Nové, opravdu horské kousky v Zillertalských Alpách od Davida Lamy a Jorga Verhoevena.
Sehraní spolulezci a mezinárodně velice úspěšní závodníci na umělých stěnách, Jorg Verhoeven a David Lama, stvořili letos celou řadu extrémních alpských výstupů.
Mistrovský kousek první třídy se jim podařil v severovýchodní stěně Sagzahnu, dlouhé 800 metrů, prvovýstupem „Desperation of the Northface“, 7b. Tato stěna je známá tím, že se na ní střídají lámavé úseky s kvalitní pevnou skalou. Kvůli výšce hory se může stát, že se stěna i v létě přes noc pokryje ledem. Poté, co si u mě v předvečer oba mistři zjistili důležité informace a vyzvedli fotky, byli už další den ráno ve stěně, kde dolezli do výšky „Šikmé spáry“. Zjistili, že na přelezení bude potřeba ještě jeden den. Schůzky s jejich sponzory zapříčinily, že z Innsbrucku směrem na Geraer Hütte, vyrazili další den až v 11 hodin večer.
Chatař byl od té dobroty, že jim nechal otevřený jeden pokoj, takže se ráno od 1 do 4 ještě trochu vyspali, než vyrazili směrem k severní stěně. Všechno to začalo tím, že David v jedné z prvních délek, která byla bohužel mokrá, uklouzl a užil si asi třicetimetrový, měkce jištěný pád. Při tom vytrhl jednu skobu a druhá, ovázaná smyčkou, držela. I přes tento počáteční šok dolezli ještě ten den na vrcholový hřeben. Slaňovali již za soumraku a na některých štandech zanechali ručně vrtané nýty s průměrem 8mm. Přitom se o vrtání skoro hádali, protože to byla jediná práce, při které se dalo zahřát. Zbytek cesty vylezli jen se skobami a mobilními jistícími prostředky. Uprostřed noci je syn chataře doprovodil zpátky k chatě a chatař je svezl materiálovou lanovkou do údolí. Klobouk dolů a gratulace k tomuto mistrovskému kousku. Když jsem je druhý den viděl oba říkali něco ve smyslu: „Mám radost, že tenhle nápad, který nám zabral tolik dní, je konečně za námi.“
Pozor: Podle mínění autorů jde o vážný horský podnik. Chce to umět lézt 7b on sight (7b povinně.) a v místě nástupu hodně často padá kamení.