Expedice Uparisína odstartovala

Autor: Roman "Žebro" Pekař <(at)>, Zdroj: Roman "Žebro" Pekař, Vydáno dne: 01. 07. 2008

---

Lezeckofilmařská expedice do Afghánistánu

Expedice Uparisína 2008 se vydala do Afghánistánu po stopách historické první československé expedice do Vachánského koridoru. Pokusí se o prvovýstup více než 1500 metrů vysokou kolmou severní stěnou Uparisíny a my vás o tom budeme informovat.

2. června:
Odjíždíme. Opouštíme naší velice oblíbenou klubovnu dost neradi i když je před námi jistě zajímavá vidina odvykací kůry v Afghánistánu. Jedeme dnem i nocí a hlavně řídím já. Lišin se zatím dostal jen k nácviku parkování a musím říct, že jsem byl klidný instruktor. UAZ letos frčí jak o závod, vždyť má opravenej motor a převodovku a tak podobně. Bez větších problémů přejíždíme Čechy, Slovensko a na Ukrajinských hranicích nemáme ani čas na cigárko, jak je odbavení rychlé.

Ukrajina

Žádná prohlídka, žádné zabavování diazepamových čípků. Podezřele hladký průběh cesty dává jasně tušit, že něco není v pořádku. Zapuzujeme tuto myšlenku a vyrážíme přes Ukrajinu směrem na hranici s Ruskem. Celou cestu žádný problém, nezastavujeme ani na toaletu. Tyhle potřeby jsou pro nás už něčím dávno překonaným, nespíme, nejíme (vyjímkou bylo asi třicet řízků bez chleba, bagety a obroský biskupský chlebíček), nepotřebujeme vlastně nic. První větší zastávka nás potkala za Kyjevem. Četník, pamatoval jsem si ho už od posledně, nechtěl úplatek. Jen nás informoval, že dálnice na hranice je v remontu, tedy opravě. Co dělat. Nabízí nám variantu 400 km objezdu a nebo že nám nakreslí jeho speciální mapu, s kterou to bude delší o třicet a nic za to nechce. Zajímavé. V čem asi vězí ten oříšek. Trpělivě si necháváme naznačit trasu na papír z jeho trhačky a když je dílo hotovo, je před námi geniální plánek nově postavené silnice, pouze uprostřed chybí most. Objížďka přes vesnici je dostatečně podrobně vysvětlena. Ptám se ho zdali fakt nic nechce. Zaznělo jasné NE. Tak jsme z něj byli překvapení, že mu dobrovolně dáváme malý bakšiš.



Teprve později jsme zjistili, že tento kartograf - amatér se tímto uměním začal asi trvale živit. Po cestě jsme potkávali vozidla a na palubní desce ve vetšině případů ležela mapa úplně stejná s velkou láskou namalovaná, jistě stála podobný překvapený bakšiš.

Rusko

Dorážíme na hranici s Ruskem, tady pro jistotu zbořili všechno. Silnici, most i objezd. Musí se kus po poli a dál potom velkým srázem zpět na silnici. Bezpečně poznáváme tuhle hranici. Celníci bezpečně poznávají nás. I přes starou známost se však chovají i nadále stejně hloupě. Chybí papír – bumážka – bohužel nevíme čeho by se měla týkat. To nám nechtějí říct, čekáme asi 4 hodiny a pak nás vykopnou klasicky po střídání směn. Rusové jsou letos důkladní a vyžadují kompletní rozborku - sborku Uaze. Ve dvou je to dřina, když je vše vyloženo jedeme na rentgen a ptám se jich, co že to vlastně hledaj? Podívali se na me překvapeně, nevěřícně a zpruzeně, ani ten rentgenový snímek nám nedali. V autě v době rentgenování zůstal jen alkohol, maskovaný jako Dobrá voda, a ten se evidentně v rentgenu nepoznal. Nakládáme věci a odjíždíme. Procedura sice zdlouhavá, ale přesně podle litery ruského zákona, dopadla výtečně . Stavíme se na pumpě, dobíráme palivo a protože je noc a klíží se nám oči jdeme spát.