Přechod Velké Fatry

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Veronika Dušánková, Vydáno dne: 25. 03. 2009

---

Někdy to prostě nevyjde

Rozhodnutí vypravit se na přechod Velké Fatry nám nepřekazila ani špatná předpověď počasí. Se spacáky slibujícími komfort i při teplotách hluboko pod bodem mrazu se žádných klimatických překvapení zimních hor nebojíme.

Plny elánu a optimismu nasedáme na vlak a vyrážíme. Cestou diskutujeme a ladíme itinerář naší trojčlenné dámské výpravy. Chceme se dostat přes Križnou a Ploskou do Ružomberka a kochat se pohledy na krásy slovenského kraje. Autobus nám zastavuje v Harmanci. Vydáváme se po žluté směr Hotel Kráľova Studňa.



Mlčíme a držíme stopu. Kolem nás prší, prší, jen se leje jako z konve, že by psa ven nevyhnal. Kdybych nebyla něžná dívka, použiji výraz pana Kemra z filmu Na samotě u lesa: "Chčije a chčije."



Na hotel dorážíme úplně durch. Nikde nikdo. Objekt je stále v rekonstrukci, ale pro ty, kteří jsou na zimním přechodu, je nonstop otevřen. Velmi příjemní provozovatelé nám dokonce nabízejí za 4 Eura i saunu. Vybalujeme batohy a svlékáme se do spodků, abychom usušily promočené svršky.



Horská služba hlásí na hřebenech vítr o rychlosti 150 km/h. Hledíme na sebe a je nám jasné, že hledat salaš nebo kopat bivak v této mlze a větru je zbytečná blbost. Píši domů smutnou sms, že plán nevychází. Zpět se mi vrací úsměvná zpráva: "Nesmutni, na Glockner musíš taky znova!" Lokám zbytky medoviny a cítím se o chlup lépe. Večer se s děvčaty valně hromadíme a jelikož jsme usnášení schopny, je rozhodnuto strávit následující den relaxací v hotelu a toulkami mlhou v jeho blízkosti.



Večer vplouvají na hotel tři brňáci a Rex. Nemusím snad popisovat, co se děje, když se dámská jízda setká
s pánskou.




Ráno není jednoduché odolávat nepřízni počasí. Sotva se držíme na nohou. Společně s borci z Brna vstupujeme do husté mlhy. Není vidět od tyče k tyči a ani vítr nezůstává pozadu a zvládá za hodinu urazit delší vzdálenost než včera.



Doprovázíme kluky a Rexe k rozcestníku pod Križnou a samy se pak vracíme zpět do Harmance, do našeho výchozího bodu. Kupodivu chytáme hned první stop a všechny tři se naráz nečekaně rychle přesunujeme na zpáteční vlak.



A jaký je tedy závěr tohoto krátkého příběhu?
Do hor se občas vyplatí jet za každého počasí, protože i to čekání na dobrou oblačnost a příznivý vítr může být velmi zábavné. Na to špatné se přeci brzy zapomene.