Prvovýstup na Grandes Jorasse's

Autor: Jana Šimková <jrpl(zavináč)seznam.cz>, Zdroj: Jana Šimková podle alpinist.com, Vydáno dne: 12. 09. 2010

---

Expedice dotažená skoro do konce

21.-22. května se tři Italové a jeden Francouz rozhodli vyrušit z klidu masiv Grandes Jorasses.

Sergio De Leo, Marcello Sanguineti, Michel Coranotte a Marco Appino vylezli novou cestu Plein Sud (VI WI4+/5R M6+, 900m) na málo navštěvované, jižní stěně. Linie sahá až téměř k hřebenu Tronchey a vede přes „monstrózní“ spáru, o kterou se lezci pokoušeli už 25 let. Plein Sud je pátým výstupem v této stěně.

V roce 1985 Gian Carlo Grassi, Renzo Luzi a Mauro Rossi vyrazili, aby právě tuto „monstrózní propast“ zdolali. Jenže narazili na komín, se kterým se nebyli schopni vypořádat a tak museli traverzovat do pravého bočního kuloáru. Provedli tak prvovýstup, který později nazvali a ohodnotili jako Phantom Direct (ED2/3: VI/5, ca. 1100m). Toto byla čtvrtý výstup.

De Leo si několik let pohrával s myšlenkou, že obávaná spára na Grandes Jorasse's by mohla být lezitelná. Když pak letos nastaly příznivé podmínky, vyrazil se svými třemi kamarády na věc. Jejich dobrodružství začalo 21. května v poledne na chatě di Tronchey. K úpatí stěny se dostali v sedmi hodin večer. Obavy které měli z trhlin v ledovci se nakonec ukázaly jako zbytečné. Odhodlaní, zabivakovali a do stěny vyrazili ve 2 hodiny ráno, aby využili noční chlad. První část cesty, cca 450m, se shoduje s Phantom Direct. V sedm ráno dorazili k už zmiňované obrovské trhlině. Zde už se cesta od Phantoma oddělovala. Pokračovali dál neznámým terénem. Nejprve tenkým ledovým povrchem, který později přecházel ve sněhový. Narazili na těžké sklaní lezení v převislé skále. Další délky byly buď skvělé ledolezení a nebo ostrý dry tooling na lámavé skále. Občas si museli jedinou možnou zasněženou cestu sami odházet. Po šesti hodinách boje v trhlině čtyřčlenný tým zvítězil. Vysoukali se z ní zhruba jednu délku pod hřebem Tronchey.

Výprava se rozhodla, že si sebou nevezme nýtovací výbavu. Bohužel plotny, které je dělily od hřebenu se jim zdály nemožné vylézt bez vyvrtání fixního jištění. Spokojeni, že se jim podařilo překonat nejsložitější část výzvy, která kdysi odradila Grassiho, začali slaňovat. Sestup zpět k ledovci jim trval dalších šest hodin.

De Leo pro Up Climbing prohlásil, že zpočátku měli ke stěně nechuť. Nakonec jim ale krása a technika lezení učarovala natolik, že na jakýkoli odpor úplně zapomněli.