Simplon pass a Gole di Gondo

Autor: Anna a Michal Coubalovi <vendulka.coub(zavináč)tiscali.cz>, Zdroj: Michal a Vendula Coubalovi, Vydáno dne: 19. 07. 2010

Švýcarská žula u italských hranic

Letošních pár volných dní začínáme své lezecko – objevitelské putování tam, kde jsme loni skončili - v Handeggu.

Simplon pass, foto: Petr Blecha a Vendula Coubalová

Zbyl zde totiž minulý cíl – cesta Chopper, k níž vede „lstivý“ sněhový kuloár, vloni tvrdý jako beton. Když jsme sem před rokem dorazili, bylo mi po pár krocích jasné, že na toto mé staré čochty nemají tu správnou hranu. Při stěně to nešlo a jak jsme tak mlsně obcházeli kolem, ovanul mě svěží nápad. Vysvětlil jsem Petrovi jak pomocí smyček a šroubováků, kterých jako jediných mám v autě dost, vytvoříme cosi jako mačky. Delší dobu na mě udiveně zíral a později se na toto téma odmítal bavit. Nezbývalo než ustoupit.

Chopper, foto: Michal Coubal

Letos jsme přijeli vybaveni tak, že mi to zpočátku přišlo jako houby dobrodružství. Ale jen do chvíle kdy nás po vylezení (mimochodem je to cesta, která opravdu stojí za to) a následném slanění zpět na sníh spláchla taková bouřka, že jediné co jsem zachránil suché, byl pytlík na magnézium.

Chopper, foto: Petr Blecha

Vybavila se mi chvíle z letošního jara, kdy jsme si vyjeli na zasloužený víkend na skály u Lipska. Jarní monzun se u Drážďan podobal potopě. Pozorovali jsme, jak stožáry větrných elektráren jen pár metrů nad zemí mizí v mlze a dešti. Vtom Vendula povídá: „Mám volební slogan - V nečase volte Nečase . Až dorazíme domů, zkusíme to udat.“

Ráno je však bez mráčku a my pokračujeme dál – vstříc novým dobrodružstvím.

Naším cílem je asi 100 km vzdálený Simplon pass, ale hlavně údolí Gole di Gondo , které z něho sbíhá do Itálie. Tento lezecky požehnaný kout začíná na Simplon passu hned dvěma skalkařskými oblastmi. Jedna se nachází přímo v sedle a druhá o pár kilometrů níž u vesnice Simplon Dorf.

Kolmá žula na Sipmlon passu, foto: Petr Blecha a Vendula Coubalová

Stěny jsou zde trochu převislejší ale žula přímo skvostná. Pro celkovou orientaci i dost značný výčet cest v jednotlivých stěnách je velice praktické zakoupit nového průvodce „Ossola e Valsesia“ od nakladatelství Versante Sud. Oblast velkých stěn začíná jen několik kilometrů před švýcarsko –italskou hranicí a končí na dohled od celnice. Už na první pohled skýtají jednotlivé stěny velmi kvalitní cesty. Bezkonkurenčně nejimpozantnější je „Pala di Gondo“. Jako dlaň s nataženými prsty se tyčí přímo nad zatáčkou silnice a kterákoli z cest v její 500m vysoké údolní stěně, musí být ozdobou každého lezeckého deníku.

Vybíráme si asi 300m vysokou stěnu „Parete Nascosta“ a v ní nejprve jedenáctidélkovou cestu „ Il contrabbandiere“ klas. 7a a později desetidélkovou cestu „Solo trip wall“ klas. 7b. Obě cesty, dobře vybavené novými inoxy, skýtaly krásné lezení v kompaktní žule při ktrém se jen vyjímečně hodí stoper či frend. Přímo pod stěnou a dál i celým údolím prochází hezký wanderweg, takže případní rodinní příslušníci se kromě řeky, kaňonů a vodopádů mohou zblízka a nerušeně kochat i vaším lezeckým uměním. Ze stěny jsme pozorovali i šílence s bicykly. Značnou výhodou této oblasti je i to , že se nejedná jen o několik ojedinělých cest. V letním období, kdy tu panuje bezva klima, se tu nechá škodit dosti dlouho.

A protože my starší jsme spíš už na to sladké, je hezké se odměnit kousek za hranicí, v malebném italském městečku Vezano, kapučínem a zmrzlinou v cukrárrně.

Vendula + Michal Coubalovi a Petr Blecha

Il Contrabandiere, foto: Michal Coubal