Vzpomínka na MUDr. Jaromíra Šádka
Autor: Vladimír Procházka ml. <(at)>, Zdroj: Vladimír „Chroust“ Procházka II., Vydáno dne: 01. 03. 2010*1922 - +2010
6. února 2010 nás v požehnaném věku necelých 88 let opustil starý přítel MUDr. Jaromír Šádek. Zemřel v rodinném kruhu ve švédském Kalmaru, kde po boku manželky Karin a se synem Janem prožil většinu svého plodného života. Do Švédska emigroval v polovině padesátých let.
Jaromír Šádek patřil k nejvýraznějším osobnostem českého horolezectví konce čtyřicátých a začátku padesátých let. V roce 1947 byl vyslán spolu s dalšími pěti našimi cvičiteli do kurzu francouzské školy École Nationale de Ski et d´Alpinisme, na svém kontě měl řadu hodnotných výstupů v Alpách. Četnými články přispíval do časopisů Horolezec a Turistika a horolezectví, na jejichž stránkách se dělil o své zážitky i metodické poznatky.
MUDr. Jaromír Šádek v Kalmaru v roce 2009
Připomeňme si jeho prvovýstupy ve Vysokých Tatrách pravou polovinou severní stěny Malého Kežmarského štítu a středem jižní stěny Jahňacího štítu, oba z r. 1949 s Karolem Bocekem, dále na Kolový štít ze srpna 1950. Ten je ve Výběru horolezeckých výstupů Vysoké Tatry (Andráši a Paryski, Šport Bratislava 1974) na str. 179 uveden pod č. 95 s ostudným údajem „dvaja horolezci“ namísto správného J. Šádek a K. Zlatník. Ano, až tak hluboko prosákla cenzura totalitního režimu, jména emigrantů byla nežádoucí. Zajímavé však je, že třeba v Kroutilově průvodci z Olympie Praha 1977 jsou údaje úplné. Inu, svědectví doby ......
Po spuštění Železné opony a ztrátě normálních kontaktů se Západem došlo i k „utípnutí“ dovozů z alpských zemí, naše horolezectví trpělo nedostatkem kvalitního vybavení. A tak podobně jako v mnoha jiných odvětvích, horolezci byli často odkázáni na to, co si „melouchem“ sami vyrobili ve fabrikách nebo ukutili doma na koleně. Nekopírovali ale jen cizí vzory, přicházeli s vlastními konstrukcemi.
MUDr. Jaromír Šádek v Tatrách v roce 1952
Jedním z nejvýznačnějších horolezeckých inovátorů poválečného období byl právě Jaromír Šádek, který se nesmazatelně zapsal nejen do tatranských stěn, ale jako nápaditý vizionář-konstruktér i do vývoje výbavy. Ač povoláním lékař, přišel s originálními konstrukcemi. Nejznámější jsou jeho jedničkové skoby, zabýval se však i nosnějším tvarem karabin, navrhoval zimní horolezecké boty s dostatkem místa pro prsty jako prevenci omrzlin ….. Nit jeho unikátních zlepšováků přetrhla emigrace.
Původní Šádkova jednička (uprostřed) mezi miniaturními „jedinkami“ ze 60. let
Šádkovy jedničkové hákovité skoby byly jedinečným počinem, který otevřel lezení nejtěžších stěn, kde možnosti jištění (leckdy i postupu) byly v „předjedničkové“ éře spíše jen iluzorní. Jaromír mi o svých skobách kdysi napsal:
„Já jsem jejich potřebu v Tatrách cítil zřetelně tam, kde hornina byla zvětralá, snad nejspíše v těch východních částech Tater. Přišel jsem na jejich formu intuitivně. Používal jsem nejprve různých velikostí, až jsem se ustálil při té klasické formě a velikosti, která je na obrázku. Ing. Mazáček je trhal a dodatečně technicky propočítával, což naleznete v textu. V Základech horolezectví z pera tvého otce byly mé skoby na fotografii ve velice měnivých formách, což podráží nohy vtipu, který je do nich zabudován – totiž že ta klasická podoba má veliký rozsah použití, od trhlinek pro žiletku až po štěrbiny, do kterých se pak vejde skoba Fiechtelova.“
Nákres Šádkovy jedničky z článku ing. Mazáčka, Šádkova technologa, časopis Turistika a horolezectví 1952
Připomeňme si, co s na koleně ukutěnými subtilními variantami „jediniek“ v šedesátých a sedmdesátých letech dokázali třeba „Čistič“ Ďurana, „Pytlík“ Unger a především „Pavouci“ Pochylí! Obdobné skoby teprve po desetiletích „vynalezli“ přední světoví výrobci zbroje do velkých stěn a pyšnili se označením „první“. Když jsme jim ukázali zrezivělou originální „šádkovku“ z počátku padesátých let a miniaturní „pytlíkovky-pavoukovky“ z let šedesátých, nezastírali svůj údiv.
Dr. Šádek předběhl dobu. Vzpomeňme si na něj, až zas budeme stoupat k „jeho“ Kolovému, Malému Kežmaráku a dívat se do oblak, kde již sní svůj věčný sen .......
Vladimír „Chroust“ Procházka II.