Klettersteig Reinhard Schiestl

Autor: Jakub Thůma <JakubThuma(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Kuba Thůma, Vydáno dne: 28. 07. 2009

---

Ocelové lano, ocelové stupy, ocelové svaly, ocelové nervy...

S přibývajícími léty strachu neubývá. Rozhodli jsme se tedy, že naše staré konopné lano pověsíme na hřebík a bude se chvíli věnovat lezení po laně ocelovém. To má hned několik zásadních výhod. Lano je natažené ve stěně a odpadne tak potřeba mít lano vlastní a tahat ho kamsi vzhůru. Také ho nemusíte nosit s sebou pod nástup a může si tak vzít větší svačinu. Nemusíte také přemlouvat kamaráda, předlezce, který musí jezdit s vámi, aby vám lano natáhl. Další nemalou výhodou je přítomnost kramlí a jiného užitečného železa ve stěně. Zjednodušeně řečeno, zajištěné cesty jsou ideální pro pomalu, ale jistě končící lezce :)

Doslechli jsme se, že v Rakousku, a nejen tam, mají zálibu ve věšení ocelových lan. Inu proč ne. Míříme tedy do městečka Längenfeld, které leží v srdci oblasti Ötztal. Čeká nás tady více než 300 metrů ocelového lana a to už je výzva. Zajištěná cesta se jmenuje Reinhard Schiestl a dle průvodce je v této oblasti nejhezčí, nejtěžší, nejtechničtější, nejkolmější, nejexponovanější… Prostě a jednoduše nejlepší. Dáme jí tedy šanci nás o tom přesvědčit.

Z parkoviště to k nástupu máme i s pauzou na focení a svačinu asi tři minuty :) Zajištěná cesta leží hned u hlavního silničního tahu na Sölden. To jsou hned nějaké ty plusové body k dobru. Na nástupu je trochu fronta, ale my nikam nespěcháme. V klidu si oblékáme „lezáky, skoby a spony“ :) Čeká nás 200 výškových metrů převážně v kolmé stěně. Hurá do boje.





Hned první metry vedou lehce převislou stěnkou. Začínají se objevovat první výčitky a slzičky proložené občasným voláním maminky :) Další postup stěnou zůstane raději bez komentáře. Prozradím jen tolik, že jsme si celou cestu více než užili. Těžké pasáže střídaly ještě těžší a cestou k vrcholu ani jedna hütte. Jedinou útěchou a zábavou nám bylo plivaní na projíždějící auta kdesi v hlubině. Dokonce padl návrh, že se na to můžeme… ale s ohledem na to, že jsme nebyli ve stěně tou dobou sami, jsme tuto lákavou myšlenku zavrhli :) Nechtěli jsme ještě více traumatizovat lezce pod námi :)







Po hodině a půl boje o holý život jsme dosáhli vrcholu. Teď už nás čeká jen sestup na parkoviště. Po necelé hodince jsme zpět u auta a užíváme si pohled na lezce, kteří stejně jako my, bojují ve stěně.





Cesta je klasifikována KS5-A. Tedy relativně těžká, ale krátká. Přístup je snadný. Projedete městečkem Längenfeld po silnici číslo 186, která vede do Söldenu. Po kilometru narazíte na odbočku na Astlehn. Odbočíte doprava a jste tam. Z malého parkoviště, kde je i popis cesty, jste u nástupu za tři minuty. Cestu Reinhard Schiestl vřele doporučuji, určitě stojí za to. Takže až jednou pojedete kolem, určitě si udělejte na tři hodinky čas.