Po ferratách kolem Sorapissu

Autor: Vladimír Horák <vhor(zavináč)cuni.cz>, Zdroj: Vladimír Horák, Vydáno dne: 11. 12. 2008

---

Ferraty v Dolomitech

Chcete si užít pěkné ferraty bez lidí? Vyražte na dvoudenní trek okolo masivu Sorapiss v italských Dolomitech.

Skupina Sorapiss s nejvyšším vrcholem 3.205m leží jihovýchodně od Cortiny d’Ampezzo. Nepatří k nejnavštěvovanějším místům v Dolomitech. Důvod není v tom, že by zdejší ferraty nebyly pěkné nebo
na nezajímavém místě bez výhledu, ale že jsou obtížněji přístupné.

Jsou na okruhu, který vede ve výšce 2000 – 2600 m kolem celého masivu. Doba potřebná na zdolání okruhu je podle turistického průvodce 12 hodin. Jsou zde tři ferraty klasifikované jako “těžké”, s dostatkem hezky exponovaných nezajištěných míst a minimem ústupových cest do údolí. Na dvou kritických místech jsou však bivaky, ve kterých je možné nouzově přespat.



Italové chodí okruh tak, že večer prvního dne dojdou od silnice na chatu Rifugio Vandelli al Sorapiss
u ledovcového jezera, přespí, druhý den hodně brzy ráno vyrazí, nalehko oběhnou okruh s ferratami, přespí opět na chatě a další den odjedou.
Češi chodí okruh většinou na dva dny s batohem a s věcmi na bivakování venku. Chatu minou nebo v ní načerpají na wc pitnou vodu. V ideálním případě přespí v jednom ze dvou bivaků, v horším případě před ním, protože se už nevejdou dovnitř. Zvolíte-li jako my tuto variantu, tak zde je návod jak na to:
Auto je možné nechat v sedle Passo di Tre Croci (1809m), od něj po značené cestě 215 k chatě Rifugio Vandelli al Sorapiss (1928m, cca. 2 hodiny). Na chatě je možné neoficiálně nabrat vodu na wc, případně si dát něco k jídlu. Dále po značené cestě 242 kolem jezera a suťákem nahoru do údolí. Po levé straně jsou vidět výběžky ledovcových polí.



Na konci údolí zahne značka doleva nahoru a přestane to být choďák, nicméně to ještě autoři cesty nepovažují za hodné jištění. Přesto je dobré již zde se navléct do úvazků a hlavně si vzít helmu, protože cesta vede v úbočí pod skalní stěnou a shora občas něco padá.



Pak se objeví konečně první ocelové lano - Via ferrata Francesco Berti. Je docela dlouhá a kdyby nebyla mlha, byly by z ní výhledy hluboko dolů do údolí ještě hezčí.





Asi na dvou místech přes ni teče voda a to jsou také poslední místa, kde se dá pitná voda nabrat. U bivaku zdroj vody není a druhý den už nebude, proto pozor – nabrat co se dá!
Ferrata končí v sedle ve výšce 2600m. Ze sedla je vidět bivak Slataper. Je to červená plechová boudička cca 2x3 m asi 400m od sedla dál po značené cestě. Za dobrého počasí je vidět hned od hrany, kde končí ferrata. Za husté mlhy a nebo tmy může být trochu problém bivak najít, zvlášť když turistická mapa a mapička v průvodci nejsou zrovna stejné. Proto uvádím GPS souřadnice bivaku: N46 30.008 E12 12.967.



Cesta od chaty k bivaku Slataper trvala 7 hodin 30 minut. V boudičce nás uvítala na stole trochu narezlá paštika Májka. Kromě ní tam byla další nouzová zásoba potravin (většinou instantní věci českého nebo čínského původu), pár dek, zápalky apod. S úlevou jsme vytáhli vlastní zásoby a uvařili italské těstoviny se sýrem značky Vitana. V bivaku jsou tři postele, stůl a podlaha, takže nás šest se v něm pohodlně vyspalo. Kdyby se nás tam ale sešlo víc, už by to tak veselé nebylo.



Druhý den se jde od bivaku cca 200m dolů k rozcestí a dále po značených cestách 247 a 243. Cesta 247 je vlastně zkratka a není moc prochozená. Jsou na ní převisy, pod kterými by šlo v nouzi přespat.
Ferrata Via Carlo Minazio je většinou traverz. Mnohé nejištěné úseky z prvního dne by si jištění zasloužily víc než tato cesta v úbočí s klečí. Dál cesta klesne do údolí k bivaku E. Comici (2020m) – opět červená boudička, ale schovaná mezi stromy. Od něj vede značka na hřeben, ze kterého je pěkný výhled na jezero Misurina a hory nad ním.



Z hřebene vede Via ferrata A. Vandelli dolů k Rifugio Vandelli. Jištění je jen na exponovaných místech. Přestože je chata zdánlivě na dosah ruky, sestup trvá docela dlouho.



Od bivaku Slataper k Rifugio Vandelli nám trvala cesta 8 hodin, další jeden a půl hodiny jsme šli do sedla Passo di Tre Croci k autu. Během dne jsme potkali jen tři Moravany v protisměru, nebojácné kamzíky a důstojného staršího Itala se sprejem v ruce, který obnovoval značení. Pantomimicky nám sdělil, že jsme měli vstát dřív, protože cesta je dlouhá a co si o tom myslí.




Praktické informace:

Voda se dá nabrat jen na chatě a z vodopádků během prvního dne. Na bivaku Slataper
a celý druhý den žádný přírodní zdroj vody není
Do bivaku se nemusíte vejít, počítejte s nutností nouzového přespání venku
GPS souřadnice bivaku Slataper N46 30.008 E12 12.967
Klasifikace ferrat: “těžká” (ze stupnice “lehká”, těžká” a “zvláště těžká”)

Časy (jak jsme šli my, včetně zastávek):
sedlo Passo di Tre Croci – Riffugio Vandelli: 2 hodiny
Riffugio Vandelli – bivak Slataper: 7 hodin 30 minut
celkem první den: 9 hodin 30 minut
bivak Slataper – bivak E. Comici: 3 hodiny
bivak E. Comici – Riffugio Vandelli: 5 hodin
Riffugio Vandelli – sedlo Passo di Tre Croci: 1 hodina 30 minut
celkem druhý den: 9 hodin 30 minut
Použitá mapa: Cortina d’Ampezzo, Kompass 1:50.000, list 55,
Průvodce: Dolomity sever, Zajištěné cesty 966, Kompass, 1. české vydání, v roce 2008 prodávané se slevou, protože už není zrovna aktuální