Prvovýstup na Aconcaguu

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, Vydáno dne: 25. 02. 2010

---

Kellog, jeden z nejrychlejších lezců Severní ameriky s rekordy na Denali (2003) a Mt. Rainier (2005), na Acocague.

V prosinci loňského roku vylezl Chad Kellog první americkou cestu v jižní stěně Aconcaguy (6962m) v argentinských Andách. Linie „Medicine Buddha“ (VI WI4 M4) je přibližně 3km dlouhá a je celou dobu vystavena nebezpečí pádu lavin. Zahrnuje 2000 metrů dosud neslezeného terénu. Kellog chtěl zdolat horu sólo za jediný den, ale nečekaná zdržení nakonec vyústila v neplánovaný bivak, omrzliny a volání o pomoc.

Kellog pojal výpravu jako trénink na výstup na Evrest, kam se letos na jaře chystá. Původně se o tuto novou cestu pokoušel s Rory Starkem. 17. prosince se aklimatizovali na normálce na Aconcaguu. Stark však dostal výškovou nemoc. Sestoupili tedy do základního tábora, kde mu diagnostikovali otok plic.

Osamocený Kellog se vrátil na úpatí Aconcaguy opět 21. prosince. Nebezpečí výskytu trhlin se mu při pozorování stěny zdálo nízké. Na rozdíl od lavin a seraků. Jako potvrzení o správnosti této úvahy se, za pár minut potom co ho opustil, přehnala přes jeho stanovistě masa sněhu.

Podle plánu měla jeho cesta vést mezi origiální Francouzskou cestou z roku 1954 a Rumunskou variací Slovinské cesty z roku 1982. Jelikož chtěl cestu dokončit ještě toho samého dne, vzal si sebou Kellog minimální výbavu: třicet metrů dlouhé lano, tucet jistících pomůcek, vařič s jednou bombou a nějaké náhradní oblečení.

Výstup začal ve čtyři hodiny ráno, po krátkém spánku a meditaci. Po 12 hodinách vylezl dva kilometry ve skále a ledu. Udržoval si tempo které odpovídalo jeho plánu. Jak sám prohlásil: „Načasování bylo to nejdůležitější.“

V horní části výstupu však narazil na sypký sníh a musel zpomalit. Napojil se na Messnerovu variantu Francouzské cesty. Za pět hodin se mu podařilo urazit 300 metrů. V 11h večer se začal připravovat na otevřený bivak v teplotách, které odhadoval na -12°C. Vrátil se ve svých stopách, aby se usídlil na trochu chráněnějším místě. Sedl si na lano, nohy schoval v batohu a jal se ohřívat lahve s vodou, které u sebe měl, aby se udržel v teple. Na světlo čekal sedm hodin.

S prvními ranními paprsky Kellog pokračoval. Palivo ve vařiči mu skoro došlo a jeho zásoby vody se značně ztenčily. Dostal se však k pevnějšímu sněhu a vertikálnímu lezení v ledu a mixovému lezení. V této části také poprvé a naposledy využil fixní lana v úseku s obtížností M5. Odpoledne se ocitl 400 metrů od vrcholového hřebenu, ale znovu narazil na sypký sníh. Jeho ruce už byly promočené a do večera mu omrzl palec na pravé ruce. Kellog zavolal vysílačkou členy horské služby, kteří ho povzbudili, aby pokračoval a slíbili mu, že na něj počkají na stanici Nido de Condores v 5300 metrech až bude sestupovat. V 10 večer, po 42 hodinách, Kellog konečně vystoupil na hřeben spojující oba vrcholy Aconcaguy. Při sestupu za silného větru se probojoval k normální cestě a když dorazil na chatu už byl očekáván s horkým drinkem.

Kellog pojmenoval cestu „Medicine Buddha“ po své oblíbené meditaci, která má chránit před předčasnou smrtí.
Nicméně v diskuzích se objevují narážky na skutečnost, že Kellog médiím neposkytl žádné vrcholové foto. To se v případě jeho expedic nestalo porvé. Například v roce 2003 při expedici na horu Chan Tengri publikoval fotky, na kterých jsou jako důkaz zdolání hory vidět „pouze“ jeho hodinky s výškoměrem ukazujícím 7005 metrů a jeho portrét bez jakéhokoli pozadí, které by dovolovalo identifikovat jeho polohu.