Nízké Tatry v zimě

Autor: Michal Sylla <michalsylla(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Tereza Kosinová, Vydáno dne: 16. 02. 2008

---

Pozvánka nad mraky

Přejít hřeben Nízkých Tater je mým snem už dávno a letošní zima byla nejlepší možností si ho uskutečnit.


Přejít hřeben Nízkých Tater je mým snem už dávno a letošní zima byla nejlepší možností si ho uskutečnit. Na nádraží v Popradě i v Telgártu pod Kráľovou Hoľou mrzne až praští, ale na hřebenu Nízkých Tater už na nás čeká slunečná modrá obloha. Inverze je dobrá věc, co víc si přát.

Pěšina na Kráľovu hoľu je krásně prošláplá. Jsme rádi, že nemusíme hledat cestu. Z vrcholu hory je nádherný výhled. Je tu i malá místnůstka, kde se můžeme zahřát. Dalo by se tady i přespat.



Na Andrejcovu chatu je to ještě pěkný kus cesty a tak nezbývá než vyrazit. V létě snadno schůdná trasa se v zimě mění v zmatený a náročný terén. Naše postupová rychlost se v hlubokém prašanu rychle snižuje. Ikdyž po uši zapadáme do prašanu, nechce se nám nazouvat sněžnice. Rozcestníkům, které ukazují kolik času nám ještě zbývá, není radno věřit. Na plánovanou chatu Andrejcovu je to ještě pěkný kus cesty a tak uleháme do první objevené salaše u Zdierského sedla.



Probouzíme se do mrazivého rána, a přestože se z vyhřátého spacáku nechce, nezbývá než vstávat. Den je krátký a už teď tušíme, že dojdeme zase za tmy. Užíváme si krásné výhledy na Vysoké Tatry a Roháče. Pod sněhovou peřinou jen těžko rozeznáváme jednotlivé části zimních Tater.



Nárazový vítr, polom a namrzlý sníh nás výrazně zpomalují. Smiřujeme se s myšlenkou, že i útulna vysněná pro dnešní den - Ramža - je nedosažitelná. Zahazujeme časový rozpis naší cesty. A protože všechny ostatní salaše na mapě u sedla Kolesárová odnesl polom, hledáme vhodné místo k zimnímu spánku. Doufáme, že noc bude teplá a že medvědí chlupáči opravdu spí. Postavený stan dvou bludných Holanďanů nás utěšuje v tom, že nejsme jediní, kteří nezvládli ujít tento náročný úsek.



Další den už nás čekají jen nádherné výhledy. Dlouhý nezkrotný polom, který začal u Velké Vápenici pro nás a naše sněžnice vytváří přímo překážkovou dráhu. Pro příští plánování trasy je s ním určitě třeba počítat.





Od útulny Ramža se cesta konečně uklidňuje a nám nezbývá než se s Tatrami rozloučit. Dovolená končí a tak závěr trasy musíme odložit na příště.