PodZIMNÍ Dachstein

Autor: Jakub Thůma <JakubThuma(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Kuba Thůma, Vydáno dne: 10. 10. 2008

---

Pár písmenek o ne zrovna vydařeném výletě

Je na čase zahájit skialpovou přípravu na blížící se zimu. Ale kde? Nejlépe někde, kde je sníh. Že by někde na ledovci? A nebude to daleko?

Dachstein je jasná volba! A co všechno si vezmeme s sebou? Lyže, lezení a něco k jídlu. Vyrážíme ve středu odpoledne. Cestou špekulujeme co vlastně polezeme a tak po pár hodinách jízdy máme vlastně vylezeno vše a můžeme jet domů. Před půlnocí jsme v Ramsau a plní očekávání uléháme.

Ráno se probouzíme do relativně pěkného počasí. Co teď? Plán je jasný, aklimatizační výlet spojený s trochou toho lezení na Bischofsműtze (2.459 m). Už nejsme nejmladší, takže Sűdwand si necháme na pátek :-) Sobotu a neděli si pak užijeme na pásech. Lyžovačka, opalování, Radler.

Ráno vyrážíme z parkoviště. K nástupu je to docela štreka, počasí nic moc, nálada v týmu upadá, dostavuje se trudomyslnost. Nálada se zlepšuje, jen co na sebe natáhneme sedáky, nacvakáme matroš a poprvé si sáhneme na skálu. Komín lezeme bez jištění, i když místy bych byl klidnější se špagátem kolem pasu. Skála je mokrá, studená a místy je sníh. Dolézáme do sedýlka a navazujeme se. Na vrchol jsou to 2 délky příjemného lezení. Místy je sníh a led, ale jinak paráda. Na vrcholu jsme kolem druhé hodiny. Počasí nám bohužel moc nepřeje, takže mlha všude kam jen oko dohlédné. Svačíme, popíjíme a pokuřujeme doutníček. Je třeba udělat si radost :-) Dolů to jde přeci jen o něco rychleji a tak jsme za chvilku pod nástupem. Čeká nás sestup. Tisíc výškových metrů cestou necestou na parkoviště. Padají i silnější slova, ale nakonec jsme ve zdraví došli až dolů. Přesouváme se k dolní stanici lanovky na Dachstein. Počasí se slušně snad ani popsat nedá :-) Prší, fouká... S přáním hezkého, slunečného rána uléháme.

Ráno máme na autě deset čísel sněhu, fouká, sněží... Přemýšlíme co s načatým dnem. Pěší výstup nepřipadá v úvahu, svezeme se lanovkou. Do kabinky se vleze padesát lidí. My dva a čtyřicetosm běžkařů z celého světa :-). Trochu na nás koukají jako na blázny. Paní v kase nám náš výlet chtěla dokonce rozmluvit, ale my jsme se nedali. Počasí, které nás nahoře přivítalo, se opět nedá slušně popsat. Napadlo asi 30-40 cm nového sněhu, fouká, sněží... Babí léto po rakousku. Ale kvůli tomu jsme sem přeci jeli a tak si to moc užíváme. Od tyče k tyči vandrujeme k Dachsteinwartehűtte. Je zavřeno. Stavíme stan a přemýšlíme, co budeme po zbytek dne vyvádět. Počasí ne a ne se zlepšit. Házíme batohy do stanu a hurá na muldy. Naše freerideové pokusy jsou jen těžko popsatelné. Po dohodě s Matoušem jsme se rozhodli, že za tímto uděláme tlustou černou čáru... Snad se nám někdy podaří zapomenout :-) Viditelnost nulová, po kolena v prašanu...takže si dokážete živě představit, jak to asi mohlo vypadat. Každopádně, kdyby někdo sháněl skialpovou výbavu, nebojte se napsat :-) . Značka: SPĚCHÁ!

No prostě jsme šli na pivko na horní stanici lanovky. Paní vrchní žila 15 let v Pardubicích, takže jsme se ani nemuseli snažit moc šprechtit. Pivo nám pomohlo zapomenout na to fiasko. Oficiální verze však hovoří jasně, špatné počasí nám nedovolilo ukázat okolnímu světu co je v nás.

Eura ubývají, takže nás čeká návrat ke stanu. Jest-li si někdo myslíte, že se počasí konečně umodřilo, pak vězte, že jste na omylu. Ba naopak. Začalo sypat ještě víc. Kolem třetí hodiny zalézáme do stanu a vylézáme z něho až druhý den ráno. Co se dělo uvnitř stanu bych zde moc nerozebíral. Snad jen, že jsme si dlouhou chvíli krátili vařením grogu, povídáním si o lecčem a odhazováním sněhu. Odhazování sněhu nás bavilo hlavně v noci. Každé 3-4 hodiny musel jeden z nás vylézt a odházet nafoukaný sníh, aby nám to nesložilo stan ještě před naším odchodem.

Ráno je kupodivu pořád stejně špatné počasí. Co dál? Počkáme nebo to odpískáme? Rozhodování bylo snadné. Jedeme domů. Ještě se musíme na cestu posilnit čajem s rumem a už se prodíráme metrovou nadílkou sněhu k lanovce. Nesmíme zapomínat na to, že rum je mléko hrdinů :-) Za zmínku stojí ještě náš sjezd na letních gumách do Ramsau. Nic jsme nevylezli, nikam jsme se na lyžích nedostali...ale psát je vždycky o čem.