Ueli Steck a tři velké stěny

Autor: Michal Sylla <michalsylla(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: www.uelisteck.ch, překlad Sysel, Vydáno dne: 27. 06. 2009

---

Sólo a rychle v ledu i skále

Rychlostním přelezem severní stěny Grandes Jorasses za 2 hodiny a 21 minut završil Ueli Steck sérii tří velkých alpských stěn, které prostoupil v rekordních časech a sólo. Aktualizace: Video z výstupu



V neděli 28. prosince 2008 vylezl Ueli na Grandes Jorasses cestu „Colton-McIntyre“ až na nejvyšší vrchol Pointe Walker (4208 m n. m.), za 2 hodiny a 21 minut. Grandes Jorasses je hora o více vrcholech, která je součástí masivu Mont Blancu na hranici mezi Francií a Itálií.

Teď již lze říci, že Ueli přelezl tři významné severní stěny v Alpách (Eiger, Matterhorn, Grandes Jorasses) s rychlostním rekordem. 13. února 2008 vylepšil svůj vlastní rekord na Eigeru z roku 2007 o více než 60 minut a vylezl klasickou Heckmairovu cestu v severní stěně za 2 hodiny, 47 minut a 33 sekund. 14. března 2006 vylezl technicky náročnou Bonattiho cestu na Matterhorn za 25 hodin. To sice nebylo nejrychlejší přelezení severní stěny Matterhornu, ale jde o rekord na této slavné cestě. Walter Bonatti strávil ve stěně roku 1965 pět dnů. Francouzka Catherine Destivelle vylezla roku 1990 tutéž cestu sólo za tři dny.

Pak už Uelimu Steckovi chyběla do sbírky jenom severní stěna Grandes Jorasses. Už sám nástup pod tuto odlehlou stěnu je dlouhý. Pro sólolezce je to veliká výzva. 27. prosince postavil svůj malý stan od Mountain Hardwear na ledovci. Celé odpoledne strávil studiem stěny. Rozdíl od rekordu na Eigeru: cestu tentokrát vůbec nezná. Je pro něj úplnou neznámou.

Dosud nejkratšího času na Grandes Jorasses bylo dosaženo cestou „Linceule“, která se nachází úplně vlevo. Sněhový a ledový svah. Technicky jednoduchý. Jean Marc Boivin ji v roce 1977 vylezl za 2 hodiny a 45 minut, od okrajové trhliny až na vrchol. Tato cesta, ale nemá s vlastní stěnou Grandes Jorasses nic společného. Nejrychlejší přelez samotné severní stěny trval 4 hodiny a šlo také o cestu „Colton-McIntyre“. Tento čas byl relevantní až do 28. prosince loňského roku.

Noc byla studená. Teploměr po ránu naměřil mínus 16 stupňů. To vlastně není pro rychlostní rekord optimální teplota. Bude to pravý a studený zimní výstup. Po vydatné snídani všechno začíná. Věci s sebou: 50 metrů 5mm lana dyneema, dva šrouby do ledu, 4 karabiny, slaňovátko a dvě skoby. Minimalizovaná výbava. Navíc k ochraně proti extrémní zimě specielně izolovaná bunda: Mountain Hardwear Compressor Hooded Jacket. Čas si Ueli měří svými hodinkami Suunto. Před ním stojí 1100 metrů ledu. Podmínky jsou perfektní. Led není moc tvrdý a zbraně dobře drží. Jeden krok za druhým a Steck stoupá rychle vzhůru. Až do půlky stěny leze McIntyrovou cestou. Potom přelézá dvěma kolmými až převislými délkami v ledu do cesty Alexis. Náročná varianta. Posledních 350 metrů je nejnáročnějších. Na originální cestě je náročný skalní terén. Jde o delikátní lezení s cepíny po skále. Teploty jsou příliš nízké, aby se daly sundat rukavice. Steck tedy postupuje dál pomocí drytoolingu. Pokračuje ve strmé až převislé stěně směrem k vrcholu. Tady byly při prvovýstupu použity skoby a technické lezení. Steck to celé leze nenavázaný free solo bez jakéhokoliv jištění.

Dvě hodiny a jednadvacet minut poté, co opustil stan na úpatí stěny, stojí Steck na vrcholu Pointe Walker, který je se svými 4208 metry nejvyšším bodem Grandes Jorasses.

Teď má vylezené všechny tři velké severní stěny Alp sólo. A všechny tři v absolutním rekordním čase.



Video z výstupu na Grandes Jorasses na Vimeo video.