Pískomilná sezóna
Autor: Ivo Wondráček <iwondracek(zavináč)tiscali.cz>,
Zdroj: Ivo Wondráček, iwondracek@tiscali.cz, Vydáno dne: 12. 12. 2008
Jak se daří českým pískomilům?
Na jaře po uvedení webových stránek Českého pískomila proběhla rychlá registrace asi 30 až 40 lezců, tak to vypadalo, že se i poleze. Ale jak se zdá „pískomil“ vyžaduje, aby se mu člověk trochu věnoval a nelze ho splnit jen tak, mimochodem.
Najít spolulezce, domluvit se na termínu, trefit se do počasí a nakonec to vylézt. A chtít.
Takže ze současných 66-ti zaregistrovaných je 9 lezců, kteří mají něco vylezeno. Vzhledem k tomu, že „pískomil“ poplyne časem, doufám, že v průběhu následujících sezón se přidají další. Nicméně podmínky byly splněny v jisté oblasti i sólo, a to hned dvěma nejmenovanými lezci, což je, bohužel, mimo pravidla a nelze tento hezký výkon uznat.
I přes to, že se „pískomil“ zatím „rozjíždí“ pomalu, rodí se už jeho rozšíření. Český extra pískomil, familiérně nazývaný „extráč“, který se liší počtem splněných oblastí (deset místo pěti) a tyto jsou na rozdíl od „pískomila“ povinné. Za jeho získání obdrží šťastný lezec originální bronzovou medaili (už pár kousků čeká u mě v šuplíku).
Když se vypravíte do skal brzy z rána, potkají vás různé věci: Krávy v oparu, foto: Ivo Wondráček
Tak a teď k uplynulé sezóně. 3x Prachov, 1x Křižák, 2x Ádr, 2x Broumovky, 2x Příhrazy, 1x Labák – pravý břeh. To je celková bilance. Protože jsem nebyl u všeho, popíšu ve zkratce, čeho jsem se účastnil.
Labské údolí - pravý břeh: Ranní zápis do vrcholové knihy, foto: Ivo Wondráček
Začal jsem prakticky až v druhé půlce léta a to hned Ádrem. Čekali jsme na 1.červenec až se bude moci lézt všude. Spolulezce jsem měl excelentního (Majzlík), ale přesto jsem měl respekt. Cesty jsme si vybírali každý zvlášť podle svého gusta, já spíš klasiky, Luboš víc stěnový. Začali jsme na Milencích ve čtyři ráno a v pět skončili na Královi. Počasí výborný, jen odpoledne už bylo dost teplo.
Další volba padla na Příhrazy. S Háčkem jsme se domluvili v týdnu do okna pěkného počasí. Ve skalách nebyl nikdo a šlo to vcelku hladce. Užili jsme si to.
Broumovské stěny - Dukátová: Krvavý Čepelka, foto: Ivo Wondráček
To Broumovky, to bylo jiný kafe. Byl jsem domluvený s Frantou Čepelkou od loňska a bez něho bych se tam ztratil. Když jsme přijeli na Hvězdu, oblohu potahovala šedá a vítr hnal přes hřeben cáry mraků. Jak na horách. Skály byly suchý, předpověď „dobrá“, tak jsme to zkusili. Hned na první cestě, kterou jsem vybral „podle oka“, couvám z pod vršku z nepříjemný širočiny. Pak už jsem si dával bacha. Docela jsme se tam nachodili a furt se člověk musel prodírat nějakým mlázím. Chtělo by to, aby místní chodili do skal s pilkou a občas něco uřízli. Protože jsme se moc nešetřili a lezli i docela těžký cesty, ke konci už jsem byl utahanej a machovský pětky mi přišli jako pěknej masakr.
Poslední oblast byl Labák-pravý břeh . S Šampónem jsme si mailovali už od jara, ale blesková akce se odehrála až začátkem září. Odjezd v pondělí večer, za tmy dojíždíme k Belvedéru, za tmy vstáváme, za tmy odjíždíme. Krátký, ale nádherný den. Díky výšce skal poměrně náročná oblast. Ke konci už jsme zoufale hledali něco krátkého, abychom to stihli za světla.
Pískomil v Příhrazech: jedno zasloužený, foto: Ivo Wondráček
Podrobnosti o tom kde, kdy, kdo, s kým, jak a jak dlouho najdete na
www.piskomil.cz
Tož, ve zkratce to je vše. Ještě tak čtyři měsíce a už by to zas mohlo jít. Tak se budu těšit.
Ahoj. Iwoš