MG na písku ano, nebo ne?

Autor: redakce <redakce(at)horyinfo.cz>, Zdroj: Zdeněk Patzelt, Petr Jandík, Jan Polák, Vydáno dne: 28. 03. 2008

Co na to odstupující ředitel NP České Švýcarsko?

Bílá mračna se stahují nad Českou kotlinou a všichni s napětím očekávají, co se stane, až bude valná hromada ČHS hlasovat PRO či proti NĚMU! Začne se na české oblasti sypat bílý prášek a nebo tradicionalisté vybojují další vítězství?



Ať tak či onak, v lezecké komunitě to vře a s blížícím se datem konání valné hromady ČHS se přiostřuje argumentace na obou stranách barikády. Možná nebude od věci podívat se na názor člověka, který je dobře seznámen se situací nejen jako aktivní horolezec a bývalý reprezentant, ale i jako člověk, jemuž je ochrana přírody již po několik let denním chlebem. Tím člověkem je odstupující ředitel NP České Švýcarsko Zdenek Patzelt, v lezeckých kruzích známý pod přezdívkou „Káče“.

Zdeněk Patzelt na Monte Colodri, 1986
Zdeněk Patzelt na Monte Colodri, 1986, foto: Petr Jandík


PJ: Situace je taková, že v celém světě (např. světově proslulé oblasti jako Frankenjura, Španělsko …) se ve skalkách považuje lezení s Mg za normální a nikdo se nad tím nepozastavuje. Dokonce to dospělo tak daleko, že i v oblastech, kde jsou expresky nastálo v majlonkách a chyty omaglajzované tak, že z 95 % vidíš kudy ta cesta vede, někteří lezci považují přelezení takové cesty na první pokus za OS styl (např Jenny Lavarda a většina ostatních), ale jsou tu i další, kteří jsou trochu kritičtější v pohledu na věc a považují to za jasný přelez Flash (Stefan Glowacz). V každém případě ale použití Mg nikdo neřeší….

Z. Patzelt: „Musím přiznat, že mě to vždycky vytočí, když někdo začne argumentovat tím, že v Americe nebo někde jinde ve světě se to taky může, tak co vám na tom tady vadí? Proboha! Snad jsou lidi alespoň trochu myslící a měli by vědět, že jsou nějaké souvislosti. A ten samý příklad je s pískovcem, ten byl vždycky něco jiného, než nějaká Jura nebo jiné takové oblasti… A nebo si snad myslí, že u nás se Mg v Labáku povolí a o pár metrů dál v Sasku to bude zakázané? Jak si to jako představují? Nehledě na to, že by to způsobilo zvýšenou koncentraci lezců (ano i těch z Německa, kteří si doma do Mg ani nehrábnou a jezdili by prášit do Čech) na území NP a chráněných oblastí a to by s největší pravděpodobností mělo další dopad ve zpřísnění pravidel pro ochranu přírody na jejich územích.“

PJ: Argumentem zastánců Mg je i to, že současná pravidla jsou špatná a tak proč by se měla dodržovat, když neodpovídají současnému trendu lezení.

ZP: „Argumentovat tím, že pravidla jsou špatná a nerespektují vývoj je přece šílený! A proto je vědomě nerespektovat? Pak samo sebou musí všichni počítat s tím, že můžou být potrestáni disciplinární komisí. Je to stejné, jako když nedodržuji pravidla silničního provozu. S tím rozdílem, že tam nikdo neargumentuje tím, že pravidla jsou špatná…“



Džantugan
Džantugan, foto: Petr Jandík
Zdeněk Patzelt při výstupu v roce 1983


PJ: Existuje návrh, zda by se v některých místech s koncentrací těžkých cest nemohlo dohodnout, že by se na některých vyhrazených úsecích maglajzovat mohlo.

ZP: „Jsem přesvědčen, že u nás v parku to jednoznačně a naprosto jistě povede k zásadnímu omezení lezení. Lezení se povolí jen tam, kde se uzná, že Mg nevadí a moc takových míst podle mě nebude.

Navíc je téměř jisté,že by se to neřešilo formou, jestli se někde může maglajzovat nebo ne ale řešilo by se, kde se ještě vůbec může lézt. A zůstalo by lezení povolené jen tam, kde by se neřešilo, jestli se maglajzuje a nebo ne, to je můj názor. Nikdo nebude na Ochraně přírody řešit problém, jestli se někde smí maglajzovat a nebo nesmí, protože se bude řešit, kde se smí. Protože, když se řekne, že lezení = lezení s Mg, tak je to potom jedno. Může tak nastat situace, kdy tato poměrně agresivní skupina špičkových lezců to svým způsobem dokáže „posrat“ většině rekreačních lezců.“

PJ: Zastánci Mg se přirozeně snaží podpořit to, čeho chtějí dosáhnout a tak argumentují tím, proč nám to tady chcete zakázat, když …. A snesou hromadu různých případů…

ZP: „To já znám Vždycky se vybere ten extrémní případ a jakoby se posouvá hranice dál za ten extrémní případ. Když chceš zabránit stavbě hotelu, tak taky argumentují, že tam a tam takový hotel stojí a že potřebují taky šestipatrový a to jakoby pořád dohání to nejhorší, co už někde existuje.

Nějaký pravidla se mají ctít a když se nectí, tak nikde nemáš záruku, že třeba za dva roky nevylezou lidi zase třeba s tím, že by neškodilo používat na písku frendy, třeba jenom na nějaký cesty jen….

Vždyť ono by to vlastně pomohlo těm lidem, že by to bylo bezpečnější a tak. To je takové zaklínadlo…“

V tom případě by bylo asi nejlepší skončit s horolezectvím jako takovým, protože ani na umělých stěnách to není bezpečný sport, jak ukazují statistiky úrazů z lezeckých stěn.



Zdeněk Patzelt, horolezec a fotograf
Zdeněk Patzelt, horolezec a fotograf


PJ: „Zastánci magnézia také argumentují tím, že ať si tedy magnézium zakáže ochrana přírody a sama si ten zákaz taky hlídá. Cituji Radka Lienertha: „zrušením bodu MG v našich pravidlech, přesuneme tento bod do roviny dohod ochrany přírody a ČHS. Tedy pokud chce ochrana přírody zakázat MG, pak musí tento zákaz sama aktivně vyžadovat a vyžadovat i jeho plnění.“

ZP: „Já můžu jen zopakovat, že Ochrana přírody nebude řešit, jestli lezení s magnéziem, nebo bez magnézia. Jakmile bude na písku magnézium z hlediska horolezeckých pravidel legální, budou se muset přehodnotit všechny výjimky a návštěvní řády, na základě kterých se leze a lezení se bude povolovat v podstatně menším rozsahu, než dosud, kdy magnézium horolezecky legální není.„

PJ: Díky za rozhovor.

Co přinese další vývoj situace a jak ovlivní horolezectví v Čechách nadcházející valná hromada se můžeme v tuto chvíli jen dohadovat. Je třeba si ale uvědomit, než zvednete ruku pro jednu a nebo druhou variantu, že občanské sdružení s názvem Český horolezecký svaz není tím, kdo drží v ruce trumfy v partii o povolování horolezecké činnosti v chráněných územích a bylo by škoda přijít o mnohé lezecké oblasti jen kvůli honbě za vrcholnými výkony za každou cenu.

Ruku na srdce, kolik procent nelezecké populace zajímá, zda hranice lidských možností je na stupni 9a a nebo výš?

Zdeňka Patzelta se ptal Petr Jandík, zpracoval Jan Polák

Článek o fotografických stránkách Zdeňka Patzelta najdete zde