Cestovatelský festival sází na kontroverzi
"Pavel Trčala je nejmladším Čechem, kterému se podařilo stanout na nejvyšší hoře světa. Byl také prvním Čechem, který tuto horu sjel na lyžích. Patří mu světový primát a dva světové rekordy ve snowkitingu přímo na severní straně Everestu. Prezentace popisuje dramatický výstup na vrchol, sestup, při kterém Pavel o vlásek unikl smrti, a následnou mediální bouři, která se snažila jeho úspěchy zpochybnit."
Alespoň tak to tvrdí anonce v programu cestovatelského festivalu Kolem světa. Kdo ale sleduje dění kolem výškového horolezectví, ví, že Pavel Trčala je osoba kontroverzní. Podívejme se blíže na tu "mediální bouři", o které se Trčala zmiňuje v anonci své přednášky.
Projdeme-li si jeho tvrzení z roku 2005 v různých médiích, dozvíme se, že Trčalův výstup byl ilegální. Neměl povolení k výstupu na horu a veřejně to přiznal, omluvil se a slíbil, že Číně permit doplatí. Zda to opravdu udělal, nám není známo. Vrcholová fotografie, kterou dokládá pravdivost svého výstupu, byla řadou zkušených himálajistů zpochybněna (Rakoncaj, Minařík). Důvodem pro zpochybnění je fakt, že Trčala je na fotogfrafiích ve flísové bundě, rozepnuté u krku, bez rukavic drží cepín v holých rukou a nemá kyslíkovou masku, přestože ani on sám netvrdí, že by lezl bez kyslíku, zatímco horolezci v pozadí jsou v péřových bundách a praporky na vrcholové trojnožce vlají v silném větru, což vede k podezření z falzifikace. Vrcholových fotografií z Everestu se dá na Netu najít povícero a šikovný operátor z Photoshopem tam může dosadit kohokoliv. Martin Minařík o tom na svém webu napsal: "... je tomu všemu těžko uvěřit, protože jsem se ve stejný den na stejném kopci pohyboval ve výšce 7.500 m, měl jsem na sobě neprůstřelnou „Schwarzkopfáckou“ péřovku, péřové kalhoty, péřové rukavice a dvě čepice. Šel jsem do kopce, na zádech batoh, byla mi pekelná zima a omrzaly mi nohy." Pochybnosti o výstupu uvedl i Sport. Trčalově výstupu nevěří ani nositel Evropské ceny Fair Play Radek Jaroš, který již má na kontě výstupy na 11 osmitisícových vrcholů.
Porovnejte si sami vrcholové snímky z Mount Everestu:
Zatímco ve článcích z roku 2005 se dozvíme o tom, že Trčala stoupal na vrchol načerno, na sestupu dostal sněžnou slepotu, výškovou nemoc, spadl a byl Šerpy a dalšími dobrovolníky transportován dolů, málem to nepřežil a řada zdrojů tvrdí, že po sobě zanechal dluhy a ostudu, dnes po pěti letech se v anonci na přednášku dočteme, že Everest dokonce sjel na lyžích. Trčalova tvrzení, že mu Josef Šimůnek a Martin Minařík záviděli jeho úspěch jsou absurdní nesmysly. Pro Martina Minaříka, který vystupoval celou svou kariéru na osmitisícové vrcholy bez kyslíku, a výstup si tím v porovnání s "kyslíky" dobrovolně ztěžoval a snižoval své šance na dosažení vrcholu, by výstup s kyslíkem ve stylu, kterým údajně vystoupil Trčala, žádným úspěchem nebyl. Tím méně pak pro Šimůnkovu expedici, která postupovala neporovnatelně těžším terénem, též bez kyslíku a bez prošlapané stopy, fixních lan až na vrchol a jinými vyneseného materiálu.
Pořadatel cestovatelského festivalu Kolem světa, RNDr. Karel Wolf na námitku, že účast kontroverzního Pavla Trčaly může poškodit renomé festivalu, namítá: "... kdokoliv ze zájemců se může s Pavlem Trčalou setkat na veřejné besedě a vést s ním debatu. Máme možnost slyšet jeho vnitřní výpověď. Vy máte možnost tuto debatu veřejně zpochybnit".
Je samozřejmě věcí pořadatele, jak bude beseda organizována a zda se případní Trčalovi odpůrci budou moci dostat plnohodnotně ke slovu. Další věc je, že mezi laickou veřejností se již v roce 2005 objevily názory, že Trčala "vypálil rybník" profesionálním horolezcům, kteří mu závidí a proto zpochybňují jeho výkon. To je sice naprostý nesmysl, ale pro nezavěceného člověka, který neví, že rozdíl mezi výškovým lezením s kyslíkem a bez je asi tak jako závodit na stejné trati s motocyklem proti jízdnímu kolu, vypadá na první pohled logicky, protože ve stejné době se na vrchol nedostal Martin Minařík, který ale stoupal bez kyslíku, vynášel si všechny věci sám a výstup mu znemožnil silný vítr, stejně jako expedici Josefa Šimůnka, která se pokoušela o daleko obtížněšjší Superkuloár, samozřejmě rovněž bez kyslíku.
Celé to pak zapadá do laického pohledu nezasvěcené veřejnosti, která v horolezectví hodnotí třetí ligu výše než tu první a jedním z důvodů je, že se v médiích dává větší prostor výkonům, o kterých lze s úspěchem pochybovat, lidem, kteří nectí a třeba ani neznají etiku výškového horolezectví. Obecná média hodnotí samotný fakt výstupu na osmitisícový vrchol a již se často nezajímají o okolnosti, za jakých k výstupu došlo. Je zcela zřetelně rozdíl, jestli někdo jde s kyslíkem nebo bez, jestli ho jeden Šerpa táhne, druhý tlačí a třetí mu nese batoh a někdo jiný si všechno vynáší sám, nebo jestli někdo další leze mnohonásobně těžší cestu bez kyslíku. Starým frontám, ihned nebo předevčírem, prostě stačí, že někdo řekne, že byl na vrcholu a pochybuje-li o tom někdo, je tím zpochybňovaným hned označen za nepřejícího závistivce.
Jak se na to díváte vy? Půjdete někdo shlédnout vystoupení Pavla Trčaly a budete s ním diskutovat, třeba o tom jak mohl sjet Everest když ho transportovali dolů se sněžnou slepotou? Jak mohl vydržet bez péřovky a rukavic, když ostatní byli zabalení jak pumpy a neomrznout? Je správné dávat mu znovu prostor k sebepropagaci a opakování již dávno vyvrácených tvrzení?
Odkazy:
Prohlášení Českého horolezeckého svazu
Rozhovor Jaroš a Rakoncaj
Online rozhovor s Pavlem Trčalou
Vylezl na vrchol a kolegy to popudilo
Lezec.czKrátký článek a dlouhá diskuse