Tak trochu jiný písek

Autor: Jiří Vodsloň <jirka.vodslon (zavináč) intergraph.com>, Zdroj: Jiří Vodsloň, Vydáno dne: 26. 06. 2008

---

Pfalz

Je noc a na plný plyn uháníme po německých dálnících, zvolna padá tma a cíl je v nedohlednu, ještě tisíc kilometrů a jsme tam - v Provence. Celá devadesátá léta se opakuje téměř koždoroční jarní či podzimní přesun na jih a ignorantský průlet Německem a Francií. Postupem doby vápencové nadšení utichá a dostavuje se přirozená zvědavost zkoumat nové horizonty, a nebo se vracet ke kořenům.

Toto vnitřní rozpoložení je následně umocněno článkem v Klettern a poté listováním v novém průvodci Panica. Je rozhodnuto, nový cíl na obzoru, podpořený vzpomínkami na pískovcové začátky - jedeme okusit Pfalz. Konečně jsou čtyři dny volna, průvodce je nastudován, opuntíkován a za tři hodiny jsme na místě. Lehce mrholí, je po dešti, ale předpověd je pozitivní.

Těším se na písek, který budu moc jistit vklíněnci a friendy, bude tvrdý jak na Suškách a jištěný jak v Juře, s krásnou strukturkou jako na fotkách. Moje představy jsou hned pod skálou lehce korigovány. Kruhy jsou sice blíž než na našem písku, ale k Juře to má daleko. První cesta opraví i pohled na jištění, které se špatně zakládá do kompaktních rajbasových ploten, a na materiál, který nemusí být vždy jako na Suškách. Lenka se jen usmívá a na mé sakrování odpovídá lakonicky "máš, co jsi chtěl". Stoupám zvolna vzhůru. Při dobírání se rozzáří pro změnu moje tvář a poznámky raději polykám. Po prvních třech cestách se shodujeme na tom, že skialpová sezona byla dlouhá, že písek je písek a že je krásně rozmanitý a technický. Po dalších dvou cestách se cítím na pivo a tak se rozhodnu jít něco lehkého, pětkovou klasiku - převislý spáro-komín, nad kterým je v druhé půlce cesty členitá stěna. Spára je klasická, jak u nás, bez jediného kruhu asi 15 m dlouhá. Dole dám symbolického frienda, na kterého následně smutně koukám z osmi metrů. Dalšího, potřebně širokého, mám dole v batohu. Vždyť je to jen pětka! Postoupím ještě tak dva metry, abych vše následně podle Preusse zase zcouval na zem a vzpoměl si na dávný slib, že na písku klasické pětky nepolezu, protože se nechci zabít. Zbytek dne se již nesl ve znamení novějších cest stěnového chrakteru.



Večer ještě hledáme kemping. V Dahnu je plno a tak bydlíme na krásné louce obklopené skalami v Bärenbrunner Tal. Pozdní večer trávíme echt bio stravou v bio-knajpě. I přes všechna bia, typická alsaská specialita Flammkuchen chutná skvěle. Dám si i bio-pivo, abych přesedlal posléze na normální, které se však chutí podobá tomu předchozímu. Následující dny pak holduji raději vínu, které je výtečné - přece jenom je Pflaz blíž k Francii než Bavorsku a i přes nemalé bavorské snažení je zde pivní tradice mladá. (nadvláda bavorská trvala pouhých 150 let).



Ráno nás budí kohoutí kokrhání, bečení a mečení koz a ovcí ze statku. U snídaně nás mile překvapí kempová výběrčí cenou za osobu 2€. Slunce se na nás směje a pod skály je to minutu pěšky - co víc si přát. Celý den lezeme, vychutnáváme pískovcovou rozmanitost, aniž by se konala nějaká dramata. Večer uondáni lezením nemáme chuť na vaření a tak končíme opět v kajpě. Tento rytmus lenivého rána, pěkného lezení a večerní hospody by mohl trvat dlouho, nebýt rozmarů počasí, které nás nakonec vyhnalo zpět do dírek převislé Jury. I přes relativně krátký pobyt se sem zase podíváme a zalezeme si na barevných stěnách Pfalze.

Pfalz

Lezení zde má skoro stejně dlouhou tradici, jako to saské. Je však mnohem více ovlivněno alpskými styly. To se především projevuje v dlouho přetrvávající tradici technického lezení a jen pozvolným nástupem volného, "čistého" stylu. Dokonce zde bylo období válečného stavu mezi tradicionalisty a modernisty, kdy jedni druhým ničili cesty a vrcholové knížky a ti mocní zakazavali těm druhým jejich počínání. Postupem doby hlavy zchladly a našel se vhodný kompromis. Tradiční cesty jsou přejišťovány v duchu tradic a moderní vedou težkými rajbasy a kompaktními stěnami. To znamená, že je dobré se podívat na datum vzniku cesty a její obtížnost. Tradiční cesty lehkého stupně jsou často sasky jištěny. Ty obtížnější, dřívější hákovačky, mají kroužky po dvou metrech (i zde se stavělo, zde je používán výraz Schulterstand, zkratka SS, oproti saskému Unterstützung). Modernisté si pak prosadili používání magnézia od obtížnosti 7+. Dnes se spory odehrávají spíše mezi zelenými a lezci a je třeba dbát dodržování pravidel podobně jako v Juře, kontrolovat na webu zákazy lezení, používat přístupových cest, dělat cesty pouze tam kde se smí, nebrousit skály lanem a v některých oblastech nelézt po dešti.



Pískovec ve Pfalzi není nepodobný tomu našemu nebo saskému, z geologickáho hlediska je však výrazně starší (Trias) a tím i zkompaktnělejší. To má za následek mnohem řídčí výskyt kapes, hodin, krajek a talířů, převažují spáry, rajbasy a obliny, pěkné stěnové lezení po strukturkách najdete od obtížností 7. Rovněž se zde jen zřídka najdou skalní města, spíše jsou zde vidět saské masivy. Výška stěn je od 25 do 60 metrů a cesty mohou mít i tři délky. Lezecká oblast Pfalze je rozdělena německo-francouzskou hranicí, hranice zde probíhala po celá století, což je vidět na velkém výskytu hradů, často trůnících na skalních masívech.

Navštívené oblasti

Luger
Lezli jsme na Weiherwände a Rindsberg Westpfeiler a byli nadšeni. Cesty Südpfeiler 6+, Stairway to Heaven 7-, Klink flink 7-, Pildos Traum 7-, Invalidentrail 7-, Dying Akku 7-, Lange Westwand 7- a Langer Eugen 7- byly lahůdkové, obsahovaly vše, rajbasy, dlouhé dírkové přešahy, krásný travers pro druholezce a navic byly většinou perfektně odjištěny, stačily jen expresky a lano. Do třetice jsem se vydali do oblasti Luger Friedrichv očekávání podobného jako v předešlých oblastech Lugeru. Nalezli jsme mnohem více spár a koutů a jen občas stěnky, ale zato cesty na dvě délky. Cesty: Perestroika 6+, Nasenlänge 6+, Pfeilerwg 6+ a Talkante 6+ určitě stojí za vyzkoušení.

Bärenbrunner Tal
Co víc si přát než levný kemp, dobrou hospodu a skály v dosahu 5-15 minut chůze a lezení pro každého, od 3 do 11.

Obtížnost do 7-
Nonnenfels: Neue Westwand 5+, Direkter Trichterweg 6, Lutzverschneidung 6+
Honigturm: Normalweg 6-
Pferchfeldturm: Großer Südriss 6 (nutno si založit), Sonnenwand 6+, Südwestwand 6+
Sternturm: Nordwandquergang 6, Nordwand 6+
Klosterfels: Direkte Klosterwand 6+, Hungerweg 6+

Obtížnost do 7-8
Nonnenfels: Jubiläumriss 7-, Talwand 8+, Gelée Royale 8+
Honigturm: Flug des Albatros 7+, Zirkelweg 7+, Ullis Oschenfahrt 8, Sick Boy 8+
Pferchfeldturm: Großes Dach 7-, Direkte Eichhornwand 7, Kreuzbube 8+
Klosterfels: Flammende Herzen 8-

Praktické informace

Příjezd

Po dálnicích Mannheim, Landau dále podle vybrané oblasti.

Zvětšit mapu

Nocleh

Na louce v Bärenbrunner Talu za 2€ na osobu a den, s tím že možnost mytí je omezena na ošplouchání se na dvoře u žlabu nebo v potoce. http://www.gaststaette-baerenbrunnerhof.de
Kemping Büttelwoog v Dahnu.

Období

duben - říjen

Výbava

Lano: 50 m, lépe 70 m
Materiál: 17 expresek, sada friendů a stoperů.

Průvodce

Panico: Pfalz J. Richter, S. Tittel, 34,90 €






Internet:
Omezení jarní uzavírky některých stěn (únor - červenec) a novinky na http://www.pfaelzer-kletterer.de.