Deník expedice Argut 2008 - 5

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík, Vydáno dne: 08. 05. 2009

---

Přeprava maroda

Kvůli marodovi byl vstup do nejobtížnější části řeky Argut o den odložen. Alespoň bude čas na odstranění následků včerejšího večírku. Vyšli jsme si na protější kopec podívat se, co nás čeká.

Smutná rána opilcova. Tomáš s docela slušnou spáleninou pod levým okem se rozhýbával hodně problematicky a navíc hlásil bolest v noze a tím pádem návrat sotva před odjezdem na expedici vyléčené trombózy. Jako duo Petr & Petr na nás dnes padla služba a vaření po celý den. Po menším zápasu se mi podařilo otevřít nožem Petzl čtyři krabičky šprotů v pancéřové ruské konzervě poté, co selhaly otvíráky a rojnice, postupující nahoru svahem, našla i moje ztracené brýle. Zaplaťpánbůh, máme všechno, můžeme vyplout. Už při podvečerní prohlídce začátku soutěsky Sapošnikova v nás peřeje budily značný respekt a teď už jsme byli docela v napětí, co to s námi udělá.



Než jsme ale mohli začít nosit do raftů, již opět přetažených na vodu, bagáž a přivazovat ji na sítě, začal se kroutit náš šedesátiletý student Michal, že ho chytla křeč do stehna a že v tomhle stavu by se raději vrátil, než vyrazil do nejtěžší části řeky. No, jestli se vrátit, tak raději odtud, než odněkud dál po Argutu, kde už není nikde nic a nikdo. Na jednom raftu nás nalehko jelo na druhou stranu sedm.







Michal, hopsající povětšinou po jedné noze, se s Robertem, Standou, Milanem a druhým Tomášem se vydali do sedm kilometrů vzdálené Zlé vsi a já s mladým Petrem jsme hledali cestu přes říčku Kulagaš na za ní se vypínající kopec. Kousek za loukou jsme našli most a po stepními rostlinami porostlém jižním úbočí, rozpáleném sluncem, jsme vystupovali ke hřebenu. Strmost postupně narůstala, objevovala se suť, až jsme se dostali pod skalní hřebínek z ostrých zubů břidlice, který jsem si s chutí vylezl, zatímco mladý Petr šel oklikou suťovým svahem. Sešli jsme se na hřebeni a vystoupili po něm asi do poloviny, kde se dalo na chvíli posedět ve stínu rozložitého smrku rostoucího v lese na sever od hřebene. Je zajímavé, jak ostrý je předěl mezi stepním porostem na jihu a lesem na severu. Již pár metrů pod hřebenem na severní straně roste regulérní les i s borůvkami a brusinkami. Mezi stromy na sever je taky vidět skoro celá „Truba Sapošnikova“, pojmenovaná po geologovi, který ji objevil. Řeka Argut je tam celá bílá od nepřerušené soustavy peřejí až co oko dohlédne. To se máme na co těšit! Nedivím se, že tohle budí respekt i u zkušených vodáků.









Zpátky jsme sestupovali po hřebeni až na koňskou stezku, vedoucí ve svazích podél Argutu, a po ní na most. Chvilku jsme se ochladili v pastevecké chatrči s plochou, hlínou a travou pokrytou střechou. Uvnitř bylo kompletní vybavení, kamínka, kožešiny na pryčnách, uklizeno a příjemný chládek. Kolem čtvrté odpoledne jsme došli zpátky k raftu. Po hodině čekání dorazili kluci, kteří doprovázeli Michala. Z jejich líčení, jak čtyři hodiny vyjednávali s šamanem a starostou pronájem koní je vidět, že místní velmi dobře vědí, že je někdo potřebuje a dovedou dost pěkně šroubovat cenu. Nakonec se dohodli, za kolik dovezou kulhajícího Michala do Džazatoru – Beljaši. Vzali dva koně a hned si přisedli na každého koně ještě jeden z rodiny, když už cizinec zaplatil výlet.



Zpátky na druhém břehu jsem se s mladým Petrem ujal opět naší kuchařské role. Ke svačinoobědovečeři jsme uvařili na velkokapacitním rychlovarném zařízení Kolja ve dvou kotlících zelňačku z čerstvého zelí, klobás, magi a dvou pytlíků zelné polévky Vitana a jako druhý chod byla brkaše se špekem a cibulí. Mužstvo přijalo naše vaření příznivě a máme na pár dní pokoj. S přechodem na vlastní stravu jsme zaznamenali téměř vymizení náhlých útěků do nejbližšího křoví s rolí v ruce. Výměna střevní flóry byla zřejmě u většiny z nás již dokončena. Večení program byl tento den poněkud méně intenzivní, než předešlého dne. Ne, že by došlo Pjať ozjer, nebo Pavlův repertoár, ale první Tomáš, kterého kromě kocoviny a popáleniny pod okem přepadla navíc ještě recidiva trombózy, se držel zpátky, i když jsme se ho snažili povzbudit refrénem Nohavicovy písně Pochod marodů:

Cirhóza trombóza
dávivý kašel
tuberkulóza
jó to je naše
neuróza skleróza
ohnutá záda
paradentóza
no to je paráda
jsme slabí na těle
ale silní na duchu
žijem vesele
juchuchuchuchu

Statečně pajdal kolem ohně a tvrdil, že pádlovat může a že pojede dál, i když s chozením je to horší a noha ho bolí a organizování zábavy se tentokrát neúčastnil.



A tady je mapka našeho výšlapu:


Zobrazit místo Argut 2008, rafting na větší mapě