Na kole za maďarským vínem až do samoobsluhy na Žižkově – I. část

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Veronika Dušánková, Vydáno dne: 13. 08. 2008

---

Cyklovýlet (nejen) do maďarských hor.

Otázku: „Kam pojedeme o víkendu lézt?“, si klademe vždy již v pondělí, po několika odpracovaných hodinách …
Kde se však zrodil nápad vzít si tři dny dovolené a vyrazit s kolem „nach Hungary“, již dnes nevím. Ale byla to fajn změna …

„Kdo tvrdí, že Maďarsko je placka, je náš nepřítel!“ Tato věta se stala heslem naší loňské dovolené. Doma naplánovaná trasa přes pohoří Mátra a Bükk se zdála být na pět dnů ideální. Po jejím absolvování však případným zájemcům doporučujeme přidat si alespoň o dva dny navíc.
Auto necháváme (snad trochu odvážně) ve Fiľakovu, malém slovenském městečku poblíž Maďarských hranic.

Po absolvování přibližně třinácti kilometrů po nefrekventované silnici se blížíme k hraničnímu přechodu Somosköujafalu. Hraniční čáru však překračujeme netradičním způsobem. Státní hranice totiž vede uprostřed středověkého hradu Somoška (Somoskö).





Další zastávkou se nám stává moderní město Salgotarján. Toto hornické město nás zve k prohlídce podpovrchového muzea a dlouhých podzemních šachet. Kromě jiného zde měníme peníze a píchlou duši u kola.



Po výborně značených cyklotrasách míříme dále směrem na Pászto. Zde v rychlosti omrkneme středověký měšťanský dům a jelikož se již stmívá, hledáme vhodné místo na nocleh. Kukuřičné pole shledáváme jako vhodné útočiště.
Místní zemědělci nás druhý den budí v brzkých ranních hodinách, takže stíháme přejet do Hollókö ještě za příznivých teplotních a slunečních podmínek. Malá vesnička, která byla právem jako první vesnice na světě prohlášena organizací UNESCO za kulturní dědictví lidstva, nás očarovala.





Stejně nadšeni jsme i z nově zrestaurovaného hradu ze třináctého století vystavěného přímo na sousedním kopci.



Neodoláme a přestože ještě není ani poledne objednáváme si v místní hospůdce sklenku vína. Bohužel – první a poslední na této cestě Maďarskem.  A přitom právě na to jsme se tak těšili!!

Při pohledu do mapy je nám jasné, že legrace končí. Směřujeme na Kékes. Tento nejvýše položený bod v pohoří Mátra je sice jen 1 015 m vysoký, ale zdolat osm set výškových metrů při neustálém stoupání 9-14% je vyčerpávající, zvláště, když teplota ten den vystupuje na 38°C.





Za neustálého povzbuzování a tleskání ostatních výletníků, kteří stoupají k vrcholu ve svých čtyřstopých vozidlech, po několika hodinách zdárně došlapáváme k cíli.
Přiznávám, výhled z padesáti metrové rozhledny (kam Vás doveze výtah) a hlavně pak následující sjezd terénem z Kékese, stojí za tu dřinu !





Putování po pohoří Mátra zakončujeme v Egeru. Znaveni cestou i tropickým počasím vzdáváme jakoukoliv možnou zábavu ve zdejším sklípku a vychutnáváme luxus sprch, teplé vody a toalet. Brzy usínáme a jsme zvědavi, co nás čeká v následujících dnech v pohoří Bükk.