Monte Sarmiento na počtvrté

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, planetmountain.com a Ralf G, Vydáno dne: 05. 05. 2010

---

Německý úspěch

Po třech neúspěšných pokusech se 2. dubna podařilo třem německým lezcům vystoupit na západní vrchol Monte Sarmienta (2145m).

Robert Jasper, Joern Heller a Ralf Gantzhorn prvovystoupili severní stěnou a vrátili se zpět do tábora za 39 hodin. Cestu pojmenovali „La Odiesa de Magellanes“ (na počest prvních dobrodruhů, kteří pronikli do zdejší oblasti) a ohodnotili ji stupněm WI4. Jednalo se o výstup v alpském stylu dlouhý 20km.

Sarmiento se nachází v chilské Patagonii, v Ohňové zemi nad kanálem Magdalena. Nejbližší civilizace je vzdálena 100 mil. Oblast je přístupná pouze lodí. Nejvýznamnějším faktorem celé expedice bylo počasí. Jasper ho popsal jako „extrémní, se spoustou běsnících bouřek a neustálým ledovým deštěm.“

br />

Předchozí pokusy jiných výprav o dobytí Sarmienta však popisují ještě horší podmínky. V roce 1995 bylo několik horolezců doslova sfouknuto z hřebenu, o tři roky později se další tým vzdal svého cíle po 29 dnech čekání plných deště. Během jejich čtyřtýdenního pobytu se jim povedlo zahlédnout vrchol z tábora na šest hodin. Podle serveru planetmountain.com zde ztroskotalo okolo 30 výprav.

Němci připluli letos v březnu. Plavba trvala 11 dní. Ráno 1. dubna začali svůj čtvrtý pokus. Znovu se vydali na pochod hustým deštným pralesem. Japer o něm prohlásil, že měl hustotu jako „cihlová zeď“. Dál pokračovali ledovcovým polem plným trhlin až do Collado Este což je sedlo pod východním hřebenem Sarmienta. Tady byli počasím donuceni provést záhrab a vytrvat v něm po zbytek dne.

Bivak se jim podařilo opustit okolo čtvrté hodiny ranní. Přetraverzovali severní hřeben a pokračovali strmým umrzlým sněhem, až narazili na pole ledových útvarů, které přirovnávali k obrovským houbám. Nakonec byli donuceni je obejít a přetraverzovat do sedla mezi východním a západním vrcholem odkud už měli volný přístup na vrchol. V poledne 2. 4. 2010 se obloha vyčistila a Jasper, Heller a Gantzhorn stanuli na Sarmientu. Lepší počasí trvalo přibližně 20 hodin. To jim jen tak tak stačilo na bezpečný návrat do základního tábora.

br />

Jasper k celému podniku dodává: “Monte Sarmiento je mnohem nizší než vrcholy v Himálajích, ale počasí je zde opravdu extrémní. A navíc se jedná o absolutní divočinu. V Evropě nic tak izolovaného nenajdete. Je tam mnoho nebezpečných bažin, kde byste mohli beze stopy zmizet. Potřebovali jsme pár dní jen na to, abychom si vybojovali cestu skrze džungli. To že nám to nakonec všechno šťastně vyšlo, pokládám za náhodu, že jsme byli ve správný čas na správném místě. Přestože se nakonec umoudřilo i počasí, vrchol jsme si moc neužili, protože jsme se celou dobu báli změny počasí a počítali každou minutu…“