Jak se leze ženám na Hohe Wandu

Autor: Veronika Dušánková <veronika.dusankova(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Veronika Dušánková, Vydáno dne: 01. 06. 2009

---

Aneb každý si tam najde své ...

Když jsem před lety náhodou objevila Hohe Wand, vůbec mě nenapadlo, jak často a s jakou láskou se tam každoročně budu vracet. Nejspíš za to mohou několikadélkové cesty otočené k jihu, kde se mi vždy zjara příjemně zapalují lýtka, nebo šum paraglajdů vznášejících se nad hlavou lezce a samozřejmě také dobře vychlazené pivo na vrcholu, které uhasí žízeň a zchladí ošoupaná bříška prstů.

Z Prahy vyjíždíme s euforickou náladou. Před hranicemi ještě rychle šopujeme a pak už hurá na výlet. Čtyři hoďky za volantem utečou jak nic. Vždyť v autě plném bab nemůže být nikdy nuda. Míříme rovnou na parkoviště nad Stollhofem. Parkujeme mezi odfukující stany a potichu, abychom ostatní nevzbudily, zalézáme do spacáků. Ale trvá dlouho než usneme. S rukama pod hlavou hledíme na stěny a v duchu tipujeme, na jak obtížnou cestu budeme mít asi ráno odvahu.



Probouzíme se poměrně pozdě, ale nespěcháme. Po zimě nemáme příliš velké ambice. Přetahujeme se o průvodce a pečlivě překreslujeme na kus papíru topa vybraných cest. Nástup pod stěny je zde velmi nenáročný, takže během chvíle se již navazujeme na lana a losujeme, kdo půjde první. „Uff, mám štěstí, ten převis v poslední délce na mě nevyjde.“



S Kačenkou si užíváme nádherné lezení. Skoro vůbec nemluvíme. Ani nemusíme, protože ty pocity blaženosti by stejně slovy nešly vyjádřit. Poslední délku dolézáme lehce po poledni. Uléháme do trávy a nasáváme jarní sluníčko a trošku chlazeného piva.



Půllitr zlatavého moku na hladové žaludky udělal své. Do další cesty se našim tělům nechce. A hlavně, dnes přece máme odpočinkový den. Večer dorazí mužský oddíl a ten nás jistě zítra vyžene do těžších cest. Proto dnes musíme pouze nabrat sílu a adaptovat se na prostředí.



Chvilku pozorujeme startující paraglajdisty a pak se vydáváme poznat vrchol Hohe Wandu. Prý je tam někde zoologická zahrada. A jak známo, ženy mají zvířátka moc rády.



Asi po dvacetiminutové procházce přicházíme opravdu k zoologické zahradě. Postupně se ztrácíme ve skupinkách dětí a krmíme králíky, kozy a ovce. Fotíme lamy a muflony. A pak objevujeme dětská hřiště. „Teda lidi, to vážně stojí za to!“ Zapomínáme na svůj věk a eleganci a obsazujeme klouzačku, zkoušíme gymnastické kousky na umělé stěnce a schováváme se navzájem do umělých syslích děr.



Otlučeny z prolézaček opouštíme dětský revír až pozdě k večeru. Ještě se stavíme na vyhlídkové věži, kde s děvčaty vzdycháme a sníme při západu slunce …





*Některé ilustrační fotografie byly použity z jiných výletů do Hohe Wandu