Bouldrování v Indii
Autor: Honza Horák <janhorakRockJoy Hampi Bouldering Trip
Ze strachu z chřipkové epidemie jsme se rozhodli trávit zimu někde v teple. Jet v zimě lézt je snad sen každého lezce, tak proč ne? Vzhledem k mé lezecké vytrvalosti (která je nulová) a k pěknému článku v časopisu Everest o Hampi, jsme se rozhodli jet právě tam.
Hampi bouldering, sektor GIVE ME FIVE, foto: Pavla Pavlíková
What is your country? Do you have school pen? Do you have money? – Tak tohle je klasický úvod ke konverzaci dětí v Hampi.
Hampi je tajemné místo v jižní Indii, přesněji ve státě Karnataka. Leží na břehu řeky Tungabhadra river, nedaleko města Hospet. Turisty je velmi navštěvované z důvodu velkého množství několik set let starých chrámů a historických památek, lezci jezdí za neskutečnými boulderovacími možnostmi.
Historie boulderování v Hampi je relativně stará, nicméně až film Joshe Lowella Pilgrimage tuto lezeckou oblast dostal do podvědomí bouldristů z celého světa. Film je nejenom o lezení Chrise Sharmy a Katie Brown, ale dobře vystihuje i náladu místních lidí a Hampi jako takového.
Pavla "Rybiška" Pavlíková, foto: Jan Horák
Naše cesta Rockjoy Hampi Bouldering Trip vedla přes Miláno, Qatar, Bombaj až do Bangalore, kam jsme se dostali letecky. Poprvé v mém životě při cestování letadlem jsme neměli problém s nadváhou ani s obsahem našich zavazadel. Fakt je, že 6 pytlů mága, dva litry slivovice, 5 párů lezeček a několik triček nic neváží. Ale objem celkově čtyř bouldermatek už byl trochu diskutabilní.
Z Bangalore jsme pokračovali již vlakem do Hospetu, nejbližšího většího města u Hampi. Cestování Indickou železnicí je zážitek sám o sobě. Je to nejlevnější způsob dopravy a tak hojně využívaný každým. Pokud se nechcete celých dvanáct hodin mačkat s Indy v narvaným kupé, je nutné rezervovat si místo ve vlaku s velkým předstihem. I tak je v kupíčku dost narváno a jistě si dokážete představit, jaký chaos způsobily naše dva batohy a dvě velké b-matky.
Honza "Horáček" Horák, sektor ACCES DENIED, jméno boulderu Sunslooper SD 6b+, foto: Pavla Pavlíková
V Hospetu se doopravdy poprvé setkáváme s indickou kulturou, resp. s Indy. Hned jak vylezeme z vlaku, je tu několik desítek otravů, kteří nabízejí rikšy, ubytování a kdo ví co všechno. Za 200 rupií si najímáme rikšu a vyrážíme do Hampi. Cestou se obávám nejenom o náš život (místní doprava je fakt drsná), ale i o bouldermatky, který jsou přivázaný na střeše malého vozítka kusem hadru a popruhem ze stativu.
Městečko Hampi je rozděleno řekou na dvě části. V hlavní části je bazar, většina chrámů, nejvíc indů a nejvíc turistů. Island side nebo taky the other side of the river je místo s velkým výběrem ubytování, ale hlavně s nejlepším boulderováním.
Jediný rozumný způsob, jak se dostat na druhou stranu je použít malý motorový člun. Most přes řeku je už desítky let rozestavěný a pravděpodobně se nikdy se nedokončí. To samozřejmě vyhovuje místnímu převozníkovi. Chvilku stojíme frontu a pak se necháváme za 30 rupií převézt.
, foto: Pavla Pavlíková
Ubytování moc neřešíme. V Laxmi resort, který se nám líbí, usmlouváme cenu na 300 rupií za bungalow. Ceny bungalowů jsou různé, pohybují se od 200 do 700 rupií. Záleží na sezóně a na schopnosti usmlouvat cenu. Některé resorty nabízejí i pronájem bouldermatky, lezeček a prodej mága. My bydlíme společně s obrovským pavoukem a několika gekony.
Nejvíce jsme samozřejmě zvědaví na bouldery, kterých je všude spousta. Kam se člověk podívá, tam je palma, rýžové pole a tisíce kamenů.
Lezení v Hampi se dá rozdělit do několika sektorů a podsektorů. Podle okopírovaného a né moc kvalitního průvodce, který lze za 70 rupií koupit, se dá lehce zorientovat a najít konkrétní oblast a podsektor. Nejbližší a nejčastěji navštěvovaná je oblast přímo na Island side. Díky své blízkosti od bungalovů a množstvím kvalitních boulderů zde leze převážná část lezců. Stačí několik minut chůze a můžete lézt.
Honza "Horáček" Horák, sektor RISHIMUK PLATEAU, boulder cca 6b, foto: Pavla Pavlíková
Další sektory jsou více či méně vzdálené, k některým je nutné přeplout řeku, do některých se nejlépe dostanete rikšou nebo na motorce.
Naše první cesta vedla do oblasti Egg boulder, do sektoru, který máme téměř hned za chatou. Z internetu máme nastudované různé informace o bouldrech a typu lezení a tak nás nepřekvapují velmi ostré lišty, minimum oblin a spíš kolmé nebo mírně převislé cesty. Většina kamenů je na pevné žulové desce, prostě tam tak stojí a čekají až na ně někdo vyleze.
Na první pohled je v Hampi nekonečné množství skvělých boulderů. Na druhou stranu, alespoň podle mého názoru, tomu zas až tak není. Osobně bych bouldery rozdělil do několika kategorií. První by byla VE – very easy – to jsou bouldery lehké, v průvodci uváděné jako warm ups, kterých je velké množství. Patří sem také bouldery, které mají už klasickou klasifikaci, ale člověka moc nepotrápí.
Honza Horák, sektor RISHIMUK PLATEAU, boulder cca 7a+, foto: Pavla Pavlíková
Druhá kategorie by mohla být the best of – tedy bouldery, které jsou vyhlášené, známé z videí, a které přelézá nebo nacvičuje většina lezců. Klasifikace je od 6b do 8a, nejčastěji však okolo 7a. Těchto boulderů není mnoho, kdo trochu leze, zvládne je vylézt za pár dní. Patří sem např. bouldery: Egg boulder Arete 6b, Double Arete 7b, Space Baba 7b, Kingfisher 7a+, Cosmic Crimps 6b, apod.
Honza "Horáček" Horák, foto: Pavla Pavlíková
Třetí kategorie jsou bouldery hodně těžké, většinou nad 7c. Nepatří většinou k nejhezčím a jsou lezené malým množstvím lezců.
Poslední kategorie jsou bouldery v oblastech, které jsou hůře dostupné. Do většiny těchto oblastí jezdí jen minimum lezců, není na ně udělaný dobrý průvodce, konkrétní bouldery se špatně hledají a často jsou velmi zarostlé. Tyto oblasti jsou pro dobrodružné povahy nebo pro ty, kteří tráví v Hampi dlouhou dobu.
Vedle všech těchto již vylezených bouldrů je zde hodně možností na prvovýstupy.
Pavla "Rybiška" Pavlíková, foto: Jan Horák
Velmi omezujícím faktorem v Hampi je vysoká teplota. Hlavní sezóna je zde v prosinci a lednu, to bývá největší zima. I tak je přes den okolo 40°C. Nejlepší je lézt brzo ráno nebo pozdě odpoledne. Přes den je to sebevražda nebo spíš prstovražda. Kůže na malých ostrých lištách trpí a děravé prsty se nestačí hojit. Nám se podařilo vyrazit ráno pouze jednou a to na boulder Goan Corner. S čelovkami na hlavách jsme lezli od 6 hodin.
, foto: Pavla Pavlíková
Další věc, která se nemusí líbit každému, je relativně velké množství boulderů, které jsou vysoké. Např. vyhlášený problém Cosmic Crimps 6b by v Juře mohl být regulérní cestou se čtyřmi nýty. Má cca 10m a poslední krok není úplně příjemný. Nebo bouldery, které horko těžko vylezete a pak musíte stejnou cestou slézt, jako např. cca 8m boulder Access Denied za 6C. Na podobné bouldery se domlouvá větší množství lidí, kteří mají bouldermatky, což alespoň psychicky velmi pomůže.
O lezce není v Hampi nouze. Sjíždějí se sem bouldristi z celého světa. Někdo přijede na pár dní, někdo na celou zimu.
Sektor TOP PLATEAU, boulder Perfect Crack SD, 7b, Tomajda, foto: Pavla Pavlíková
Člověk nevydrží lézt každý den, naštěstí je zde množství aktivit vhodných na Rest Days. Zajímavé jsou výlety do okolí a již zmiňované památky. Těch je v Hampi tolik, že jsme je zdaleka neprošli všechny.
V Hampi jsme lezli měsíc a za tu dobu vylezli vše na co jsme měli. Lehké warm ups, některé vyhlášené bouldery až po zarostlé problémy někde ve vzdálených oblastech. Za celou dobu to bylo 300 různých boulderů do obtížnosti 7c+. Poslední týden jsme lezli s Tomajdou, který mi dost pomáhal a hlavně motivoval. Díky.
Závěrem –celkově se mi v Hampi dost líbilo, ale né zas až tak, abych tam jezdil podruhé. Většinu pro mě lezitelných boulderů mám vylezených a je spousta jiných oblastí, kde se dá trávit zima.
Hampi na videu: Liv Sansoz
Hampi na mapě
Hampi na větší mapě