Jak zvětšovat fotky

Autor: Petr Jandík <redakce (zavináč) horyinfo.cz>, Zdroj: Petr Jandík , Vydáno dne: 09. 03. 2010

Malé rady fotografům

Digitální věk přináší mnohé výhody, ale na druhé straně taky mnohé problémy. Čas od času se na některý z nich podívám a možná se vám mohou moje zkušenosti hodit. Dneska si řekneme něco o vlastnostech digitální fotografie a jak se dá nebo nedá zvětšovat.

Fotka je jako mozaika

Digitální fotografii můžeme připodobnit k mozaice. Je totiž stejně jako ona tvořena (obvykle) čtvercovými obrazovými body, zvanými také pixely - to je zkratka z anglického picture element. Díváme-li se na mozaiku z dostatečné vzdálenosti, jedotlivé kamínky splývají a tvoří celistvý obraz. Čím blíže mozaice jsme, tím více se nám celkový obraz rozpadá na jednotlivé kamínky. Totéž lze pozorovat i u digitální fotografie a platí to samozřejmě i pro digitalizovaný - naskenovaný klasický snímek.

Prosté zvětšení bez interpolace, foto: Petr Jandík

V praxi vás asi nebude tenhle fakt nějak tížit. Většina snímků se prohlíží na monitoru, maximálně se promítá projektorem na plátno a na to stačí necelý jeden megapixel. Navíc, čím vyšší rozlišení fotoaparátu, tím větší problémy s archivací fotek. A tak si leckdo říká - stačí mi malé obrázky a často má pravdu.

Na druhou stranu ale nikdy předem nevíte, který snímek se vám skvěle povede, nebo bude mít za dvacet let nepostradatelnou historickou hodnotu a budete ho chtít třeba zvětšit na fototapetu, nebo by se měl vytisknout v časopise. Pak je obvykle pozdě bycha honit. Unikátní fotky znehodocené špatným foťákem, nebo v příliš malém rozlišení už nikdy zovu neuděláte. Zatímco obrazovka monitoru má rozlišení 72 bodů na palec (dpi=dot per inch), pro kvalitní tisk na inkjetu je potřeba až 150 dpi, do časopisů tištěných ofsetovým tiskem už potřebujete 300 dpi a jednomegapixelový snímek je použitelný opravdu jen pro tu obrazovku.

Zvětšení

A tak občas dojde na potřebu zvětšit digitální fotografii, ale jak na to? Prostým zvětšením v nějakém běžném fotoeditačním programu zpravidla dosáhneme jen efektu připomínajícímu mozaiku zblízka. Obraz se nám více či méně rozkostičkuje, nejvíc je to vidět na šikmých hranách.

Originál a zvětšení dvakrát a třikrát bikubickou interpolací, jak ji nabízí Photoshop CS3, foto: Petr Jandík

O něco lepší možnost nabízí například program Photoshop, kde máme k dispozici bikubickou interpolaci. Ta se brání kostičkování částečným rozmazáním a částečným dopočitáváním menších "mezikostiček".

Ani to ale není příliš uspokojivé. Proto přišla na pomoc matematika, zejména teorie fraktálů. Fraktální algoritmy dovedou doplňovat chybějící mezikostičky a předvídat směry hran a křivek. Fraktálně zvětšená fotka je celkem použitelná i ve dvojnásobku původní velikosti. Bohužel, ani fraktály nejsou samospasitelné, dalším zvětšováním se stále více dostáváme k něčemu,co vypadá jako původní obraz namalovaný akvarelem.

Originál a zvětšení dvakrát a třikrát fraktální interpolací, jak ji nabízí Genuine Fractals 6.0 Professional editiion, foto: Petr Jandík

Hi-tech ale něco stojí

Zatímco prosté zvětšení znásobením velikosti pixelů nabízí v podstatě každý fotoeditační program, včetně těch bezplatných a laciných, bikubickou interpolaci už najdeme jen v dražších programech typu Photoshop, ani ty však neposkytují fraktální zvětšení v základní ceně. Za modul pro fraktální zvětšování musíme zaplatit extra, několik firem jej nabízí jako plugin do Photoshopu, nebo Aperture. Náš příklad je z modulu Genuine Fractals 6.0 Professional edition, z balíku řady pluginů pro pokročilé zpracování fotografií firmy onOne software, který stojí kolem 5000 Kč. Není to levná záležitost a vyplatí se jen těm, kdo se práci s obrazem věnují intenzivně.

Pro ostatní je tohle míněno spíš jako zpráva, že tahle možnost existuje a co se od ní dá očekávat. V případě potřeby mohou najít grafické studio, které jim potřebnou fotku zvětší. Nejlepší je ale téhle situaci předejít a fotit kvalitním fotoaparátem s rozlišením minimálně 8 megapixelů a více. Starostem s archivací a evidencí snímků se budeme věnovat zase někdy příště.

Naposledy jsem fraktální zvětšovací filtr potřeboval při tvorbě plakátu s Adamem Ondrou. Vojta Vrzba udělal vloni skvělou Adamovu fotku ve Frankenjuře a cestě Corona 11+, bohužel měl v té době foťák jen s 5 megapixely, takže se bez úprav dá snímek použít pro ofsetový tisk ve velikosti 17x25 cm. Obyčejně zvětšená fotka na 40x60 cm by na plakátě vypadala asi takhle, to by se moc nelíbilo.

Detail obličeje zvětšený obyčejně, foto: Vojtěch Vrzba

Díky Genuine Fractals ale vypadá podstatně lépe. Konec konců, plakát bude jistě vidět na akcích Českého horolezeckého svazu a tak se budete moci sami podívat, jak zapracovala fraktální matematika ve prospěch potěšení oka lezcova.

Detail ruky a obličeje zvětšený fraktálně. Porovnejte si třeba linii nosu, nebo brýle., foto: Vojtěch Vrzba

V diskusi se množí pověry, že postup spočívající v doostření, zvětšení 1,2x, rozmáznutí a to všechno dokola až k dosažení příslušné velikosti, může něco přinést. Jak ukazuje následující vzorek, přinese jen zklamání:

Postupné zvětšování po krocích 1,2x, foto: Vojtěch Vrzba

Koho zajímá problematika změny velikosti digitálních fotografií podrobněji, mohu doporučit podrobný článek na fotografickém serveru Paladix.