Lezení v alpských ledovcových jeskyních

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle desnivel.com, Vydáno dne: 11. 09. 2010

---

Nová cesta Dogma, 9

1. června vylezli Jordi Tosas a Marc Serradell cestu Dogma. Jedná se o ledolezení v jeskyni v Alpách, o které se Španělští ledolezci se domnívají, že se jedná o další vchod do jeskyně Devoluy.

V té se skrývá známá cesta Hurlements (stupeň 8). Dogma pokračuje ve stopách vysoké technické obtížnosti Hurlements jejíž prvovýstup provedl Jean Lafaille. Nový počin ji dokonce ještě přesahuje. Jordi a Marc navrhují svému projektu obtížnost 9.

Původně se do těchto míst vlastně vydali hledat už zmíněnou cestu Hurlements. To co našli však byla podle jejich slov„zaručená zábava na léto“. Podle navrhované úrovně však určitě nešlo jen o trénink.

V emailu, který Marc poslal médiím, přátelům a sponzorům se doslova vyjádřil takto:
„Zaručená zábava na léto,“ vykřikl jsem po prvovýstupu, který jsme s Jordim Tosasem vylezli v hlubinách jedné alpské jeskyně. Dogma, jak se cesta jmenuje, vede zajímavou fosilní ledovou klenbou. Objevili jsme ji vlastně náhodou zatímco jsme hledali známou linii od J.C. Lafaille (Hurlements). To je sportovní led v podzemí, který pořádně protáhl Jordiho svaly, když se mu ho už dřív podařilo vylézt. Vyrazili jsme autem narvaným lany a desítkami půjčených čelovek a lamp. Natáhli jsme fixní lana a hurá do středu Země, prozkoumat ledovcové systémy v této hlubině. Zatímco jsme se plazili sítí slepých ledových sálů a úzkými průlezy zdálo se nám, že východ zablokoval sesuv ledu. Naštěstí jsme se zmýlili.“

Jordi a Marc v zářijovém čísle časopisu Desnivel mluví o svém dobrodružství a o etice lezení cest na ledovcovém ledě. Ve své cestě si předem připravili jištění. Rozdíl mezi Dogma a Hurlements vidí hlavně ve faktu, že v Lafaillově cestě se fosilní led neobnovuje (a proto se vlastně ani neleze) zatímco v Dogmatu se jedná o led s dobrou regenerací a stopy po zbraních se snadno zacelují.

Návrh na stupeň obtížnosti 9 byl velmi překvapující. Je to návrat k používání Lafaillova typu hodnocení. Nicméně další lezci pokračovali ve zdolávání podzemního ledu aniž by své linie pojmenovávali či hodnotili. Ledolezec Philipe Batoux objasňuje: „ U nás blízko Annency máme jeskyni se stropem z fosilního ledu, který je velmi populární na trénování. Nikdo ho nikdy neohodnotil, protože je to absolutně rozdílné od ledu na ledopádech, kde se obtížnost odvíjí mimo jiné také od umisťování šroubů (pokud je to možné...). U fosilního ledu se to podobá se to více dry toolingu. Když klasifikuji nějakou cestu v ledu zahrnuje to samozřejmě i vyčištění stop a vždy je to z prvolezcova pohledu.

Nikdy však není jisté jaký styl byl aktuálně použit, především proto, že se neví, které stopy po cepínech už v cestě byly od předchozích lezců. Jordi říká: “ V cestě jsme umístili šrouby a prohlédli jsme si přitom její jednotlivé části. Když jsme ji lezli neudělali jsme jedinou díru pro cepín což se na alpských ledovcích běžně děje. Lhal bych, kdybych řekl, že jsme za celou cestu nedotkli cepínem stěny. V první čtvrtině cesty mi to posloužilo k zahřátí. Ale celkově jsme Dogma zdolali ze tří čtvrtin bez zaseknutí. On sight? Ne, to nevím. Ale bez zasekávání cepínu, ano.“