Výjimka pro Český Ráj

Autor: Alena Čepelková <acepelkova (zavináč) netsystem.cz>, Zdroj: Alena Čepelková, Vydáno dne: 19. 03. 2008

---

Jak se jednalo v roce 2006

Omlouvám se, většinou nemám čas, a proč to nepřiznat, ani nervy nějak komentovat příspěvky na lezeckých serverech. Nyní mne ale zaujaly komentáře neznámého B.J. ke článku „Němci a Rakušané odcházejí z UIAA“.

Petr Jandík tam sice v diskusi pochybil ve znalosti poskytovaných slev v Tatrách, B.J. však zase motá dohromady věci okolo žádostí ČHS o povolení lezení tam, kde je k tomu třeba souhlas příslušných orgánů.

Podle jeho mínění si vedení svazu někde nehorázně usnadňuje práci, jinde si ji naopak zbytečně přidělává – viz žádáním o povolení k lezení, které je pak učiněno způsobem „vyhrazení“ pro všechny a nikoli „výjimkou“ pro žadatele – což ale nastalo u případu Broumovska a nikoli Českého Ráje, a navíc nezávisle na přání či nepřání žadatele – zde svaz přistoupil na diskutabilní podmínky „vyhrazení“ za poměrně hysterické situace. B.J zmiňuje také „velkopanský přístup vedení ČHS“ k vyjednávání a mně nezbývá, než si to vztáhnout na sebe, jelikož tohle jednání o „výjimce“ jsem totiž doopravdy řídila, jako druhý počin v problematice žádostí ČHS o povolení lezení po mém nástupu do funkce.

Český Ráj je pro pískovcové lezce další zásadní oblastí, a tak samozřejmě bylo jasné, jak důležité bude „uhrát“ maximum a nic nezkazit. Možná bude užitečné přiblížit, jak vlastně ten proces proběhl. S tehdejší vedoucí SCHKO Lenkou Šoltysovou byly v minulosti vždy poměrně dobré a korektní vztahy. S dostatečným předstihem byla podána obvyklá žádost svazu o „výjimku“ na další období pro celé území Č. Ráje a nic nenasvědčovalo tomu, že nastane nějaký problém. Ale on nastal – návrh rozhodnutí v zahájeném správním řízení dostal na starosti na SCHKO referent, který snad jako jediný na správě neměl pranic společného s horolezectvím a rozhodně by tudíž nemohl být obviněn ze zaujatosti. Nevím, zda to byla nadsázka či fakt, ale na jednání ostatní ze Správy tvrdili, že text návrhu neznali do okamžiku projednávání na místě ani oni sami. Tak, jak byl návrh podán, znamenal pro lezce katastrofu; vypadalo to, že by jedním šmahem odboural tradiční lezení v Českém Ráji.



Nakonec se obě strany dohodly na dalším termínu jednání s tím, že svaz bude návrh písemně připomínkovat a zdůvodní, proč jsou některá opatření v návrhu rozhodnutí pro žadatele neakceptovatelná.

Hledáním argumentace a kompromisu se šancí na úspěch dohody se zabýval neprodleně VV, nad návrhem se strávilo hodně času, hledaly se různé cesty, jak nepříznivý původní postoj SCHKO zvrátit, ale zcela zásadní zásluhu na tom, že nakonec „výjimka“ dopadla tak, jak dopadla, měli lezci z místních vrcholovek, Gomi, Bojsa a ostatní, kteří byli přizváni na druhé jednání. To proběhlo, podle mého mínění, velmi korektně. Obě strany probíraly oblast po oblasti a skálu po skále kde, co, odkdy, dokdy, jaké má důvody OP k ochraně té které lokality, jaké mají důvody lezci k tomu a tomu požadavku a výsledek byl slušný kompromis, dokonce bylo území o něco zvětšeno oproti výjimce minulé. (Co jsem osobně nemohla strávit, byl zákaz lezení na Suškách ze severu, padlo to ale na oltář kompromisů; a možná neuškodí říci, že lobbying za možnost (!) povolení MG na Panťáku byl neúspěšný).

Pozn:. pytlík, který má lezec na pravém boku, je zavřený a obsahuje klíče a peněženku

Odkud pramení ona interpretace „velkopanskosti“ se mohu jenom domnívat, mrzí mne to, protože podle toho, co jsme měla možnost poznat, považuji právě vztahy na „místním pískovišti“ z hlediska opatrování své lokality, starosti o ní a nutné součinnosti lezecké komunity a orgánů OP za vzorové. Dalším problémem, na který se při projednávání této výjimky narazilo, bylo ono určení „pro koho“. O povolení horolezecké činnosti může požádat kdokoli, a žádost se pak řeší ve správním řízení, což nakonec může potvrdit i úspěšná agentura Discovery. Svaz požádal o povolení pro své členy a jako tradičně i pro členy UIAA. Nesouhlasím s názorem, že by tomu tak nemělo být, opačný postoj by znamenal opravdovou zahraniční ostudu – a to i s plným vědomím toho, že pak stačí být členem OeAV a placení příspěvků svazu se vysmát….což v případě nezměněného statutu quo už od příštího roku možné legálně nebude. Každopádně se tehdy, asi poprvé v historii žádostí, narazilo na právní problém, zda lze vydat rozhodnutí pro tuto cílovou skupinu lezců, když UIAA není účastníkem řízení.

UIAA naši žádost o souhlas s účastnictvím bez problémů potvrdil v takovém termínu, že se nenaplnily obavy, že by se kvůli čekání na tento dokument muselo správní řízení přerušit. Jsem si vědoma že není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Zavděčit se všem lezcům by byl ale úkol zcela nadlidský. Úspěšně skloubit obě poslání svazu, totiž hájit zájmy lezců a zároveň chránit horolezecké terény pro příští generace šetrným přístupem, patrně taky.

Co mohu k tomu ještě dodat je opravdu jen to, že svaz a OP by už podle stanov a zaměření svazu neměli být soupeři. Je jasné, že „dohoda jistá“ mezi nimi nikdy existovat nebude, ale slušné a korektní jednání může jednání o vzájemném respektování potřeb druhé strany jedině ulehčit. Pokud svaz jako celek nebude čitelný, je to škoda, za kterou si můžeme sami.