Zajištěná cesta: Co je malý, to je hezký!

Autor: Jan Polák <japola (zavináč) atlas.cz>, Zdroj: Jan Polák, Vydáno dne: 29. 04. 2009

---

Krátká ferrátka na Hohe Wandu.

Říká se: „Co je malý, to je hezký.“ Mám však o pravdivosti tohoto rčení jisté pohybnosti.

Vždyť se jen zamyslete sami. Už se vám stalo, že byste se rozplývali v nějaké cestě nad miniaturním chytem? Ne! Teprve to správné madlo, které i nováček jen nerad opouští, dokáže vykouzlit blažený výraz na lezcově tváři. A čím větší, tím blaženější! Ostatně i v civilním životě bychom našli řadu příkladů. Zažili jste někdy, že by někdo nadšeně zvolal nad miniaturním řízkem u nedělního oběda? Anebo jste již slyšeli mladíky na ulici uznale komentovat téměř neexistující vnady dívek? Asi sotva. Dámy prominou, nicméně i ony jistě najdou na svých protějšcích partie, nad nimiž si lze jen těžko představit, že spokojeně a zálibně vzdychnou: „Páni, ten je ale parádně malej!“

Zkrátka a dobře, VELIKOST vládne světem!

A to byl i důvod, proč jsme při sestupu z vrcholového plató Hohe Wandu zajištěnou cestou Völlerin zaregistrovali černý otvor jeskyně ve skalní stěně. Žádná malá dírka, ale pořádná ďoura, která se nedá jen tak přehlédnout. A navíc, když k ní vede modrými puntíky značená pěšina a ukazuje na ní směrovka s nápisem „Frauenluckensteig“ je jasné, že ji nemůžeme jen tak minout.









Trochu jízdy po suchém loňském listí a již stojíme pod kolmou, asi osmimetrovou stěnou a sápeme se po kramlích. Pár jich sice nevypadá příliš stabilně, ale doskočiště je vcelku dobré, tak to snad při nejhorším dobře dopadne.





Ještě pár metrů po úzké skalní římse a už jsme v ní. Stojíme na dně jeskyně, která pokračuje přímo nad námi kolmým asi patnácti metrovým komínem vzhůru. Vysoko nad námi vidíme malé kolečko oblohy a k němu (tentokrát naštěstí solidně vypadající) ocelový žebřík. Skutečně pěkná podívaná! Tak šup nahoru, ať zjistíme, co je na druhé straně.









Výstup je vzdušný a bezproblémový. Užíváme si rozměr y skalního komínu a okukujeme zbytky skromné krápníkové výzdoby. I proto, že ve visu na žebříku se nedá příliš odpočívat, jsme za chvilinku u horního vchodu a vylézáme z díry uprostřed lesa. Modře značená pěšinka nás vyvede zpět na horní plató Hohe Wandu a my si říkáme, jaká je škoda, že to bylo jen takové malé zpestření sestupu. Malé, ale krásné……

Že by na tom rčení přece jen něco bylo??



Popis ferraty naleznete v databázi cest.