LANA A UZLY

Autor: Marek Cerman <(at)>, Zdroj: Marek Cerman, Vydáno dne: 14. 04. 2008

---

Metodický seriál

V následujícím textu začínáme seriál informací o základech horolezecké technicky. Několik na sebe navazujících článků bude věnováno zejména technickému vybavení při provozování horolezectví a bezpečnosti pohybu v ledovcovém terénu.

V textech najdete i návody, jak postupovat v krizových situacích a jak si počínat v případě nehody. Informace v tomto seriálu budeme vztahovat zejména k našim nejbližším velehorám Alpám, protože si myslíme, že většina z nás právě tyto hory navštěvuje

LANA

Lano je symbolem jištění a bezpečnosti, spojuje jednotlivé členy výstupového družstva a kamarádi spojení lanem musí spoléhat jeden na druhého. Lano slouží pro jištění při výstupu, sestupu i ke slanění. Když se řekne horolezec, téměř každý si představí sportovce s lanem.

Podle pružnosti a schopnosti tlumit pád dělíme lana na lana statická a dynamická. Statické lano se při zatížení prodlouží o max. 5% (běžně 2-3%). Tato vlastnost je vhodná tam, kde lano zatěžujeme staticky zejména při šplhání nebo při slaňování.

Statické lano se používá jako fixní při velehorských výstupech, pro slaňování na delší vzdálenosti (speleologie, canyoning apod.), nebo pro budování lanových mostů a traverzů. Z hlediska horolezectví, skialpinismu a VHT nás však více zajímají lana dynamická.

Dynamické lano se při zatížení prodlouží o 6 až 12% a díky schopnosti tlumit dynamický ráz (kinetickou energii padajícího předmětu nebo osoby) je vhodné pro zachycení pádu horolezce. Dynamická lana se běžně používají i pro slaňování a jako lana fixní pro zajištění kratších úseků cest (do 50 m). Pokud budeme dále mluvit o „lanech“, budeme tím myslet lana dynamická. V případě, že se bude jednat o lano statické, vždy to bude výslovně uvedeno.

Dynamická lana se dělí podle způsobu použití:

Jednoduchá lana jsou označena symbolem 1. Používají se v jednom pramenu a jsou určena zejména pro sportovní lezení na skalách, cvičných stěnách a pro vysokohorskou turistiku. Jejich výhodou je jednoduchost manipulace díky používání jen jednoho pramene. Průměry jsou od 9,5 do 12,5 mm. Nevýhodou je nebezpečí přetržení lana při pádu v případě, že je vedeno přes skalní hranu. Při použití běžné délky 50 m lze s tímto lanem slanit jen 25 m.

Poloviční lana jsou označena symbolem 1/2. U tohoto lana je menší nebezpečí přetržení na skalní hraně, protože je vedeno dvojitě, přičemž při výstupu se do jistících bodů jednotlivé prameny lana zakládají střídavě. Tímto způsobem je zlepšen i pohyb lana při výstupu, což je v členitém horském terénu, jako jsou skalní hřebeny, velká výhoda. Jsou-li oba prameny zapínány do stejného jisticího bodu, musí mít každý samostatnou karabinu, aby nedošlo k přepálení vzájemným třením. Také v jisticí brzbě musí být oba prameny od sebe oddělené. Poloviční lano lze při běžném pohybu na ledovci (ne ve strmých ledových stěnách!!!) použít i najednoducho. Průměr polovičního lana se pohybuje od 8 do 9,5 mm. Nevýhodou je většinou vyšší hmotnost dvojice 50 m dlouhých lan (oproti jednomu jednoduchému 50 m lanu) a složitější manipulace s dvojicí lan. Výhody jsou jasné: vyšší bezpečnost – při použití dvou polovičních lan 50 m dlouhých lze slanit celou lanovou délku. Poloviční lano je díky svým vlastnostem nejpoužívanějším lanem při lezení v horách.

Dvojité lano – „dvojče“ – je označené symbolem dvou protínajících se kružnic. Dvojité lano je o něco tenčí a lehčí než lano poloviční a do jistících bodů se zakládají vždy oba prameny lana. Průměr dvojitého lana se pohybuje od 7 do 8,5 mm. Jeho pohyb v jistících bodech je díky zapínání obou pramenů lana trochu náročnější. Kromě této nevýhody má dvojité lano všechny výhody lana polovičního. Při přechodu ledovců je třeba použít lano dvojitě. Toto lano je určené zejména tam, kde je požadována co nejnižší hmotnost při zachování vysoké bezpečnosti techniky používání dvojitých lan (lezení velkých stěn).




Používání polovičních a dvojitých lan v horském terénu v posledních desetiletích prakticky eliminovalo neštěstí způsobená přetržením lana při pádu přes ostrou skalní hranu.





OSTATNÍ LANOVÝ MATERIÁL

Pomocné šňůry (Reep šňůry) - jsou vlastně statická lana o různém průměru. Jejich použití je rozsáhlé. Používají se například jako spojovací článek mezi jištěním a lanem, ve formě prusíkovacích smyček pro postup na laně, na provázání skalních hodin při budování postupového jištění, pro blokování polohy v různých záchraných technikách, ale i jako náhrada prasklé tkaničky v botách nebo na opravu popruhu batohu. Pomocné šňůry se vyrábějí v průměrech od 2 do 12 mm s různou nosností.

Ploché smyčky mají široké použití, používají se jako postupové jištění na ovazování hrotů, provazují se jimi jistící stanoviště na skále, ledu i sněhu, ve formě sešitých expresek umožňují hladší průběh lana prodloužením jistících bodů atd. Dodávají se v různé šířce od 5 do 25 mm. Dodávají se buď v metráži, nebo sešité v různých délkách.




UZLY

Vázání uzlů je základní dovednost, kterou by měl ovládat každý horolezec a alpinista. Teprve správný uzel na správném místě umožňuje lano využít. Seznámíme se se základními uzly, se kterými vystačíte ve většině alpinistických aktivit. U popisu uzlů uvádíme i jejich německé názvy, což se vám může hodit při komunikaci s alpinisty v alpských oblastech.



(Sackstich)

Velmi jednoduchý uzel se širokým využitím. Při jeho vázání nezapomeňte jednotlivě dotáhnout všechny konce vedoucí ven a pečlivě jej urovnejte, zejména použijete-li jej na ploché smyčce. Volné konce vedoucí z uzlu by měly být délku rovnající se minimálně desetinásobku průměru lana nebo smyčky. Výhodou tohoto uzlu je právě jeho jednoduchost, rychlost uvázání a možnost vázat jej i jednou rukou (nacvičujte za domácí úkol). Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, drží dobře.

Použití: Vázání ok na laně pro navazování jednotlivých členů ledovcového lanového družstva nebo jako brzdící uzel na laně při postupu na ledovci. Při provazování skalních nebo ledových hodin a při zakládání jistící smyčky na skále a pískovci ve spárách a na skalních hrotech. Uzel uvážeme i na koncích lan při slaňování, aby nám neprojely osmou, což by mohlo mít tragické následky.



(Bandknoten)

Vážeme jej tak, že nejprve uděláme na konci lana běžný vůdcovský uzel a poté druhé lano vedeme proti směru původního uzle. Slouží ke spojování plochých i kulatých smyček. Výhodou je vyšší pevnost uzle při zatížení proti běžnému vůdcovskému uzlu. Nevýhodou je naopak složitější způsob vázání vyžadující použít obě ruce, což může být podstatné zejména při budování postupového jištění v nestabilní lezecké pozici.

Použití: Spojování popruhových i lanových smyček a pomocných šňůr v jistících stanovištích a při postupovém jištění.

Spojování plochých smyček jako náhrada za sešité smyčky. Spojování lan při slaňování.



(Achterknoten)

Výhodou tohoto uzlu je jedna z největších nosností (rozdíl zejména oproti vůdcovskému uzlu). Je to dáno tím, že prameny lana mají větší třecí plochu a jsou vedeny s menšímy ohyby. (Lano nejčastěji praská právě v místě ohybu.) Také se tento uzel po zatažení lépe povoluje. Při protisměrném vázaní osmičkového uzlu postupujte pečlivě a pokud si nejste stoprocentně jisti, nechte si uzel překontrolovat od kamaráda. Tento uzel vás spojuje s lanem! Nevýhodou tohoto uzlu je jeho vyšší složitost a větší velikost.



Použití: Navazování na lano, kde se váže protisměrně: na laně nejprve uděláme osmičkový uzel a poté volný konec provlečeme úvazkem. Lano pak vedeme zpět uzlem proti směru původního uzlu. Spojování lanového materiálu kruhového průřezu tam, kde vyžadujeme co nejvyšší nosnost uzlu.



(Spierenstich)

Tento uzel se musí uvazovat oběma rukama a dát pozor, aby byly obě jeho části ve správné vzájemné poloze, kdy se uzly do sebe zaklesnou. Nejlepší je po zavázání kontrolně škubnout svázanými konci od sebe.

Použití: Používá se k bezpečnému spojení dvou lan, například při slaňování. Můžeme jím také svázat lana různých průměrů. Drží i na kevlarových a jiných méně ohebných a hladkých smyčkách. Na volné konce můžeme ještě uvázat pojišťovací uzel.



(Mastwurf)

Na první pohled jednoduchý uzel používaný zejména při zajištění lana „na pevno“. Přes svou jednoduchost dobře drží a je dobré se ho naučit vázat na zavěšenou karabinu jednou rukou (cvičte pravou i levou). Výhodou je, že můžete měnit délku jednotlivých konců, které z uzlu vychází bez jeho rozvázání. Takto můžete ideálně nastavit napnutí fixního lana nebo vaší polohu vůči jistícímu stanovišti.

Použití: Sebejištění na stanovišti (nemusíte se odvazovat z lana a používat „odsedávací“ smyčky – obr. 7)



Při natahování fixního lana použijeme tento uzel pro připevnění k jistímu bodu přes karabinu v průběhu lanové délky. Ovazování skalních hrotů při postupovém jištění.



(Halbmastwurf)

Uzel, který dal jméno jedné ze základních horolezeckých karabin HMS (Halbmastwurf Sicherung – Jištění polovičním lodním uzlem). Díky speciálnímu tvaru karabiny HMS lze spolulezci lehce povolovat a dobírat lano. Při zatížení tento uzel vytváří ideální tření pro zachycení pádu s možností pozvolného zabrždění prokluzem lana. Tento způsob zachycení pádu spolulezce má výhodu nejen menšího silového zatížení jistícího řetězce, ale i nižší rázovou sílu, která působí na padajícího a jistícího. Volný konec vycházející z uzlu je třeba vždy držet v ruce (jinak hrozí nekontrolovaný prokluz lana).

Použití: Používá se v kombinaci s karabinou HMS pro jištění spolulezce. Šipka na obrázku ukazuje směr tahu od spolulezce při případném pádu. Jištění při postupu ve firnovém poli, kdy je karabina HMS zapnuta k zapíchnutému cepínu. V případě pádu spolulezce musíme nechat lano proklouznout a pád zastavit pozvolně, jinak hrozí vytržení cepínu ze sněhu. Uzel se hodí i pro nouzové slaňování v kombinaci s HMS karabinou, pokud nemáme k dispozici jinou slaňovací brzdu. Jednoduchým protažením lana přes zámek karabiny lze z polovičního lodního uzlu udělat „celý“ lodní uzel, což je třeba například pro fixaci lana po pádu spolulezce. To je třeba dobře nacvičit již v domácích podmínkách.



(Prusikknoten)

Samosvorný uzel vázaný pomocnou šňůrou na silnějším laně. Šňůra a hlavní lano musí mít dostatečný rozdíl průměrů, aby po zatížení uzel po laně neujížděl. Vhodný průměr šňůry je 5 mm pro poloviční a dvojitá lana a 6 mm pro lana jednoduchá. Po hlavním laně se lehce posunuje a při zatížení drží. Ideální je všude tam, kde potřebujeme nastavit polohu uzlu a po zatížení tuto polohu udržet. Naučte se tento uzel vázat i pro ten případ, že máte volný jen jeden konec pomocné šňůry (obr. 10), hodí se to zejména při záchraně na ledovci.

(Prusikknoten)

Použití: Při záchranných akcích, jako je vyprošťování z ledovcové trhliny apod. Tomuto tématu se budeme blíže věnovat v některém z pokračování našeho seriálu. Podle Prusíkova uzle se nazývá technika postupu po zavěšeném laně tzv. prusíkování, kdy používáme dva uzly na jednom laně. Varianta Prusikova uzle se hodí v kombinaci s karabinou jako náhrada za blokanty („Jumary“) při postupu po fixním laně. Pro samojištění při slaňování, kdy tento uzel zabrání pádu slaňujícího v případě ztráty kontroly.

Pamatujte, že i sebezkušenější horolezec může ztratit kontrolu nad situací například při zasažení padajícím kamenem.

Trénujte uzly a práci s lanem!

V příštím dílu našeho seriálu se zaměříme na úvazky, karabiny, budování jistícího stanoviště a na pravidla při slaňování.

---

Marek Cerman je instruktorem Rakouského Alpenvereinu