Otec a syn novou cestu na Matterhorn

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com a hervebarmasse.com, Vydáno dne: 23. 04. 2010

1220 metrů lezení za jediný den

13. března vylezla rodinná dvojice Marco a Herve Barmassovi novou cestu na Matterhorn (4478m), známý vrchol na hranicích Itálie a Švýcarska.

Otec a syn stoupali žlabem Couloir dell´Enjambee, který vede jižní stěnou. O tuto cestu se během několika dekád pokoušelo už mnoho lezců, ale až Italové letos uspěli.




Foto: Damiano Levati


Marco, tedy otec, už ji zkoušel roku 1986 spolu s Walterem Cazzanellim. Když dosáhli dvou třetin cesty, zastavila je sněhová návěj nad vertikální stěnou, kterou nebylo možné dobře odjistit. O tři roky později spolu slezli jinou matternhornskou klasiku – cestu „Direttissima“ taktéž v jižní stěně. Nyní, ve svých 61 letech, se Marco vrátil, aby dokončil svůj úkol. Se svým synem lezl naposledy roku 2001, kdy provedli prvovýstup západní stěnou Breithornu.




Foto: Damiano Levati


Nová cesta „Barmasse couloir” míří stěnou přímo vzhůru výrazným kanálem vlevo od „Direttissimy“. Posledních 400 metrů stoupá jeho pravou stranou, která měla překvapivě málo ledu. Přestože Herve o cestě prohlásil, že ji považuje za mixové lezení a celý den měl na nohou mačky, většinou lezl bez rukavic, holýma rukama.




Foto: Damiano Levati


V půl osmé ráno vyrazili na cestu rozhodnuti zdolat ji na jeden zátah. Trvalo jim to 13 hodin, než se na hřebeni na jihozápadním rameni napojili na italskou normálku. Nicméně na vrchol kvůli extrémně nízkým teplotám a hlubokému sněhu už nepokračovali. Z ramene sestoupili na chatu Carrel.




Foto: Damiano Levati


Otec i syn jsou oba k Matterhornu vázáni silným poutem. Herve je už čtvrtá generace horských vůdců v rodině Barmessových ze severní Itálie.




Foto: Damiano Levati


O obtížnosti cesty je však zdrženlivý. “Často záleží na dlouhodobých podmínkách, za kterých podnikáte svůj pokus. Jak se kde co zformuje nebo naopak nezformuje. Věřím, že je to složitá cesta především pak ve finální části, kde se obtížnost délek kombinuje s jejich špatnou odjistitelností a mizernou kvalitou skály. Při lezení s promrzlými prsty a s podledním jištěním 15m pod vámi, nemyslíte na to jaký stupeň ta cesta má, ale jak se vyhnout pádu.”




Foto: Damiano Levati