bod mrazu dokonce i v matičce Praze a kolotoč zimního lezení se začíná pomalu roztáčet. Tak nasedat! Ať vám neujede!



Mezi místa, která nabízejí pestrý výběr zimních túr pro začátečníky i zkušené horaly bezesporu patří Velická dolina ve Vysokých Tatrách. Samotná dolina měří asi 5,5 km a tvoří ji tři na sebe navazující patra. Prvnímu z nich dominuje Velické pleso a je zakončeno strmou jezerní stěnou, tzv. „Večným dážďom“. Nad ním leží plochá Kvetnica s malým Kvetnicovým plieskem a nejvyšší patro tvoří Horná Kvetnica s Dlhým plesem, ohraničená vrcholy hlavního hřebene. Lezecky zajímavější jsou však jiné vrcholy.

Zejména východní srázy masivu Gerlachovského štítu (2663 m) jsou vážné a důstojné cíle na zimní období, ale i protější západní stěny vrcholů hřebene Velických Granátů se nemají za co v zimě stydět. Právě v nich se nachází většina ledů, některých i několikadélkových, které by neměly uniknout vaší pozornosti.

Z výrazného kotle ve středu stěny padají ledové kaskády Birkenmajerovy cesty,
napravo od nich je „Nevěstin závoj“.



Jeden z nich se tvoří ve spodní části Birkenmajerovy cesty do sedla pod Dvojitou (II-III), v těsném sousedství jiného pěkného ledu, „Nevěstina závoje“. Pokud jsou slušné podmínky najdete tu pěkné tři délky ledového lezení a zvlášť poslední z nich, mohutná široká kaskáda překonávající skalní stupeň do kotle pod Velickou stěnou, stojí opravdu za vylezení. Cesta podobně jako „Nevěstin závoj“, místní ledová klasika, končí žlabem vedoucím na hřeben, odkud lze pohodlně sestoupit po „Granátové lávce“ zpět do doliny.







Komu by se zdálo, že potřebuje něco kolmějšího, může přeběhnout na protější stranu doliny a zkusit svůj ledový um na „Orolínově ledu“ a nebo na známém „Sopeľu“.

Těm méně zkušenějším lze doporučit nenáročný sněhový výstup na Litvorový štít (2431 m) přes Litvorové sedlo, zakončený skalnatým J hřebínkem na vlastní vrchol (I), případně túru na Východnou Vysokou (2429 m), z jejíhož vrcholu je možno pokračovat hřebenovkou na Bradavicu (2492 m) a dále přes věze Velických Granátů a „Granátovou lávkou“ seběhnout ke Sliezskemu domu.





Za dobrých podmínek lze uskutečnit i vyloženě velehorský výstup „Krčmářovým žlabem“ na nejvyšší vrchol Vysokých Tater, Gerlachovský štít. V kombinaci se sestupem přes „Batizovskou Próbu“ se jedná o nádherný a impozantní přechod tohoto vrcholu.



Pokud vám sedí zimní lezení ve skalním a kombinovaném terénu, upřete své zraky na Čertovu vežu a její pravé žebro SV stěny (IV, jedno místo V), případně se nechte zlákat mohutnou východní stěnou samotného Gerlachu. Výstup „Pravou částí V stěny“ (V – VI, Birkenmajer) patří k vážným tatranským podnikům a jako k takovému je třeba k němu přistupovat s jistým respektem.



Mohlo by se na první pohled zdát, že Velická dolina je „zemí zaslíbenou“, ale přece jen má „malou“ vadu na kráse. Ta vada se jmenuje hotel Sliezsky dom. Nejenom, že je to nehezká, krajinu hyzdící obluda, ale navíc ubytování v něm vám pořádně provětrá peněženku. Za noc zde totiž zaplatíte podle typu pokoje mezi 658,- Sk a 1498,- Sk za osobu. Cena je sice včetně snídaně, ale ani s 10% slevou na legitimaci ČHS to není žádná sláva.



Naštěstí, vysoké ceny vám pomůže lépe strávit příjemná, vlídná a vstřícná obsluha se starostí o váš jídelníček.





Bez ohledu na to je ale Velická dolina atraktivním cílem a bylo by jistě škoda, kdybyste ji nezařadili do seznamu potenciálních cílů. Stojí za to!

Druhé vydání. Článek vyšel poprvé 5.1.2008, ještě před přechodem Slovenska na Euro.