Tádžikistán – přechod centrálního Pamíru I

Autor: Jiří Valenta <valyspeak(zavináč)yahoo.com>, Zdroj: Jiří Valenta, Dan Kraus, Vydáno dne: 08. 01. 2010

---

(jezero Jašilkul – jezero Sarez)

Po několika letech pohodlného poflakování a blaženém tloustnutí v Evropských turistických destinacích nastal čas pro lehčí odtučňovací kůru a kontrolu, jestli se člověk ještě obejde alespoň 24 hodin bez popcornu a záchodového prkénka. Stačí lehčí zatočení globusem a naslepo zapíchnutý špendlík a plán je na světě. Tádžikistán – rozlohou i počtem obyvatel blízký České republice, ale ve všem jiném naprosto odlišný a úchvatný.

Začátek našeho treku si bohužel velmi bezohledně zvolil svoji existenci asi 500km od hlavního města Dušanbe. Možnosti jsou dvě – po zemi nebo vzduchem, vyjádřeno časově, dva dny nebo 45 minut. Jsme zatím plni odvahy – průvodce ujišťuje, že za celou historii linky Dušanbe – Khorog, byla pouze jedna havárie (zbloudilá střela z Afghánistánu), volíme variantu 2. Lístky na vnitrostátní let lze bez problémů získat vhodnou kombinací postav o hlavu převyšujících místní, tvrdých loktů, dobré znalosti ruštiny a šestihodinového vyjednávaní (v opačném případě doporučuji variantu 1). Vybojované dobrodružství ale stojí za to: relativně zachovale působící „práškovací“ letadlo ruské výroby, kterému místní přezdívají „vzdušný traktor“, se tvrdě bije o každý výškový metr, který potřebuje k prosmýknutí se skrze pětitisícová zasněžená sedla. Drobné “turbulence“ při každém skoro pohlazení křídlem nějaké skály jsou samozřejmě v ceně. Přistání v Khorogu – nejvýznačnějším městě Pamírské oblasti – je už jen formalitou, na kterou už se adrenalinu v krvi nedostává. Ostatně, kravka zajišťující bezchybné zarovnání travního porostu s povrchem ranveje, z které vyrůstá, celkem rozumně po delší zralé úvaze pomalu uvolnila cestu řítícímu se letadlu.