Žula - Korsika

Vícedélkové cesty na Korsice

Je to již pár let, co jsme byli na Korsice (viz předchozí článek), a tak není divu, že jsme si na ni při plánování loňského podzimního výletu za teplem opět vzpomněli.

Zvláště když se nám do ruky dostal zbrusu nový průvodce "Kletterführer Korsika", který nám svým sugestivním vyprávěním nasadil brouka do hlavy. Na několikadélkové cesty jsme již pokukovali posledně, ale nedostatek informací omezil jejich výběr. Chvíli jsme váhali, hlavně kvůli zimě, ale nakonec jsme přibalili péřovky a Fernet a vyrazili již známou cestou do Livorna. Na lodičce jsme dospali probdělou noc, v Bastii vše zalili několika espressy s francouzskými dortíčky a vyrazili do Bavelly a již známého kempu u Zonzy.

Bavella

Na sedle jsme zavítali na skalky, kde jsme se po dlouhé cestě příjemně protáhli, pohoda však netrvala dlouho a černý mrak nás vybídl k návštěvě baru v Auberge Bavella. Celé okolí rázem nabylo divokého horského charakteru a v kraťasech nám byla zima a tak honem k autu, do Zonzy a do kempu. K našemu překvapení byl až na dva stany, prázdný. Nebylo divu, lesem táhla chladná mlha a bylo vlhko. Pan správce se na nás večer usmál, vysvětlil, že již zavírá (i když měl mít oficialně otevřeno), že jede na pár dní pryč, ale že teplá voda bude fungovat. Takže nakonec pohoda ve flísánkách a péřovkách.

Korsičtí divočáci - jedlí a výteční

Na seznámení s terénem jsme zvolili Puntu Macao, má lehký přístup ze sedla, pěšinou okolo Punta Alba stále traverzovat na severvýchod. Její dvě cesty, Aïoli bar a Occitanista, s třemi délkami, vystačily právě na čas bez deště a při krápání nebylo nutno daleko utíkat.

Punta Macao, Aïoli bar, nástupová délka, foto Lenka K.

Punta Macao, Occitanista, nástupová délka, foto Lenka K.

Druhý den jsme neváhali a vyrazili na Puntu di u Chjapponu, nástup cca 1 hodinu, od Auberge Bavella po GR20 směr ref. de Paliri, tam kde cesta GR20 odbočí do příkrého svahu k ref. Paliri pokračujte stále lesní cestou až na její konec, odtud po mužících sestoupit pod skálu a roklí cca 100 výškových metrů pod nástup ve veliké převislé jeskyni.

Punta di u Chjapponu s přicházejícími mraky a západním sluncem, foto Lenka K.

Cesta Linea a l'Ombra byla neuvěřitelná, její první délka po hraně převisu přes tafoni, oblými chyty jak bochníky chleba a sokolíky brala dech, po vydechnutí se střídaly stěnové partie s tafoni.

Linea a l'Ombra, první délka po levé hraně převisu směr tafoni, foto Lenka K.

Na závěr přišel ještě krásný tafonový výšvih a technická stěnka na předvrchol. V dálce na západě byly vidět přicházející mraky a tak rychle dolů na Pietru či Toru - pivko s příchutí maquis.

Linea a l'Ombra, pátá délka, foto Lenka K.

Večer se nám nechtěl, po tak krásné cestě, kazit vařením a mimo to bylo zapotřebí ochutnat plody mistních lesů, které nabízí na náměstí v Zonze místní restaurant. Zvěřina byla dobrá až výtečná a víno lahodné (láhve nikoli bezedné) a do noci zasvítily hvězdy - co víc si přát ... v kempu byla zima.

Torre di l'Alba, pátá délka, nosorožec, foto Lenka K.

Ráno bylo zkřehlé, do roboty se nechtělo, v kempu jsme zůstali jen my a ješte jedni skalní, jen teplá sprcha povzbudila chuť na tafoni. Ranní listovaní v průvodci jasně upřednostnilo nižší polohy a výběr padl na Punta d'Arghjavara, která leží na východní straně sedla, o dobrých 600 metrů níže. Parkujeme na malém parkovišti za mostem přes řeku Putcaraccia. Ke skalám se jde podél říčky, ne však od mostu, ale kousek zpět směrem k sedlu odbočuje ze silnice pěšina, která sleduje vodovodní potrubí, po asi 5 minutách chůze odbočuje doleva vymužíkovaná stezka k nástupům cest.

L'Altore, foto Lenka K.

Obě námi lezené cesty, L'Altore a Torre di l'Alba byly tafonovými lahůdkami, člověk se často divil, co vůbec příroda dovede vytvořit a měl strach, se na takovém porcelánu pohybovat, dokonce sloupek obrovských hodin zněl hlubokým tónem, jak dobře naladěný instrument.

Torre di l'Alba, konec čtvrté délky, foto Jirka V.

Celý den jsme se vyhřívali na sluníčku a tím stoupala i naše nálada a plány na zbytek pobytu. Večer byl svíčičkový a provoněný vínem, hvězdičky blikaly a v péřovkách bylo teplo. Dobře naladěni jsme usínali, aby nás v noci probudil déšť. Ráno byla nálada opět studená, čekali jsme až uschne stan i zbylí sklaní balili, a při raním bon jour vypadlo, že oni jsou z Brna. Paní nadávala jak straka na letošní studený podzim a my jen přitakávali, neznajíce Korsiku jinak. Snídaně však skončila a bylo nutné vyrazit. Výběr padl na Punta di l'Alba s cestou U Compulu, sbalili jsme mokrý stan a doufali, že v Restonice bude lépe.

 Punta di l'Alba, foto Lenka K.

U Compulu byla skvostná, spáry, hodináři, tafoni a spousta vzduchu pod lezečkami, krásné rozloučení s Bavellou.

U Compulu, třetí délka po slanění, foto Lenka K.

Restonica

Restonica nás přivítala ještě chladnějším počasím než Bavella, kemping byl již zavřený, i když měl mít otevřeno, a potulovaly se po něm krávy hledající zbytky zelené trávy, byly však nejedlé a už vůbec ne výtečné, neb svými lejny zaneřádily všechny hezké stanové plácky. Voda však tekla a WC bylo otevřené, aspoň byl klid a ticho, až do té doby než přijeli temparamentní Španělé.

Spenicazzia, foto Lenka K.

Ráno bylo modré a slunečné, ne však ve stinném kempu. Do zimy se hodila Spenicazzia, hodinový nástup nás rozehřál. Auto zaparkujeme asi 5 km nad kempingem, kde odbočuje ze silnice doleva cesta k mostu, po cestě, přes most, dále po ní do kopce, po cca. 2 km, 200 m před mostkem odbočuje do prudkého svahu vymužíkovaná cesta, jí stoupáme až pod nástupy.

Candella di l'Oro, pětpluskové délky, foto Lenka K.

Na Spenicazzii nás zlákala cesta Candella di l'Oro se svými nekonečnými tafoni. Taková Fotegenická ze sušek, ale ještě více dokopce, po větších madlech a v délce vic jak 100 m. Rozkoš se nedá popsat, ta se musí prožít.

Candella di l'Oro, pětpluskové délky, foto Lenka K.

Večer jak jinak byl chaldný, všechny bary byly zavřené, jen jediný u horního parkoviště ještě otvíral. Svíčky pobleskovaly, ale nezahřívaly, došlo na kulich, rukavice a fernet. Nálada však neupadla, zvláště když se objevil minibus s SPZ JO ze starého c.k., navíc vezl náklad kaštanů, které po rozpuku na roštu zahřály ruce, žaludek i celé tělo a s červeným chutnaly výtečně - jako všechny plody mísních lesů.

Punta a u Finellu, foto Lenka K.

Po týdnu jsme si již zvykli na ranní chlad, protější hřeben byl krásně nasvícen a tak nebolo divu, že nás zlákal. Punta a u Finellu zářila ve východním slunci a nástup byl pěšinkou přimo od kempu. Vydali jsme se na marš, pěšinka po půlhodině skončila a my se začali prodírat podél potoka, bylo teplo. Mně chutnaly četné ostružiny, Lence drásaly lýtka - úhel pohledu. Po dvou hodinách jsme byli pod nástupem, nasyceni ostružinami zevnitř i z venčí.

Esmeralda, slanění devátou a desátou délkou, foto Jirka V.

V Esmeraldě bylo vše, co na Korsice je, tafoni, obláče, spáry, plotny i technické lezeni a to vše v 13 délkách, což vzhledem k nelehkému přístupu klade nároky na čas, kterého se nám pro finále nedostávalo. Večer byla jak jinak zima a oproti předešlé jěště větší, a tak nebylo divu, že naši známí se následující den brzo ráno vypravili na kola, my jsme si říkali že není vhodné v zimě nikam spěchat a po dlouhém večeru jsme lenivě vylehávali v teplém stanu, neb venku brzo rano cákalo. Poté, co naše hlavy vykoukly ven, bylo jasno, že je odpočinkový den, kopce se blýskaly v bílém hávu.

Restonika ve sněhu, foto Lenka K.

Snídani jsme protáhli v Corte, ale lenošení nám nějak nesedělo a tak jsme se vypravili na skály u moře  Bonifatu, kde bylo po obědě příjemně teplo.

Les oignons grognons, foto Jirka V.

Večer byly tradični, kaštany u nichž Babs vyprávěla jak se na jejich držkách tvořil led při sjezdu z Aska, Tom se práskačsky culil, ale horké kaštany mu dělaly zjevně dobře, na držce i v žaludku. Ráno nás večerní plánování vyhnalo k Napoleonovi a Babs vyrazila na Symphonie d' Automne.

Napoleon, foto Lenka K.

Naše auta se potkala ráno na parkovišti a pak se naše cesty rozdělily, my jsme vyrazili šikmo vzhůru k Point de la Touffe a Babs po značce k jezerům.

Nástup na Le Vent du Silence, stále šikmo doleva přes převisy, foto Lenka K.

Naším cílem byla cesta Le Vent du Silence, pro kterou jsme se museli vyšplhat až do nejvyšších pater. Nástup nás seznámil s ostatními cestami. Vítr je pro prvolezce lahůdkou: travers, převis, tafoni a plotna, druholezec si zanadává v traverzových expozicích a závěrečné plotně.

Robenise, druhá délka, foto Lenka K.

V podvečer jsme se setkali s Babs a Tomem na parkovišti, právě včas před zavíračkou, káva, pivko, místní sýr a klobása předznamenaly večerní kaštánky.
Poslední den byl ve znamení Amanduliny,  její sousedku Bella Ciao, jsme lezli a již tehdy pokukovali vlevo na rudé bochníky.

Bella Ciao - Grand finále, foto Lenka K.

Nástup na Monte Leonardo je snadný, u restaurace přes most a vlevo pěšinou pod stěnu. Amandulina je nejlevější cestou a její první délka prověří, co svalíky vydrží. Další délky jsou pak lahůdkou, vrchol je věží, což je na Korsice ojedinělé - lepší tečku za Korsikou jsme si ani nemohli přát.

Amandulina poslední délka VII-, foto Lenka K.

Před odjezdem zbýval jen obligátní nákup vín, zvláště když byl podzim a Supermarche poskytoval specialní nabídku, s deseti láhvemi jsme si připadali jak alkoholici až do té doby, než jsme potkli Babs s plným vozíkem vín a šklebem od ucha k uchu, tak jsme se na sebe zazubili a těšili se na dalši setkaní starého c.k.

Cesty

1. V - Caporalinu - vápenec, skalky 
2. V- Francardo - vápenec, skalky
3. Ž - Restonica - žula, skalky, hory
4. Ž - Bavella - žula, skalky, hory 
5. Ž - Mont Gozzi - žula, skalky, hory
6. Ž - Boccognano - žula, skalky
7. Ž - Bonifatu - žula, skalky

Bavella

Punta Rossa
    Alexandra, 6a+, 220 m, (5c, 6a, 6b+, 5b, 6b/c, 5b ), 
    slanění cestou , nástup K 1 h, 16 expresek, lano 2 x 50 m

Punta Macao
    Aïoli bar, VI+, 90 m, (VI obl.), (VI+, VI, V),
    slanění  cestou , nástup J 20 min, 16 expresek, smyce, 2 x 50 m lano.
    Occitanista, VII, 90 m, (VI obl.), (VI+, VII, V+),
    slanění  cestou , nástup J 20 min, 16 expresek, smyce, 2 x 50 m lano.

Punta di u Chjapponu
    Linea a l'Ombra, VII-, 225 m, (VI+ obl.), (VII, VII-, VI+, V, VI+, IV),
    slanění  cestou , nástup K 1 h, 16 expresek, smyce, friendy, 2 x 50 m lano.

Punta d'Arghjavara
    L'Altore, VII+, 140 m, (VI+ obl.), (VI+, VI, VI, VI+, VII+),
    slanění  cestou , nástup K 20 min, 16 expresek, smyce, friendy, 2 x 50 m lano.
    Torre di l'Alba, VII-, 140 m, (VI+ obl.), (VI+, VI-, VI, VI+, VI+, VI+),
    slanění  cestou L'Altore, nástup K 20 min, 16 expresek, smyce,
    friendy, 2 x 50 m lano.

Punta di l'Alba
    U Compulu, VII-, 165 m, (VII- obl.), (VI, VI, slanění , VII-, VI, V-, IV),
    sestup pěšky, nástup J 10 min, 16 expresek, smyce, friendy, 2 x 50 m lano.

Informace

Ubytování

Volné kempování je v národních parcích zcela zakázáno!

Bavella
Nedaleko od vesnice Zonza je obecní kemping, cca 6 km za Zonzou, (cca 15 km od sedla na západ). V Zonze na křižovatce rovně, případně lehce doprava do kopce směr Porto Veccio.
Další možností je Auberge Bavella s dobrou kuchyní.

Restonica
Cca 6 km za Corte je příjemný kemp z kterého je všude blízko. Další kempy jsou v blízkosti Corte, ale nám se zdály příliš turistické.

Průvodce

Kletterführer Korsika, Topoguide, možno zakoupit i po částech, po jednotlivých cestách a nákresech cena pak cca 2€ za cestu.
Falaise de Corse, FFME Corse,
Arrampicate Sportive in Corsica, M. Oviglia
Corse paradis de l'escalade, M. Lacroix, (ke koupi i na Korsice, k nahlédnutí v baru Auberge Bavella)
Kurs auf Korsika, Agnes Donnet, Klettern Mai 2005

Mapy Měřítko 1:25 000, IGN 4251 OT, Monte d'Oro, Monte Rotondo
Mapy Měřítko 1:25 000, IGN 4253 ET, Bavella, Solenzara